Je to velmi skluzná trať s řadou terénních nerovností a skoků, dá se ale od startu až do cíle projet čistě a kdybyste šli po stopě vítěze, najdete po jeho lyžích vyříznuté koleje bez jediného „ušoupnutí". Protože jsem jel letos sjezd ve Val Gardeně už potřetí a SG dokonce posedmé, myslím, že trať znám docela dobře a zkusím vám ji tedy stručně popsat. Až se příště vydáte na lyže do Dolomit, budete už vědět, do čeho jdete. :-)

Sjezd je dlouhý 3,5 km a převýšení je 840 m. Startuje se u horní stanice lanovky Ciampinoi do mírného traverzu a velmi pomalé první zatáčky, kde je potřeba hodně citu a techniky k čistému projetí, protože 215 cm dlouhé sjezdovky při nízké rychlosti prostě odmítají měnit směr. Hned potom následuje menší skok a táhlá odkloněná zatáčka doprava s terénní vlnou, kde se člověk odlepí od země a hned po dopadu musí točit doleva a najet opět na rovný skok. Tady se získává rychlost do rovinaté pasáže se skokem „Looping" a několika vlnami. Zhruba po 45 vteřinách jízdy se dostáváme k restauraci „Sochers", kde jsou dvě zpomalovací zatáčky a uměle zvětšený skok, kterým trať pokračuje do prudkého úseku v lese, kterému se říká „Mauer". Uprostřed prudkého svahu je další skok - „Mauersprung". Tato technická část je velmi důležitá pro získání rychlosti do následující roviny, kde se jezdí asi 120km/h. Člověk tam pak jede téměř půl kilometru rovně, ale tato pasáž je zpestřena velbloudím skokem „Kamelbuckel", což jsou tři po sobě jdoucí terénní vlny - první lehce nadlehčí (10 - 20 m těsně nad zemí), ze druhé se skáče a dopadá se až za třetí vlnu. Je to jeden z největších skoků v SP, létá se cca 60 m daleko a až 5 m vysoko, hodně ovšem záleží na sněhových podmínkách. Pro mě to je pokaždé velký zážitek. Pak přichází rozhodující pasáž celého sjezdu, tzv.„Ciaslat" - nekonečná série terénních vln přes které vedou celkem tři zatáčky. Není zde několikrát vidět za horizont, na některých vlnách je třeba se mírně odrazit, jinde zase ztlumit a člověk neustále ztrácí kontakt se sněhem. Pak už zbývají jen dva malé skoky, cílový hang, kde se jede víceméně rovně, a cílový skok (asi tak 30 m). Letos se časy pohybovaly těsně nad dvě minuty.

Val Gardena je v seriálu SP ojedinělá svým povrchem. Každý rok je zde ideální „pista", velmi tvrdá, takže vydrží i pro vyšší startovní čísla, ale přitom zůstává sněhová a rovná. Zajímavostí je i pořadí disciplín, každoročně se jedou nejprve dva tréninky na sjezd, pak pořadatelé sjezdové brány uklidí a ponechají jen značky, kde stály, stavitel tratě vytyčí super G, které se jezdí v pátek, a na sobotu se na sjezdovku vrátí sjezd.

Pro mě byla letošní Gardena úspěšná, přinesla mi nejlepší umístění v SG (27.) i ve sjezdu (21.). Velkou roli hrály hlavně ve sjezdu od táty skvěle připravené lyže. Těch 14 svěťákových bodů je i jeho velkým úspěchem, stejně tak jako se na nich podílel i Libor Junek, asistent, masér a chlapík pro vše, co je právě potřeba udělat. Gardena byla pro mě letos výjimečná i tím, že jsem zde měl početnou skupinu fanoušků, což byl pro mě zcela nový zážitek. Ivo a Věra Tichá z firmy Don Quiet, která dělá ty nejrychlejší závodní kombinézy, s sebou přivezli své kamarády, moji maminku a také moji přítelkyni Evu, což bylo mimochodem krásné překvapení. Doufám, že jsem je svými výsledky potěšil a moc jim děkuji, že za mnou přijeli, navíc dokonale vybaveni vlajkami a transparenty.

Ale abych se vrátil ještě k samotným závodům. Oba závody byly hodně vyrovnané, na bodované místo bylo potřeba mít ztrátu pod dvě vteřiny. Jaký rozdíl proti Val d'Isére, kde v SG 30. závodník ztrácel 5,5 vtřiny! Svindal byl ve Val Gardeně poprvé na bedně, rovnou vyhrál SG a už se zase přibližuje vedení v celkovém hodnocení SP. Mario Scheiber se po několika problematických sezónách se zraněními dostal taky na bednu a svým 2. místem ve sjezdu a navíc ještě 4. místem v SG Rakušany tak trochu zachránil. První dva v celkovém pořadí SP, Janka a Raich, sjezd úplně vynechali, pravděpodobně proto, že oba nejsou úplně skluzné typy sjezdařů a nevěřili ve své šance na dobré umístění. Radši tedy šetřili síly a jeli jen SG. Sezóna je ještě dlouhá.

Zdraví Petr Záhrobský

• Všechny zápisníky Petra Záhrobského najdete zde