Jungfraujoch: Technický unikát brzy oslaví stovku

Nejvyšší železniční stanice v Evropě se nachází ve Švýcarsku. Není to žádné překvapení, vždyť země Viléma Tella je nejhornatějším státním útvarem Starého kontinentu. Mírně zarážející je však nadmořská výška, do níž se vláček společnosti Jungfraubahnen vyšplhá. Vždyť hodnota 3454 m n. m. představuje dodnes strop i pro visuté lanovky.
4-5.jpg

Odysea na Jungfraujoch (Panenské sedlo) se začíná v Interlakenu, mezi jezery Brienzersee a Thunersee. Zájemce o nezapomenutelný zážitek čeká stoupání v systému tří na sebe navazujících zubaček, a to buď východní, nebo západní cestou.

Východní cesta vede přes Grindelwaldd (1034 m n. m.), západní pak přes Lauterbrunnen (796 m n. m.) a Wengen (1274 m n. m.). Obě varianty mají vlastně cestující jen přepravit do sedla Kleine Scheidegg za známým masivem Lauberhorn (2472 m n. m.).

Teprve v sedle Kleine Scheidegg (2061 m n. m.) se přesedá na «to», za čím sem všichni přijeli - technologické zjevení, na jehož realizaci se začalo pracovat už v předminulém století - železniční trať do sedla Jungfraujoch.

Výše už to nešlo (a ještě dlouho nepůjde)

Techničtí inženýři, namlsaní dosavadními úspěchy průmyslové revoluce, měli koncem 19. století velkolepé plány. Zkušenosti stavitelů horských drah od 70. let dokazovaly, že jednoduché pomůcky jako ozubené kolo zapadající do vrchu ozubnicových drah a tažné lano u pozemních lanovek pomáhají soupravám překonávat velká převýšení. Na jejich rýsovacích prknech se tak objevily plány horských drah, vedoucích až ke čtyřtisícovým alpským vrcholům. Až když se přistoupilo k realizaci těchto projektů, ukázalo se, že jejich technická i finanční náročnost je nad možnosti investorů.

Jungfraujoch_technicke_okenko

Žádná z evropských horských drah či lanovek dodnes nedosahuje čtyřtisícové hranice. A v současnosti budovaná infrastruktura má mnohem střízlivější kontury, neboť megalomanské projekty ve světě, mimo jiné ohrožovaném právě následky průmyslového boomu, ztratily na lesku.

Na vrchol Evropy pod ochranou UNESCO

Cesta mezi horskými sedly Kleine Scheidegg a Jung­fraujoch má 12 km. Pouze první dva kilometry se koleje kroutí horskými loukami, aby ihned za zastávkou Eigergletscher (2320 m n. m.) soupravu zavedly do tunelu, kde začíná prudké stoupání do stanice Eigerwand (2865 m n. m.).

Zde se potkávají vlaky, a zatímco se vyhýbají, cestující se kochají výhledem z otvoru vysekaném ve skále. Pod nimi se rozkládá údolí Grindelwald a vidí i sedlo Kleine Scheidegg, Interlaken a Thunské jezero. Za stanicí Eigerwand se vlak začne velkým obloukem otáčet na západ a dále tunelem stoupá do stanice Eismeer, jež se nachází ve výšce 3160 m n. m., a jak plyne z jejího názvu, je zasazená do kulis tvořených pouze ledem a kamenem. Stanice se nachází mezi vrcholy Eiger (3970 m n. m.) a Mönch (4107 m n. m.), největšími z blízkých sousedů samotné Jungfrau (4158 m n. m.).

Vyvrcholením celé cesty je sedlo Jungfraujoch (3454 m n. m.), království ledovce a labyrint jeskyní. Přijíždějící návštěvníci si mohou prohlédnout ledovec Aletsch, který se svými 22 kilometry platí za nejdelší v Alpách a v roce 2001 byl zařazený na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

V jeskyních jsou zase z ledu vytvarované nejrůznější objekty - ptáci, tučňáci, medvědi, Eskymák atd. Za dobré viditelnosti odtud bývá vidět daleko za hranice Švýcarska. Kdo má štěstí, může tak zahlédnout třeba kopce německého Schwarzwaldu. Unikátní železniční úsek, fantastický výhled a ceněný ledovec v Panenském sedle doplňují další pozoruhodnosti. Tou nejvýznamnější je určitě zdejší observatoř.

Zima na Jungfrau (zdroj: youtube.com)


Podmínka zněla jasně: Být hvězdám na dosah

Vysokohorská výzkumná stanice Jungfraujoch leží ve výšce 3450 m n. m., prakticky na úrovni komplexu, tvořeného železniční stanicí a restaurací. Součástí vědeckého pracoviště je i laboratoř Sphinx, čnící k nebi ještě o 130 metrů výše. Na tuto vyhlídku se jezdí výtahem, který výškový rozdíl překonává rychlostí 6,3 m/s. Průměrná celoroční teplota se tu pohybuje okolo - 8 °C. Observatoř má díky své poloze ojedinělé možnosti výzkumu v různých přírodovědných oborech. V současnosti vědci sledují zejména chování klimatu a životního prostředí.

Jako s materiálem vhodným pro vědecké pozorování se s Alpami začalo pracovat po prvním zdolání Mt. Blancu Horacem Benediktem de Saussurem v roce 1787. Ještě dlouho potom byl de Saussure považován za badatelského pionýra v alpském regionu, ale jeho příklad táhl. V letech 1838 - 41 vedl budoucí profesor harvardské university Louis Agassiz vědeckou výpravu za ledovci v oblasti pod horou Jungfrau a právě tato expedice znamenala průlom. Dosud klidná lokalita lákala stále více «slídilů», takže brzy bylo jasné, že oblast čekají investice do infrastruktury.

Brzy po dokončení železničního úseku a vybudování nádraží se začalo se stavbou vědecké stanice. Hybnou silou byl meteorolog a polárník Alfred de Quervain. Z jeho iniciativy byla v roce 1922 založena Švýcarská vědecká společnost, o čtyři roky později už v sedle na ledovci stál první meteorologický pavilon. Na konci 20. let už se dalo hovořit o malé astronomické observatoři. Na výjimečné místo se sjížděli pozorovatelé a vědci z celé Evropy a v období mezi válkami se tu nejvíce věnovali pozorování kosmického záření a jeho intenzitě ve vztahu k nadmořské výšce.

Jungfraujoch_observator

Pozorovatelna Sphinx byla uvedena do provozu v roce 1937. První astronomická kupole na ní byla instalována o třináct let později. Na začátku druhé poloviny 20. století již observatoř přestávala být schopná odolávat zájmu a začala trpět nedostatkem prostoru. Společnost International Foundation High Alpine Research Station Jungfraujoch proto zřídila v 60. letech další dvě observatoře v Gornergratu, jako integrální součást společnosti.

V současnosti observatoř čítá čtyři laboratoře, pavilon pro výzkum kosmického záření, další pracovny, knihovnu, kuchyni, společenskou místnost, deset postelí a koupelnu. Jsou zde elektřina, voda, telefon, fax i internet. Výzkumnou stanici trvale obývá vždy některý ze «strážcovských párů». Manželská dvojice tu dohlíží na chod stanice, stará se o hostinské pokoje a hostí vědce. Rovněž zodpovídá za denní hlášení předpovědi počasí pro společnost MeteoSwiss.

Za vším hledej Jungfraubahn

O neustálou přitažlivost celého komplexu Jungfraujoch se stará zejména společnost Jungfraubahn. Údržba komplexu, případně jakákoli inovace, představuje mimořádně vysoké náklady, přesto firma investovala do terasy nové pozorovatelny Sphinx, od čehož si slibuje odezvu v podobě ještě většího počtu návštěvníků. Ty se snaží nalákat na celou řadu aktivit, které samozřejmě neomezuje jen na samotné Panenské sedlo. Mezi její četné atrakce patří například možnost přenocování v «igluvesnici» v sedle Kleine Scheidegg. Návštěvníci si tak mohou vyzkoušet pocity podobné těm, které zažívali první dobyvatelé Alp. Velice komplexně působí nabídka všemožných horských túr na nejrůznějších dopravních prostředcích, ale v letní sezoně třeba i exhibice dokonale drezurovaných švýcarských jestřábů.

Jungfraujoch_masinka

Jak už to v Alpách chodí, na zajímavé slevy na ubytování i ostatní akce se mohou těšit rodiny s dětmi či jiné větší skupiny. K regionu neodmyslitelně patří také široká paleta kvalitních pokrmů v místních restauracích a možnosti zábavy do pozdních nočních hodin.

Lyžování jako v pohádce

Zdejší překrásná oblast patří odnepaměti k největším alpským lákadlům i pro lyžaře. Údolí pod vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau patří k nejkrásnějším v Bernských Alpách a cesta vlakem z Interlakenu do sedla Kleine Scheidegg, nezávisle na tom, kterou variantu zvolíte, je vlastně také exkurzí po místních lyžařských střediscích. Vydáte-li se nahoru západní cestou, projedete Lauterbrunnen a Wengen, v případě východní varianty vlak zastavuje v Gründu a v Grindelwaldu.

Všechna jmenovaná střediska patří do oblasti Kleine Scheidegg-Männlichen, ale do Jungfraujoch Top Ski Regionu jsou zahrnuté i sousední oblasti First a Mürren-Schilthorn. K nim lyžaře vyvážejí lanovky z Grindelwaldu a Lauterbrunnenu. To jsou také poslední destinace, kam se dá dojet autem. Do vyšších poloh cestující přepravují už jen lanovky a železnice.

Oblast Kleine Scheidegg-Männlichen skýtá sportovní vyžití všech obtížností. Prim hrají červené sjezdovky, které doplňuje množství modrých a několik černých, včetně nejnáročnějšího sjezdu v rámci SP, Lauberhornu.

Jungfraujoch_mapa

Článek má tyto nálepky švýcarsko cestování historie
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Jan Klouček / 13-8-2008
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Videa na našem webu neskladujeme. Přidat nové video je možné pouze tak, že originál nahrajete na server YouTube a nám sdělíte link.
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
YouTube adresa:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Název:
Typ inzerce:
Nabídka Poptávka
Cena:
Telefon:
E-mail:
Kraj:
Kategorie:
Přidat obrázek 1:
smazat
Přidat obrázek 2:
smazat
Přidat obrázek 3:
smazat
Max. rozlišení 1920x1440, max. velikost 3MB
Popis zboží:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit