Právě vysoko položené horské průsmyky jsou alespoň v zimě dobrým důvodem k tomu, abyste do Savogninu nejezdili přes Zernez a St. Moritz, byť to na mapě vypadá jednodušší. Není žádnou výjimkou, že jsou všechny tři (Flüelapass, Albulapass a Julierpass) uzavřené, a vy se tím pádem hezky projedete. Zachránit vás pak může ještě vlak, jenž auta převáží tunelem pod vysokým horským hřebenem a vy se jako zázrakem objevíte v Klosters. A pak už zase «po svých» do Davosu a Savogninu. Všechna tato cestovatelská dobrodružství znějí na jednu stranu docela zábavně a třeba v létě na motorce by sama o sobě mohla být náplní pěkné dovolené, ale pokud se do cíle své cesty chcete dostat co nejdříve, jeďte raději přes Lichtenštejnsko, tedy prvně popisovanou cestou.

Savognin je Švýcarsko se vším všudy - utopen ve vysokých, překrásných horách si ještě dnes žije tak trochu svým životem. Kaskádovitě vystavěná, ve svahu zařezaná vesnice si pořád v mnohém uchovává původní rétorománský ráz. Trvale zde žije jen okolo tisícovky obyvatel, v zimě se tu ale může ubytovat až na čtyři tisíce turistů. Jako životadárná síla se po dně údolí táhne říčka Julia, nad vesnicí zadržovaná v přehradním jezeře Lai da Marmorera, na němž dobře funguje moderní hydroelektrárna. Nádherná příroda, ale také poměrně bohatá historie dělá v létě z celého údolí Val Surses velice lákavé místo k odpočinku, my jsme se však pro tentokrát zajímali hlavně o to, jak atraktivní je Savognin pro lyžaře.

zvětšit

V Savogninu se líbí hlavně mladým lyžařům a snowboardistům, kterým je stále více přizpůsobována infrastruktura celého střediska. To sice nedisponuje nijak obrovskou rozlohou, ale vyžití v oblasti zimních sportů nabízí více než dobré. Sjezdovky jsou většinou středně obtížné, vhodné i pro méně zdatné lyžaře, což ovšem neznamená, že by se zde dobrý lyžař nudil. Velice slušný sklon a v neposlední řadě i délku má červená sjezdovka do Tigignas, zejména její spodní část je asi nejprudším svahem Savogninu. Sjezd z 2670 metrů vysokého Piz Martegnas až k parkovišti je určitě jedním z nejdelších v širokém okolí a také skoro patnáctisetmetrové převýšení, které mezi startem a cílem překonáte, zní velmi lákavě. V případě dostatku sněhu ale budou nad Savogninem zdatné lyžaře lákat především volné terény, kterých je hlavně pod druhým z vrcholů - Piz Cartas - požehnaně. Dá se bez obav říct, že bohatší nadílka čerstvého sněhu tento lyžařský areál rázem posune do vyšší kategorie a máte-li pro ježdění ve volném terénu slabost tak jako my, pravděpodobně se carvováním na průměrných sjezdovkách ani nebudete zdržovat. Ale podobná charakteristika se vlastně hodí na většinu švýcarských středisek, kde se lyžuje nad hranicí lesa, stejně jako k nim patří trochu archaicky působící kotvové vleky. V Savogninu si jich užijete dost a dost!

Necelých dvacet kilometrů od Savogninu směrem na Julierpass ještě leží malé středisko Bivio, které nabízí dalších pětatřicet kilometrů sjezdovek. Skoro by se chtělo říct «takové české středisko», ale rozdíly jsou pochopitelně diametrální. K těm nejdůležitějším patří nadmořská výška, v Biviu se lyžuje od 1750 do 2600 m n. m., další lákavou skutečností je fakt, že jestliže Savognin velkými návaly lyžařů netrpí, pak Bivio většinou bývá prakticky prázdné. Bývá tu však poměrně vysoká koncentrace skialpinistů, kteří vědí, kde leží ten jejich ráj. Z Bivia vede celkem jednadvacet tras na devět atraktivních vrcholů v širokém okolí.

Savognin nepatří k místům s divokým nočním životem. Prim tu hraje překrásná příroda a okolní bezmála třítisícové vrcholy v člověku většinou vzbuzují spíš jakousi pokoru a klid. Ale pokud už jednou zaznělo, že značnou část klientely střediska tvoří v posledních sezonách mládež, pak tu po večerech pochopitelně nemůže být úplná nuda. Celkem brzy asi zjistíte, že místem, kam se většina návštěvníků chodí bavit, je u spodní stanice lanovky situovaný hotel Cube. Je nepřehlédnutelný a kromě sportovního zázemí nabízí také určitý kulturní program, a to nejen svým hostům, ale všem mladým návštěvníkům střediska. Jednou týdně je na programu taneční party, někdy živá hudba, nápoje a drobné občerstvení je podáváno 24 hodin denně a v top sezoně to zde také 24 hodin denně žije. Za pozornost stojí i sousední NTC centrum, které půjčuje nejrůznější, často i velmi netradiční vybavení ke zdolávání bílých svahů. Lyže a snowboardy jsou samozřejmostí, ale jeli jste někdy na snowfoxu nebo na airboardu? Mají tu ale i historické lyže, saně a měnit můžete po každé jízdě! (Ne)tradiční zimní sporty se v Savogninu vůbec těší mimořádné oblibě. Sáňkařských drah je tu hned několik a na saních se lze projet dokonce i za skútrem. Nebo radši bruslíte, či hrajete curling? V tomto půvabném městečku k tomu budete mít více než dobrou příležitost.