Hirscherova technika, síla a z toho vyplývající dynamika oblouků, jetých v extrémních náklonech, je neopakovatelná. Když jde všechno, jak má, a rakouský fenomén neudělá velkou chybu, je neporazitelný. To se jasně ukázalo jak v kombinačním slalomu, tak v prvním kole slalomu speciál. Nejvíce se asi v současnosti Hirscherovi dokáže přiblížit Felix Neureuther, ale většinou jde stejně jen o to, jak málo, nebo hodně na Marcela ztratí.
Jenomže druhé kolo nedělního slalomu na mistrovství světa nepatřilo mezy ty, kdy Marcel Hirscher neudělal chybu. Svoji roli v tom s velkou pravděpodobností sehrálo i počasí, byť Hirscher v chumelenici před startem druhého kola prohlásil, že mu sněžení vůbec nevadí. Sněžilo opravdu mocně a trať byla s každým závodníkem horší a horší. Hirscher měl sice z prvního kola tradičně velký náskok, ale lyže mu na rozbité trati v čerstvém sněhu nejely, jak by si představoval, a tak pokud chtěl obhájit zlato, musel jet „na krev“.
I Hirscher je jen lyžař
Pod velkým tlakem, v nepříznivých podmínkách, se najednou i bozy stávají lidmi. A chybují… Hirscher „chytil špicara“. Těžko soudit, zda v polovině trati druhého kola věděl, že svůj náskok už ztratil a pokud chce vyhrát, musí zbývající branky zajet skvěle, tedy s maximálnim rizikem. „Viditelnost nebyla úplně dobrá, takže se to projevilo na mé jízdě, která nebyla ideální. Při chybě se mi tam dole zakousla lyže do rýhy, ale to už teď nikoho nezajímá,“ řekl sklesle Rakušan. Má pravdu. Co se vlastně stalo, už je teď jedno. Marcel Hirscher je poražen.
Že stříbro bere dlouhodobě výborně jezdící Fritz Dopfer a bronz Hirscherův největší soupeř Neureuther, není ani zdaleka tak překvapivé jako to, kdo v Beaver Creek získal titul. Vítězství Jean-Baptiste Grange nečekal nikdo snad ani ve Francii. Třicetiletý mistr světa z Garmische 2011 se dlouho zotavoval z vážného zranění kolene, změnil značku bot i lyží a tvrdě dřel, aby se znovu vrátil mezi nejlepší slalomáře světa. Jeho elegantní, klidný a ničím výstřední styl by možná mohl svádět k doměnkám, že jeho doba už pryč. Přece jen, Hirscher, Pinturault, Kristoffersen, ti už jezdí jinak… Jenomže lyžování naštěstí stále není pouze o síle a extrémních pohybových rozsazích. V neděli zase slavily úspěch cit pro skluz, precizní technika, zkušenosti a chytrost. „Chtěl jsem, aby moje lyže prostě jenom jely nejkratší cestou dolů,“ prozradil v cíly Jean-Baptiste Grange. Základ svého slavného comebacku pochopitelně vystavěl už v prvním kole, které bylo extrémně složité. Od Grange nikdo moc nečekal, ale on se se startovním číslem 14 dokázal prosadit až na páté místo. V ten okamžik si jistě všechny současné hvězdy vzpomněly, co tenhle tichý, povětšinou nenápadný Francouz umí. A druhé kolo, to už byla lekce, kterou vyučoval mistr Jean-Baptiste Grange.
