Umělý sníh je sice lepší než nahnědlá směs bahna a kamení, ale televizní komentátor Jaromír Bosák by jistě souhlasil, že k prašanu má asi stejně blízko jako tučňák patagonský k předsedovi OSN. Naštěstí na mapě Evropy stále existují místa, která dokáží rozmarům naší planety vzdorovat a nabídnout milovníkům sněhu dokonalé lyžování takřka po celý rok.

Ledovec Hintertux leží na samém konci tyrolského údolí Zillertal. Svou rozlohou vévodí všem rakouským konkurentům a díky nadmořské výšce a výhodné poloze se řadí mezi nejlepší evropské areály umožňující lyžování po celý rok. Jeho výjimečnost je patrná již při příjezdu na centrální parkoviště připomínající spíše prostor před obřím nákupním centrem než louku v srdci malebného údolí. Jenže Hintertux svými podmínkami láká a především o podzimních víkendech není před hlavní pokladnou mnoho místa nazbyt. Středisko samotné lze rozdělit do tří sekcí tvořených zastávkami velkokapacitních kabinových lanovek. První je oblast mezi parkovištěm (1500 m) a restaurací

Bez komentáře...
Sommerbergalm (2100 m), druhou shora omezuje kóta 2660 metrů a třetí končí až na vrcholu Gefrorene Wand. Takovéto rozdělení je praktické po orientační i provozní stránce (rychlá přeprava na ledovec, rychlý přístup mezi páteřními vleky), ovšem klade velký nápor na kapacitu a funkčnost klíčových přepravních zařízení, neboť jakákoliv komplikace znamená téměř vždy vytvoření dlouhých front. V tomto směru nejchoulostivějším místem je samozřejmě první úsek, vedoucí ze dna údolí do prvního patra, který využije každý, kdo na ledovec přijede. Úvodních šest set výškových metrů střediska obsluhovaly až do loňského roku dvě kabiny s přepravní kapacitou přes 4000 osob za hodinu, ani takový výkon však ne vždy umožňoval hladký přesun všech lyžařů. Proto byla v letošním roce třicet let stará čtyřkabina nahrazena moderním funitelem Gletscherbus 1 slibujícím výrazné zlepšení podmínek. V dalších dvou sekcích ve výškách 2660 metrů a 3250 metrů ostatně stejné lanovky fungují již několik let a jejich provoz je kladně hodnocen jak lyžaři, tak provozovateli.

Konečné stanice páteřních Gletscherbusů jsou nejen důležitým funkčním, nýbrž i společenským celkem. Ve všech třech patrech se v jejich těsné blízkosti nacházejí restaurace, vyhlídkové terasy a aprés-ski stany, k výkonným kabinám se sjíždějí také téměř všechny sjezdovky a lanovky. Z pohledu lyžařů je určitě nejdůležitějším místem přestupní stanice Fernerhaus (2600 m), která vedle zmíněných služeb nabízí i sport shop a jakousi svačinovou místnost umožňující uložení zavazadel, odpočinek u nefalšované české paštiky nebo odreagování se stolním fotbálkem. Restaurace v prvním patře doplňuje nabídku o nespočet pokrmů a nápojů, včetně typického rakousko-horského Germknödelu. Jedinou nevýhodou může opět být poněkud vyšší počet spoluodpočívajících lyžařů, s čímž se ovšem na Hintertuxu zkrátka musí počítat.

Do třetice všeho dobrého

«Fernet» restaurant je klíčovým místem i po stránce lyžařské. Od restaurace vzhůru vedou dvě lanovky - třetí úsek funitelu a sedačková lanovka kopírující sjezdovky svažující se k centrální restauraci. Jestli tady můžeme doporučit, sedačku nechávejte bez povšimnutí a volte vždy kabinu mířící až na vrchol. Odkrytou lanovku totiž využívají jen lyžaři neznalí místních poměrů a zvlášť otužilí jedinci, protože dvacetiminutový odpočinek v mrazu a větru dá zabrat i tomu nejkvalitnějšímu funkčnímu prádlu. Nejvyšší bod střediska vrchol Gefrorene Wand nabízí kromě vyhlídkové terasy hned tři oblasti ledovcového lyžování. Zaprvé sjezdovky přímo pod vrcholem připomínající před zimní sezonou veletrh slalomových tyčí, zadruhé jižní stranu s velmi příjemným černým svahem Waschrumpl a zatřetí vleky Kaserer - jakýsi drahokam hintertuxského ledovce. Zatímco tratě spojující nejkratší cestou Gefrorene Wand a Fernerhaus bývají často uzpůsobené spíše bruslím než lyžím a nezřídkakdy připomínají magistrálu v čase ranní špičky, pohodlné červené a modré okolo kotev Kaserer poskytnou perfektní lyžovačku ve skrytu před nepřízní počasí.

Bílé pláně pod vrcholem Hintertuxu se zdají být rájem vyznavačů jízdy mimo místa vyznačená barevnými tyčemi, ovšem něco takového se především v nejvyšších oblastech pokrytých ledovcem důrazně nedoporučuje, protože stále se zvětšující ledové trhliny mají téměř každoročně za následek několik lidských životů. O poznání bezpečněji je možné užívat freeridu podél vleku Lärmstange (bohužel často zavřeného) nebo využít loňské novinky, zasněžované Schwarze Prahne a při cestě do údolí odbočit do volného terénu až ve výškách pod hranicí dvou tisíc metrů. V té souvislosti rozhodně doporučujeme vyzkoušet jakýsi královský sjezd vedoucí od nejvyššího do nejnižšího bodu areálu, který na dvanácti kilometrech překonává celkem 1750 výškových metrů. Cestou k zaslouženému odpočinku se následně zkuste vyhnout přeplněným restauracím Sommerbergalm a Fernerhaus a spočiňte na terase Gletscherhütte nad sedačkou Schlegeis nabízející překrásný výhled na středisko i celé Zillertalské Alpy.

Pohledem na zajímavosti Hintertuxu uděláme radost zejména příznivcům snowparků, milovníkům skoků, triků a freestylu obecně. Podél vleku Olperer je jeden z největších snowparků v Rakousku s jedinou tamní superpipe, dvěma tabletopy, čtyřmi seskoky a pětadvacetimetrovým spine-funboxem. Vyznavačům klidnější zábavy by neměla ujít návštěva Spannagelhöhle - nejvýše položené jeskyně v Evropě, nacházející se asi pět set metrů od lanovek a vleků, nebo horská sýrárna Stoankasern nabízející v letních měsících výborné sýry a ostatní mléčné výrobky. Pro úplnost dodáváme, že hintertuxský skipas platí ve své méně než čtyřdenní podobě pro oblast Zillertal 3000 (227 km sjezdovek) a v jakékoliv delší variantě mutuje na SuperSkipass opravňující k návštěvě celkem 176 vleků a 625 kilometrů sjezdovek včetně oblasti Penken nad obcí Mayrhofen s nejprudší rakouskou sjezdovkou Harakiri.