Skimagazín homepage Sjezd Cestování Česko

Nový Klínovec: Sen se stává skutečností

Jestliže alespoň jedním očkem sledujete dění v tuzemských lyžařských střediscích, jistě vám neunikla skutečnost, že každá sezona patří v Čechách, co do pozornosti médií i lyžařů, jinému areálu. V roce výstavby nové kabinky na Černou horu byly všude Jánské lázně, předloňský rok patřil Koutům nad Desnou a loni hrálo prim středisko v Krušných horách – Mohutně investující Klínovec. Navíc stavět se tam nepřestává ani letos!

Potenciál lyžařského areálu, rozprostírajícího se na svazích nejvyšší krušnohorské hory, je znalcům tamních poměrů znám již velmi dlouho. První zmínky o lyžování v oblasti Klínovce pocházejí z počátku století, mezi první a druhou světovou válkou už lze hovořit takřka o lyžařském středisku. Po něm do dnešních dnů zůstaly v takzvaném Fuchslochu (o něm ještě bude řeč) například úseky tehdy největšího přírodního skokanského můstku. Jen o několik let později vznikají na Klínovci i první sjezdovky pojmenovávané patrně dle své charakteristiky. Dámská a U Zabitýho jsou první z nich. Roli ve využívání Klínovce pro zimní sporty měl jistě i historický hotel na vrcholku poskytující tolik potřebné zázemí. Po druhé světové válce se celá oblast ocitá v nepřístupném příhraničním pásmu a život se na kopec (doslova) vrací až v letech šedesátých. Přibývají další sjezdovky, které si zachovávají své originální názvy (např. Přemostěná, Pařezovka a další). O roku 1991 je klínovecký areál v majetku soukromé společnosti a díky otevření hranic začínají ti největší optimisté mluvit o jeho modernizaci a rozvoji směrem k hranicím s Německem. Pouhé dva kilometry daleko se totiž rozprostírají lanovky a sjezdovky střediska Fichtelberg, které by dohromady s českým areálem vytvořilo oblast nemající široko daleko konkurenci...

Uplynulo ale ještě dlouhých dvacet let, než zprvu vize snílků a později i majitelů střediska začaly dostávat reálnějších obrysů. Klínovec měl totiž z dob komunistického plánování co dohánět, a proto, vrchol Krušných hor stále obsluhovaly slovenské Tatrapomy, na které zejména pánové do smrti nezapomenou, zatímco v mnoha například krkonošských střediscích jsme dávno nasedali na odpojitelné sedačky... První sedačka vyrostla na Klínovci až v prosinci roku 2005. Tedy přesněji – první sedačka na severní straně kopce. Jižní svah, tyčící se nad opět komunisty nechvalně proslavenou obcí Jáchymov, má svou jednosedačkovou lanovku od roku 1965. Bohužel její využití pro sjezdaře je pouze občasné. Tamní příjemně dlouhá červená trpí absencí umělého zasněžování, nehledě na to, že následný čtvrthodinový návrat na vrchol je také zážitkem nevyžadujícím opakování. Stejně tak cesta po (ne)udržované silnici Jáchymov – nástupní stanice. Ovšem pozor! Patříte-li k milovníkům historie nebo rádi vzpomínáte na časy dávno minulé, máte letos nejvyšší čas si tuto část střediska prohlédnout ve stávající podobě. Již za rok, dva bude vše jinak.

Ráno v Čechách, odpoledne v Německu

Zajímavost:

Klínovecký areál to s inovacemi rozjíždí ve velkém a investice zdaleka neproudí jen do lanovek a sjezdovek. Před letošní sezonou jeho majitelé například spustili systém, o jehož oblíbenosti mezi mnohými zákazníky lze úspěšně pochybovat. Aby klínovečtí zabránili v tuzemsku rozšířenému nešvaru přeprodávání skipasů, rozhodli se pro detailní kontrolu pohybu permanentek a jejich přiřazení konkrétním zákazníkům. Nový systém při průchodu turniketem vlastníka skipasu vyfotografuje i změří, díky čemuž je schopen rozpoznat, jestli na konkrétní lístek jezdí stále stejná osoba. Pokud ne, jednoduše podvodníka dále nepustí.

Jak je patrné, dával si Klínovec s rekonstrukcemi a inovacemi na čas. Není to pravda absolutní, koncem devadesátých let na něm například vyrostl zasněžovací systém, rozšiřovaly se tratě, vystavěl se nadmíru kvalitní snowpark, ale z dnešního pohledu šlo pouze o ticho před bouří. Doslova inovační vichřice započala před loňskou zimní sezonou , kdy byla dostavěna nejmodernější sedačková lanovka v Česku s ochrannou bublinou, vybudována nová retenční nádrž na 60 sněhových děl a o téměř polovinu (na 1 500 metrů) prodloužena sjezdovka Pařezovka, současná páteřní pista areálu. Modernizace je to o to impozantnější, přihlédneme-li k faktu, že jde o pouze první ze čtyř plánovaných etap, po jejichž dokončení (cca rok 2020) se střediska Klínovec a Fichtelberg propojí v jeden kompaktní celek. Posledním dílem skládačky má být zbudování dvoukilometrové sjezdovky a 4sedačky právě přes «skokanský» Fuchsloch na severozápadní straně kopce. Pokud se vám zdá horizont osmi roků příliš vzdálený, již do dvou let má propojit dvojice sedaček vrchol Klínovce s obcí Loučná pod Klínovcem, ze které bude lyžaře do Oberwiesenthalu, potažmo sjezdovkám na Fichtelberg, dočasně vozit vláček. A cesta jím by neměla trvat ani deset minut. Ve stejné době také zmizí stařičká Jáchymovská lanovka, na které již pracují dělníci a nahradí ji další 4sedačka s bublinou, pod jejímiž lany se bude klikatit nová červená ukončená na bezplatném parkovišti poblíž Jáchymova s kapacitou 400 vozů. Současná pista zůstane zachována, bude ale sloužit pouze milovníkům freeridu. Letos se k tomu všemu poroučela do věčných lovišť stará kotva na Přemostěné, kterou nahradila nová čtyřsedačka s nástupním kobercem od renomovaného výrobce Doppelmayr, pojmenovaná SUZUKI.

Klínovecké plány se při znalosti tuzemských poměrů a obtížemi s budováním čehokoliv, co byť náznakem obsahuje slova lano a sjezd, zdají jako báchorky vyřčené po mnoha decilitrech tvrdého alkoholu – jenže ono se vše zřejmě opravdu uskuteční. Důkazem budiž jak dokončení první etapy, tak fáze rozpracovanosti dvou dalších. A toužíte-li v tomto krušnohorském snu ještě chvíli zůstat, pak vězte, že při příjezdu na kopec můžete už v současnosti své auto odstavit na bezplatném parkovišti pro sedm set vozů nacházejícím se přímo u nástupní stanice sedačkové lanovky. Že ubytovat se můžete v apartmánech patřících přímo středisku a zbudovaných pár metrů od černé sjezdovky. Že děti do šesti let jezdí zdarma, stejně jako všichni, kterým stačí k lyžování pouze krátký výukový vlek. A že studentům stačí ke slevě platný ISIC, ať jim je sedmnáct nebo pětadvacet. Snad jedinou kaňkou v těžko uvěřitelných plánech zdejšího rozvoje je pouze nejasná budoucnost překrásného, bohužel totálně zpustlého hotelu, nacházejícího se na vrcholu hory. Je to problém mnohaletý a bohužel až ukázkově jednoduchý. Historický objekt, stejně jako pozemky pod ním, totiž nepatří soukromému investorovi, nýbrž městu Boží Dar. Jeho rekonstrukci tedy brzdí nedostatek veřejných financí. A i když je snahou Božího Daru, dle slov starosty Jana Horníka, udělat pro opravu maximum, omezené zdroje nechávají nad jeho osudem viset velký otazník.