...::: Exluzivní fotogalerie o 18 snímcích je součástí článku :::...

Já mám díky loňským výsledkům letos startovní číslo hned za první patnáctkou a po prvním kole jsem byl 23. Ve druhém kole jsem zajel 2. čas a to mě celkově posunulo až na 6.místo, což byl můj nejlepší obřákový výsledek v EP. V týmu zavládla spokojenost a vyrazili jsme na pár dní domů.

V Praze jsem několik dní věnoval kondičnímu tréninku a regeneraci a v pondělí jsme se vrátili zpátky do Alp, konkrétně do San Vigilia v Itálii. Po třech dnech tréninku jsem nastoupil do dalšího obřího slalomu Evropského poháru, jelo se na okraji střediska Kronplatz, které je i v Česku dobře známé a oblíbené. Tentokrát jsem po dobrém prvním kole (8. místo) ve druhém udělal velkou chybu a spadl na 18. místo. Půl vteřinka, kterou jsem tou chybou pravděpodobně ztratil, mi chyběla k umístění v první desítce. Bylo to zase nabité, ale jak už jsem psal, takový je prostě Evropský pohár. Startuje obvykle 80-90 závodníků, většinou mladých dravců, kteří všichni bojují o místa ve svých národních týmech a o startovní místa do Světového poháru. Byl to dost krátký, i když ne úplně jednoduchý obřák, trať byla díky nedávnému sněžení zase poměrně měkká, ale pořád tvrdší než ve Val Thorens.

Ihned po závodě jsme už sbaleni vyjeli na 800 km dlouhou cestu do Val d'Isére, kam jsme dorazili asi v 11 hodin večer. Hned další den jsem tady jel druhou letošní svěťákovou SG. Bohužel se letošní SP jede opět na sjezdovce Face de Bellevarde, tedy na té, kde se konalo loňské mistrovství světa. (Ačkoli je zde klasická sjezdovka Oreiller-Killy, kde se závodilo minulých 15 let.) Můj názor na tuto sjezdovku je jednoznačně záporný a zvláště pro rychlostní disciplíny ji považuju za nevhodnou. Je celá tak prudká, že stavitel musí trať hodně zatočit a postavit brány mnohem blíž k sobě než jinde. To zase znemožňuje čistou jízdu, takže to, co je jinde pro SG typické, tedy vlastně carving ve vysokých rychlostech, tady nikdo nepředvede. Není zde rychlost a o čistě vyříznutém oblouku taky nemůže být řeč. Zajímavostí je, že na téhle sjezdovce je asi jediné místo v SP, kde uvidíte nejlepší světové lyžaře plužit a záměrně brzdit. Jeden úsek je totiž asi jen 4 metry široký a závodník musí v tomto místě zatočit o 90 stupňů a to na 210 cm dlouhých lyžích s rádiusem 33 m opravdu nejde vykrojeným obloukem. Já takovouhle SG jezdit neumím a podle toho vypadal i můj čas, se kterým jsem byl nakonec 32., ale s hodně velkou ztrátou. Navíc po celý závod hustě sněžilo a viditelnost byla špatná. O tom, jaký to byl závod, hodně vypovídá i to, že z 69 startujících dojelo do cíle jen 36.

Teď se vracíme do Itálie, kde příští týden pokračuje SP ve Val Gardeně další SG a sjezdem.

Zdraví Petr Záhrobský

• Všechny zápisníky Petra Záhrobského najdete zde