Práce s holemi u klasiky i bruslení spočívá v dosažení dynamické podpory odrazu lyží, což způsobuje vyvolání delšího skluzu. Obě stylové kategorie vycházejí z potřeby co nejlépe využít záběr holí při zapojení co největšího počtu svalových skupin, protože síla je tak lépe rozložená a ekonomičtější. Z toho důvodu je mylné se domnívat, že odpich holí je jen o rukou. Kromě nich totiž využíváme váhy svého těla, břišních a zádových svalů a dopředných pohybů v trupu, které mají za následek plynulý pohyb vpřed. Klasika se svým stylovým pojetím liší od bruslení polohou těla a také střídavým odpichem kombinovaným se soupaží, bruslení zase využívá jednoduše řečeno záběrů z obou paží současně.
Běh klasickou technikou
U klasiky probíhá střídavý pohyb paží s odpichem v šíři ramen, odpich samotný začíná pro změnu ve výšce ramen současně s mírným pokrčením loketního kloubu. Po zabodnutí hole do sněhu následuje práce pomocí poutka, kdy tah do něj je zpočátku mírnější a postupně se zvětšuje. Ve chvíli, kdy grip prochází okolo kyčlí, je záběr nejsilnější a je dokončen úplným napnutím paže. Poslední impuls dává zápěstí do poutek, poté se hůl zvedá do vzduchu a je přidržována ve směru pouze ukazováčkem a palcem, přičemž horní zahnutý konec hole se opírá do jamky mezi oběma prsty tak, aby košíček nespadl na zem. To nám dovoluje jednoduchý pohyb paží nazpět, kdy se hůl vrací do ruky a je připravená k dalšímu odpichu.
Toto vše předpokládá nejen hůl o správné délce, ale i dobře „vyladěné“ upevnění poutek. Ta by vás neměla škrtit a ani nesmí být volná. Při dokončení záběru a zvednutých rukách v úrovni pasu nesmí hůl padat na zem, nýbrž se opřít rukojetí o meziprostor mezi palcem a ukazováčkem.
Základem je soupaž
U soupaže využíváme v první fázi váhy svého těla společně se zapojením břišních a zádových svalů při zavěšení se do poutek holí a současně zvětšujícím se předklonem. Ten přechází až do vodorovné polohy ve chvíli dotažení záběru dozadu a má za cíl optimální využití většího počtu svalových skupin zároveň s co nejdelší dráhou odpichu.
Dlouhé hole na bruslení? Chyba
Při bruslení používáme oboustranný odpich holemi podobný klasické soupaži s tím rozdílem, že není možné současně s odrazem nohou a vzhledem k poloze těla využívat předklánění do tak ostrých úhlů. Proto je důležité mít pro tento styl delší hole umožňující co nejdelší dráhu odpichu směrem dozadu. Vzpřímenější poloha těla vyžaduje hole o délce mezi bradou a nosem – ne kratší. Ale ani ne delší, neboť ty by nás, zejména v kopcích, nutily kromě zbytečného přílišného zvedání rukou také k pokládání holí v ostřejším úhlu vzhledem ke kopci, a tím logickému zkracování záběru.
Navíc správná délka holí jak u klasiky, tak u bruslení dovoluje lyžaři si holí tzv. více sáhnout dopředu a prodloužit tak dráhu záběru. Z uvedených řádků vyplývá, že mýtus o tom, že čím delší hůl, tím lépe, je opravdu nesmysl.
