Tak třeba tohle, ale samozřejmě ještě daleko víc, se můžete na internetu dočíst o Ingemaru Stenmarkovi - legendě světového lyžování. Na jeho nebetyčné slávě přitom nic nemění ani fakt, že on sám se za nejlepšího lyžaře všech dob nepokládá. Má jiného favorita. Přestože v letech 1976 až 1978 vládl celkovému hodnocení Světového poháru a jak v této dlouhodobé soutěži, tak na úrovni světových šampionátů a olympijských her byl na konci sedmdesátých let v obřím slalomu a slalomu zcela neporazitelný. Jen pro představu, v sezoně 77/78 zvítězil ve všech sedmi závodech, o rok později vyhrál všech deset a teprve v sezoně 1979/80 byl v jediném z jedenácti závodů v GS poražen. Ve slalomu tomu nebylo jinak, v rozmezí let 1975 až 1981 vyhrál čtyřicet šest z dvaapadesáti závodů! Na první pohled byste v něm ale lyžařského boha určitě nepoznali. Drobný, tiše hovořící nenápadný chlapík. V restauraci pod sjezdovkou se samozřejmě podepíše číšníkovi a pak nás s úsměvem pozve ke stolu. Bylo nám ctí.
Jak je to vlastně dlouho, co jste ukončil aktivní závodní kariéru?
Poslední závod ve Světovém poháru jsem jel v roce 1989, takže je to sedmnáct let. Tedy utíká to rychle...
Asi proto, že jste se určitě ani potom nenudil. Co jste vlastně dělal, když jste přestal závodit?
Prakticky hned poté, co jsem skončil se závoděním, jsem začal pracovat pro Elan. Na začátku devadesátých let zrovna probíhal obrovský lyžařský boom v Japonsku, spousta lyžařských firem tam viděla svoji velkou příležitost a 
já jsem tam ve službách Elanu také nějakou dobu pobyl. S byznysem to nakonec v Japonsku nedopadlo úplně podle představ, ale pro všechny včetně mě to byla dobrá zkušenost.
A co dělá lyžařská legenda dnes?
Stále pracuji pro Elan, už je to skoro jako manželství... Ale rozumíme si. Jsem jakýmsi ambassadorem této značky a také se určitým způsobem podílím na vývoji nových lyží - testuji, řeknu svůj názor,... Jsem rád, že mohu být Elanu stále prospěšný.
Na jaře jste oslavil padesátku a to je často důvod k bilancování. Můžete porovnat dnešní špičkové závodní lyžování s dobou, kdy jste závodním tratím vládnul vy?
Dnes je to úplně jiný sport. Současný materiál umožňuje jezdit tak rychle! Ale na druhou stranu... Technika, myslím tedy její základy, jsou pořád stejné. Lyžování bude vždycky o rovnováze, o ideálním postavení ve středu lyže, stále je potřeba více zatěžovat spodní lyži a dynamicky přenášet váhu. S nástupem carvingových lyží se chvíli jezdilo s váhou rovnoměrně na obou lyžích, poměrně staticky, protože lyže zvládly všechno samy. Bylo to rychlé, ale pak se ukázalo, že aktivní přístup se změnou zatížení je stejně rychlejší.
Neříkáte si někdy «kdybych tak mohl dnes závodit»?
Někdy na to myslím, bylo by to zajímavé. Jak už jsem řekl, dá se jezdit daleko rychleji, ale má to i svou stinnou stránku. Jedna malá chyba a jste venku z trati, závod je ztracený. Já jsem si mohl dovolit skoro spadnout, ale často se to ještě dalo «uhrát». A když jsem skvěle zajel druhé kolo, ještě jsem mohl vyhrát. To už dnes není možné.
Když dnes přijedete na některý ze závodů Světového poháru, srovnáváte atmosféru, diváckou kulisu a celkovou atraktivitu alpského lyžování s vaší érou?
Abych řekl pravdu, vloni jsem se byl podívat jen v Kitzbühelu, a to je zcela mimořádná událost. Hahnenkamm má svou historii, tradici, pořád je to vzrušující závod. Ale slyšel jsem samozřejmě o tom, že při jiných závodech je situace odlišná, že už to lidi tolik neláká, popularita klesá. Je tu freeskiing, snowboarding, řada nových, zřejmě více vzrušujících aktivit...
Co říkáte skicrossu? Ten se alespoň v některých zemích dere na popředí sledovanosti lyžařských disciplín.
Ano, i ve Švédsku je skicross stále populárnější, ale mně se nelíbí. Nemůžete se koncentrovat jen na vlastní jízdu, pořád se musíte starat o ostatní závodníky a nakonec můžete vypadnout i bez vlastního přičinění.
Ale ti nejlepší skicrossaři mají stejně většinou kořeny v tradičních alpských disciplínách.
Jistě, dobrá technika rozhodně není na obtíž ani ve skicrossu. Ale určitě to chce také sílu, vždyť často je rozhodující už start a prvních dvacet metrů po něm. Já ale nechci upírat skicrossařům jejich schopnosti, jsem si jistý, že je to hodně náročná disciplína. Myslím si, že lyžování jako takové, ať už se jedná o obřák, běhání či skicross, už nepřitahuje tolik mladých lidí právě kvůli své náročnosti. Stále populárnější jsou dnes sporty, ve kterých nehraje tak zásadní roli fyzická připravenost. Mohl bych jmenovat freestyle snowboarding, skateboarding, ..., prostě sporty, při kterých vám nikdo neměří čas. Důležitá je kreativita, talent, samozřejmě technika, ale fyzická připravenost není zdaleka tak podstatná. Dostat se na vrcholnou úroveň v těchto sportech trvá kratší dobu a také to vyžaduje relativně méně úsilí. Tím jsou pro spoustu lidí atraktivní.
Vraťme se zpátky k lyžím. Lyžařské vybavení se za poslední desetiletí hodně změnilo. V čem vidíte největší přínos tohoto vývoje?
Především naučit se lyžovat je dnes mnohem jednodušší. Z vývoje, který se udál zhruba v posledních
deseti letech, nejvíce profitují rekreační lyžaři, ale hlavně začátečníci. Vlastně se ani nemusíte učit, jak na lyžích zatáčet. Vše, co potřebujete umět, je postavit lyže na hranu. Pak zatáčejí samy, což je fantastické! I průměrní lyžaři se s carvingovou lyží rychle lepší, přitom vše stojí daleko méně úsilí, než tomu bývalo se starými lyžemi.
Snad ještě výraznější změnu než lyže prodělaly lyžařské boty. Vy jste si možná ještě zajezdil v kožených přezkáčích, že?
Jistě, v kožených botách jsem závodil zhruba do začátku sedmdesátých let, pak přišly plastové skelety. To byla samozřejmě velká změna, ale zase si nemyslete, že jsme před tím jezdili v pohorkách. Poslední modely kožených lyžařský bot už byly docela pevné a také už měly některé robustní, nekožené prvky. Ovšem dnešní boty, to je samozřejmě jiné kafe.
Z propagačních materiálů všech lyžařských firem se nám každoročně dostává bohaté nadílky inovací, ale spousta těchto «inovací» je ve skutečnosti mnoho povyku pro nic. Na rozdíl od «pultových» lyží jsou ale ty skutečně závodní na inovace podstatně skoupější. Moje otázka zní: jak se změnily závodní lyže?
Víte, já jsem toho za posledních deset let na závodních lyžích mnoho nenalyžoval. Pár jsem jich vyzkoušel, to ano, ale určitě už se nepokládám za odborníka přes závodní lyže. Inovace na těchto lyžích rozhodně nesměřují k tomu, aby bylo lyžování na nich snadnější. Jsou to inovace jiného charakteru a také je jich v porovnání se sektorem «public skis» méně. I pro závodní lyže byl nepochybně revoluční změnou jejich nový tvar, ostatní vylepšení už sice nejsou tak radikální, ale pro závodní sport určitě důležitá. Hodně se zapracovalo na skluznicích, zlepšily se torzní vlastnosti lyží, vylepšil se jejich průhyb...
A co sportovci? Zapůsobil na vás některý ze současných špičkových závodníků?
Všichni.
Ale já bych chtěl přece jen slyšet nějaké jméno. Kdo se líbí Stenmarkovi?
Pak řeknu Bode Miller. Má velmi neobvyklou techniku, ale přitom je rychlý. Vypadá to, jako by vůbec nekontroloval vrchní část těla, ramena, ruce, ... Je to hodně riskantní, ale přitom rychlé, a to je na něm, ovšem i na lyžování jako takovém, zajímavé. Co je vlastně správná technika? Nezávislá práce nohou, klidný vršek těla? To všechno je až druhořadé, pokud to sjedete rychleji než ostatní!
Takže správná technika je ta, která je nejrychlejší...
Přesně tak. Důležité je nechat lyže jet, na ostatním nezáleží.
Žádná nová švédská naděje vás nezaujala?
Kdo mě rozhodně velmi zaujal, je Fredrik Nyberg. I když nevím, zda ho v sedmatřiceti letech ještě můžeme nazývat nadějí. Ale právě to na něm obdivuju, stejně jako na Aamodtovi. Co tihle chlapi v jejich věku dokázali, je neuvěřitelné.
Je trochu zvláštní, že nepřišla řeč na Anju Pärsonovou. Spousta lidí vás s ní do nekonečna spojuje. Jak to tedy mezi vámi je?
Jsme ze stejného města, takže se někdy potkáme. Víc mám společného s jejím otcem, protože jsme jako mladí proti sobě závodili. Všechny řeči o mém vlivu na kariéru Anji jsou ale výmysl, já jsem jí k lyžování nikdy neřekl ani slovo. Řekněme, že jsem pro ni třeba mohl být jakousi inspirací...? Ale to, že se Anja dostala až na vrchol světového ženského lyžování, je zásluha hlavně jejího otce Anderse Pärsona.
Kdo je podle vás největším lyžařem všech dob?
Alberto Tomba. Byl psychicky odolný, měl hodně síly a skvělou techniku.
Dovolím si namítnout, že závodil jen v točivých disciplínách. Nejsou obdivu více hodni borci, jako je například už jednou zmiňovaný Kjetil Andre Aamodt, který nasbíral velká vítězství ve všech čtyřech disciplínách?
Jistě, to je opravdu něco naprosto mimořádného. Za mé, či Tombovy éry to ale prakticky nebylo možné. Technika, kterou jsme jezdili slalom a obří slalom, byla od té sjezdařské zcela odlišná. Být nejlepší ve sjezdu i ve slalomu bylo nemožné. Samozřejmě i dnes je mezi točivými a rychlostními disciplínami rozdíl a hlavně trénovat všechno při tak náročném programu je určitě nesmírně obtížné. Ale technika je dnes pro všechny disciplíny podobná. 
Všechno je to oblouk na hraně, což se o slalomu před pětadvaceti lety rozhodně říci nedalo. Vždy jsme nad bránou museli trochu sesunout a až pak šli na hranu, bylo to hodně o citu. Ovšem sjezd, to byl oblouk na hraně už tenkrát.
Navíc je tato univerzálnost silně závislá na možnostech trénování a pochopitelně i na kvalitě materiálu. Podívejte se, kdo se dnes prosazuje ve sjezdu - až na výjimku jsou to Rakušané, Švýcaři a konkurovat jim dokáží ještě Američané. Tyhle týmy mají pro trénování rychlostních disciplín zdaleka nejlepší podmínky, ostatní už musí improvizovat, různě se sdružovat atd.
O tom v Čechách víme své, sjezd ani super G se u nás prostě jezdit nedá...
Ve Švédsku na tom nejsme o moc lépe. Kde je vlastně v Čechách nejlepší lyžování? Ve Vysokých Tatrách?
To je na Slovensku. Vysoké Tatry jsou sice v našem okolí nejvyšší hory, ale na sjezdové lyžování se najdou i lepší místa. Před rokem se jel v České republice Světový pohár, bylo to ve Špindlerově Mlýně a závodnice si trať vesměs pochvalovaly. Na slalom a obří slalom je to celkem náročný kopec.
Asi proto máte, pokud vím, dobré slalomáře. Jak se jmenuje ten mladý kluk, co vyhrál juniorský šampionát?
Filip Trejbal. Taky Šárka Záhrobská je juniorská mistryně světa a bronz ve slalomu získala i před dvěma lety v Bormiu. Ondra Bank byl na Elanech šestý v kombinaci na OH v Turíně...
Ano, vím, že jsou v týmu nějací Češi. Ale jak jsem říkal, už nemám o závodění tak dokonalý přehled.
I tak vám moc děkuji za zajímavý rozhovor.
Není zač, dobře jsme si popovídali.
