V čem se dnes od sebe lyžařské boty liší? Pomineme-li tvar jejich kopyta, tedy spodní části boty, a to zejména její šířku, pak už rozdílů mnoho není. Alespoň mezi botami v odpovídajících výkonnostních kategoriích. Markantní rozdíl je ale mezi jednotlivými kategoriemi, tedy například mezi botami turistickými a závodními. V čem? V materiálech, ve tvaru i v technickém řešení.
Komfort
Bota musí být pohodlná, o tom není žádná diskuze. Snad jedinou výjimkou v tomto ohledu jsou boty, které si na nezbytně nutnou dobu obouvají profesionální závodníci. U těchto bot je kritérium přesného a okamžitého přenosu sil z nohy na lyži nadřazeno všemu ostatnímu, nás to však může nechat zcela v klidu. Ať už jsou naše výkonnost, technika a sportovní ambice jakkoliv vysoké, chceme botu pohodlnou. Tento požadavek už se v současnosti naštěstí nekříží ani s nároky na tuhou flexi a vysoce sportovní charakter boty a najdete-li přece jen botu, jejíž vnitřní zpracování vám způsobuje jakékoliv otlaky, rychle se jí zbavte. Pokud došli výrobci lyžařských bot za dlouhá léta v něčem téměř k dokonalosti, pak je to právě vypracování vnitřní botičky, a to bez ohledu na materiály a postupy, které k tomu používají. Samozřejmě, pokud si na širokou nohu koupíte extra úzký model boty, budete si na sjezdovce prožívat své osobní peklo. Stejně tak třeba v případě, že se vaše kotníky nacházejí o kousek jinde, než je jim v botě vymezený prostor. I takové nesrovnalosti už se ale dají do značné míry napravit systémy 
dodatečného (většinou tepelného) tvarování vnitřku boty. Moderní materiály, používané k výrobě vnitřní botičky, by vám rozhodně měly zajistit také dostatečný tepelný komfort. Alespoň pokud hovoříme o běžných zimních teplotách, řekněme třeba do minus deseti stupňů. Za to, že je vám v tenké ponožce a pevně zapnuté botě zima při minus pětadvaceti, nespílejte výrobci. Běžte do tepla, boty si povolte a zvažte, zda se vám za takových podmínek ještě chce lyžovat. Jsou zkrátka okamžiky, kdy jsme na přírodu krátcí.
Nazouvání
Nazouvání a vyzouvání lyžařských bot je hojně diskutovaná záležitost. Přistoupíme-li na to, že jsou také tyto činnosti součástí celkového komfortu při používání bot, pak právě zde možná najdeme snad jedinou slabinu. Argument, že lyžařská bota musí být pohodlná především při lyžování, tedy zapnutá na noze i ve vázání, je sice pravdivý, nicméně se do boty i z ní musíme nějak dostat. skeletu, je s výjimkou levných dětských bot dávno zavrženým řešením. Více se o těchto botách dočtete v komentáři k nové kolekci italského výrobce. Nazouvání a vyzouvání by tedy mělo být v případě Dalbello Krypton i Nordica Gran Sport opravdu pohodlné, jak si ale můžeme všimnout, ani Rapid Acces, ani žádné jiné přístupy usnadňující nazouvání a vyzouvání boty se neprosazují na úrovni vrcholového lyžování.
Tuhost = flex index?
Uvádět v číslech vyjádřenou tuhost boty se kdysi dávno stalo zvyklostí, která se sice zachovala do dneška, bohužel už má ale tato informace pramalou důležitost. I když jak se to vezme... O tom, že každému vyhovují jinak tvré boty, není pochyb. Snaha o jakékoliv kategorizování lyžařů a následné přiřazování příslušně tvrdých bot je ale zcela zbytečná a také chybná. Vždycky jde totiž o subjektivní pocit. Jistě se dá vysledovat, že závodníci používají boty hodně tvrdé. Proč? Tvrdá bota nejrychleji přenáší impulsy od lyžaře na lyži. Také my bychom samozřejmě chtěli, aby nás lyže co nejlépe poslouchaly a na podněty reagovaly okamžitě. Koupíme si tedy ty nejtvrdší lyžáky? Nikoliv. Čím lépe jezdíme, tím více a častěji ohýbáme nohu 
v koleni a je-li naše technika správná, pak také v kotníku. Tlačíme tedy horní část boty směrem ke špičce lyže. Bota nám to ovšem musí umožnit, musí nás takříkajíc «pustit». Jak moc? Při jakém tlaku? Odpovězte si sami. Příliš tvrdá bota vás nepustí dostatečně dopředu, nebo to stojí příliš síly, měkká bota se zase pod tlakem lehce deformuje a lyže v důsledku toho reaguje pozdě anepřesně. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že tak zvaně tvrdá bota, tedy tuhá v ohybu, ještě v žádném případě nemusí znamenat botu nepohodlnou. Tlak, který do komínu boty při jejím ohýbání vyvíjíme, je u kvalitních bot rozložen do celého jazyku a rozhodně by na holeni neměl způsobovat otlaky. Podle testů lyžařských bot bývají nežádoucí výstupky a hrany v holenní části boty doménou hlavně takzvaně měkkých, zdánlivě pohodlných bot. Sami výrobci nám výběr těch pravých bot ještě trochu ztěžují tím, že nedodržují žádné jednotné značení tvrdosti bot. Nejrozšířenější je stupnice udávající desítky čehosi, co u rekreačních bot kolísá mezi 60 a 80 a u závodních pak dosahuje až hodnoty 150. Tento způsob značení tuhosti letos překvapivě dodržuje Atomic, dále Dolomite, Fischer, Head, Tecnica, Salomon, Roxa, Rossignol, Nordica i Lange, identické hodnoty ale bohužel ne vždy znamenají stejnou tuhost. Úplně mimo tuto stupnici pak stojí Dalbello, Munari, Lowa a se záhadnou hodnotou 80 pro závodní boty také Alpina. Čísla vám tak o tvrdosti boty něco řeknou pouze v rámci jedné značky, na vše ostatní se musíte zeptat prodejního personálu, nejlepší je ale samozřejmě osobní zkušenost. A protože pro veřejnost možnost testování bot prakticky neexistuje, ono významné pohupování se na koberci maloobchodní prodejny je bohužel maximum, co lze v tomto ohledu udělat. I přes tento zmatek v označení hodnot tuhosti v našem přehledu flex index uvádíme. Jednak je tu onen zvyk, ale především - pokud údaj poslouží alespoň k lepší orientaci mezi modely jedné značky, má smysl ho uvádět. Také s vyráběnými velikostmi to není tak úplně jednoduché, neboť, jak známo, existuje několik systémů číslování. Všichni ale dobře víme, že lyžařskou botu si před zakoupením musíme pečlivě vyzkoušet a že bota musí co do velikosti padnout bez ohledu na její číslo. Že je čtyřiačtyřicítka od Alpiny úplně jiná než stejná velikost od Lange, je vlastně úplně jedno.
Individuální nastavení
Odvěká snaha zpříjemnit chůzi v lyžařských botách přetrvává zejména v systému přepínání mezi polohami ski a walk. V poloze pro lyžování je komín boty zaaretován a klade tak při ohýbání boty požadovaný odpor, zatímco v poloze walk se komín jednak snáze ohýbá dopředu, také ho lze ale více narovnat, což nám chůzi výrazně zjednodušuje. Důvodem, proč tímto přepínáním disponují většinou turistické, chcete-li pro nenáročné rekreační lyžování určené boty, je možná skutečnost, že by onen způsob aretace nemusel vydržet silné tlaky, které na boty vyvíjíme při sportovním lyžování. Na druhou stranu jsme se hlavně v minulosti také u některých sportovně orientovaných modelů mohli setkávat s možností přepínání na dvě odlišné tuhosti, zpravidla označované jako hard/sotf. Přestože tyto regulátory flexe většinou fungovaly dobře, v aktuálních kolekcích už jich mnoho nenajdeme. V tomto smyslu je alespoň u sportovních a závodních bot trendem co největší zjednodušení, výjimku bude zřejmě vždy tvořit jen canting - možnost stranového doladění komínu.
Co nás (možná) čeká?
Už dnes je dobře rozeznatelná snaha výrobců kompletovat s lyžařskými sety (lyže + vázání) také lyžařské boty. Zatím se naštěstí jedná jen o jakési doporučení typu «k těmto lyžím se jak funkčně, tak designově nejlépe hodí právě tyto boty». Není se co divit, naprostá většina významných výrobců lyží buďto vyrábí také boty, nebo je s některým z výrobců bot kapitálově spřažena. «Vlastní» boty tedy mají Atomic, Salomon, Nordica, Fischer, Rossignol a Head, ekonomické zájmy pak velí kompletovat boty Lange s lyžemi Dynastar, stejně jako značku Tecnica tradičně s lyžemi Völkl. Sólo nám tak z větších výrobců zůstávají jen Dalbello, Dolomite a zejména na touringové scéně dobře 
etablovaná Lowa. Také v těchto případech by se však napojení na některého z producentů lyží dala vystopovat a další podobná spojení se tak do budoucna nedají vyloučit. Co z toho pro nás, jako konečného zákazníka, plyne? Pokud zůstane rozšiřování lyžařských setů o boty v rovině doporučení, pak zřejmě jen výhody a pohodlí, stojíme-li o něj. Diktátu, jaký v tolika případech nastal na poli kompletace lyží s vázáním, se ale doufejme v dohledné době nedočkáme. Představa, že jezdíce na lyžích určité značky budeme muset obouvat boty stejného výrobce, je přímo děsivá. Třebaže na úrovni světového vrcholového lyžování už k tomu situace jednoznačně spěje, my amatéři se toho dožít nechceme. Vzhledem k citlivosti, s jakou si boty vybíráme, by to snad ani nebylo možné.
