S programem Evropského poháru si trochu zahrálo počasí, takže místo plánovaných dvou tréninků a dvou sjezdů během čtyř dnů se odjel jen jeden trénink a jeden sjezd a to ještě ve stejný den. Zbylé tři dny se kvůli mlze nebo silnému větru jezdit nedalo. Evropský pohár se jel na stejné sjezdovce jako se jezdí SP, ale zkrácený na něco více než polovinu. V závodě jsem dojel 9., což byl můj třetí nejlepší výsledek v této disciplíně v EP, navíc s docela malou ztrátou, takže to byly i letošní nejlepší FIS body. S výsledkem jsem byl spokojen, ale když jsem viděl mezičasy, tak jsem už tolik spokojen nebyl, protože v horní části jsem byl nejrychlejší, zatímco dole jsem hodně ztratil.

Ale teď už k Světovému Poháru. Sjezd ve Wengenu je společně s Kitzbühelem asi nejslavnější ze všech závodů v alpském lyžování. Je nejdelší (4465 m, čas více než dvě a půl minuty), má největší převýšení (1028 m), je zde nejrychlejší pasáž ve SP - „Haneggschuss" (nejvyšší naměřená rychlost při závodech v alpském lyžování - Stefan Thanei, rok 2005, 158km/h), jedině zde se projíždí tunelem a téměř každé místo má nějaké jméno a nějaký příběh. Tak například je zde „Canadian corner", ve kterém v jednom roce spadli téměř všichni Kanaďané, pak je zde „Österreicherloch", kde zase padali Rakušané, „Kernen S" nazývané také jako „Brüggli S", které nese jméno po sjezdaři Kernenovi, který toto místo v 80. letech projížděl nejrychleji. V dolní části je skok „Silberhornsprung", který nabízí unikátní záběry pro televizi i pro fotografy, sjezdaři se tu objevují ve vzduchu na pozadí čtyřtisícové Jungfrau. Z televize také určitě znáte skok „Hundschopf", kde se skáče okolo skály a těsně podél sítí (v TV to vypadá efektně a jako těžké místo, ale ve skutečnosti je to poměrně jednoduchý skok a závod se zde určitě nerozhoduje). Ve skutečnosti jsou pro výsledek v tomto sjezdu nejdůležitější celkem nenápadná místa.

1. Těsně po startu je dlouhá pravotočivá zatáčka, kterou v TV téměř nikdy není vidět, kvůli startovnímu intervalu a TV střihu. Je preparovaná vodou a nikdy není úplně rovná, ale zde se získává rychlost pro následující skluznou pasáž, takže pokud se závodník na prvním mezičase (cca 50 vteřin po startu) objeví se ztrátou, pravděpodobně to bylo díky této zatáčce nebo pomalým lyžím, které zde taky hrají velkou roli.

2. Asi vůbec nejdůležitější místo je výše zmíněné „Kernen S", jsou to vlastně dvě zatáčky na asi 4 m široké cestě. Vjíždí se do nich rychlostí okolo 100 km/h a rychlost, kterou se vyjede je rozhodující pro dalších asi 30 vteřin sjezdu. Letos zde exceloval Carlo Janka, který vyjížděl rychlostí skoro 80 km/h a dá se říct, že zde rozhodl o svém vítězství. Můj průjezd měl k dokonalosti hodně daleko a právě tady jsem v trénincích i v závodě nabíral největší ztrátu. Problém tohoto místa je v tom, že ve vysoké rychlosti musí závodník udělat na sjezdových lyžích dva v podstatě slalomové oblouky.

3. Ve druhé polovině trati je pasáž „Langentreien", kde je 7 zatáček podobných jako v super-G, které postupně zatáčejí víc a víc. Poslední dvě jsou navíc ve stínu a tedy s horší viditelností. V celé této pasáži se dá hodně získat i ztratit. Já jsem zde bohužel ve sjezdu vypadl, protože jsem do poslední zatáčky najel příliš rovně a další bránu už jsem nestihl.

4. A ještě známé „Ziel S", které je náročné zejména tím, že je velmi ledové, velmi nerovné a nohy jsou zde už opravdu velmi unavené. Před dvěma lety zde byly provedeny docela velké terénní úpravy, byl odstraněn cílový skok a toto místo je dnes bezpečnější.

Myslím, že dnes už by tato sjezdovka žádnou homologací na sjezd neprošla, na to je na mnoha místech příliš úzká a chybí pádové zóny, ale má svou tradici. Lauberhorn je prostě pojem a SP by bez něj nebyl představitelný. Pokud jde o Wengen jako středisko, to je dostupné pouze vlakem. Takže z tohoto pohledu asi neznám horší místo pro pořádání takové velké akce jako je SP. Nejde jen o nesmírné tlačenice na nádraží, zdlouhavý transport z Wengenu na start závodu, ale hlavně o nekonečné překládání a přenášení všeho materiálu, který závodníci a servismani potřebují ke své práci. Na druhou stranu musím říct, že je zde jedinečná atmosféra, kdy při sjezdu jsou diváci nejen v cíli, ale i na mnoha místech na trati a na startu. Na sobotní sjezd jich přišlo více než 30 000.

Zdraví Petr Záhrobský

• Všechny zápisníky Petra Záhrobského najdete zde