„Ano, snažíme se mnohem víc rozdělit trénink ve skupinách na vytrvalce a sprintery,“ potvrdil Václav Korunka. Asistent reprezentačního trenéra Petráska, bývalý finišman medailových štafet z přelomu osmdesátých a devadesátých let, se věnuje právě sprinterům. „Je mi to blíž, sám jsem nikdy nebyl vytrvalec,“ baví se. „A s Mírou (Petráskem) jsme se vždycky dohodli, máme společný rukopis.“
Až tři čtvrtiny skladby tréninku se podle jeho odhadu odlišuje. „Ve světě to takhle funguje. My jsme se na jaře dohodli, že to v sezoně bez velké akce vyzkoušíme i v našich podmínkách,“ vysvětluje. Do jeho „party“ patří Kožíšek, Razým, mladíci Bartoň a Hořčička, teď se s nimi připravovali ještě čtyři další naděje. „Konečně se trénuje úplně jinak. Je to znát a mně to vyhovuje,“ pochvaloval si nejúspěšnější sprinter Dušan Kožíšek už při červencovém soustředění ve sněhovém tunelu v Oberhofu.
„Vyhovíme si, my nemusíme dělat tolik dynamiku a rychlost. Přitom mladí kluci oživili trénink, moc se mi to líbí,“ dodává zkušený Jiří Magál, který se naopak sprintům vyhýbá jako Dracula česneku. Vytrvaleckou skupinu tvoří vedle něho ještě samozřejmě Bauer, Jakš a Horyna. Ti zůstávají v plné péči Petráska. I když Bauer si kombinuje individuální program s německou skupinou trenéra Neubera a teď byl na dovolené s rodinkou v Turecku u moře. „Po letech nejezdím doma na Božáku sám. Pro letošní sezonu jsem si to vybral takhle. Pocitově to je víc než dobrý, ale mělo by to být podpořeno výsledky. Ale to si musíme ještě počkat na sníh,“ říká lídr týmu. V červnu ho zdržela krátká pauza vinou vyvrtnutého kotníku z fotbálku. Formu ale naznačilo vítězství v 17,8 km dlouhém běhu do vrchu z Perštejna na Klínovec. Zato několik libereckých tréninků jako host podstoupil i čerstvý dálkoplaz Koukal. Ten obleče reprezentační kombinézu až při únorovém světovém poháru v Novém Městě.
Změnou byl i nástup na první sníh, už první dekádu v červenci v Oberhofu. Lyžaři trávili denně dvě hodiny v tunelu na sněhu, poté využívali kolečkové lyže na špičkových drahách německého týmu, běhali v lesích. „Nechtělo se mi, ale pak jsem to přehodnotil. Byly tam skvělé podmínky. Tunel asi 700 metrů tam a 700 metrů zpět, lehce se klopí, s kvalitou sněhu mnohem lepší než na ledovci,“ vyprávěl Magál. „A ještě vám k tomu vyhrávala hudba. Pro rychlejší úseky jste si mohli přinést i svoje tvrďárny,“ usmívá se Korunka.
V neděli odjíždí kompletní tým na 18 dní do slovinské Rogle, dějiště světového poháru v předminulé sezoně. Také poprvé. Doporučení a průvodce zajišťuje Ivan Hudec, bývalý trenér Petry Majdičové. „Potřebujeme už vysoké hory. Tady budeme v 1650 metrech s kvalitním zázemím, výbornou dráhou. Navíc to není daleko jako bulharský Belmeken, kam jsme jezdívali,“ obhajuje volbu Korunka.
Po převážně silově-sprinterském Liberci se chystá vytrvalostní blok, z něhož budou i sprinteři těžit celou sezonu. Doma by se měli ukázat druhý zářijový víkend při mistrovství ČR v běhu do vrchu lyžařů (běh i kolečkové lyže).
Další dva tréninkové tábory proběhnou v Ramsau na Dachsteinu, desetidenní od 18. září a dvoutýdenní od 9. října. Následují dva delší bloky v norském Beitostölenu, kde 19. listopadu tradičně startuje světový pohár. V listopadu a prosinci se chystají „kyslíkové“ vložky v Livignu a Davosu.
