Zaznělo to už nespočetněkrát a musí to zaznít znovu: Zhodnoťte upřímně, tedy realisticky svoje lyžařské dovednosti. Pro výběr lyží vhodných právě pro vás je to klíčové. Snad každý si uvědomí, že by se neměl přeceňovat, dělat ze sebe závodníka, když v brankách pravidelně nejezdí… Ale na druhou stranu se ani nepodceňujte.
Je pravdou, že v propagačních materiálech výrobců lyží je skoro každá lyže super, neboť má „právě tak akorát sportovního naladění“, což jí určitě neubírá na „intuitivním ovládání“ a v každém případě poskytuje vedle „sportovního výkonu“ i „obrovské množství zábavy“. Tohle je možná na jednoho skromného lyžaře (rády se podceňují hlavně ženy) trochu moc superlativů a člověk potom snadno vezme zavděk lyžemi, co jsou méně super, tedy levnější, protože „na to moje lyžování to stačí.“ Omyl, vy musíte chtít právě ty nejlepší lyže! Tedy ty, co jsou nejlepší právě pro vás.
Levné lyže doporučujeme jen začátečníkům
Vězte, že v otázce sportovní výkonnosti, což nejspíš znamená především kvalitní hranění, torzní tuhost a značnou dynamiku projevující se hlavně při ukončení oblouku, je většina běžně prodávaných lyží výrobci vychválena až do nebe, takže trochu nadhodnocena. Jste-li dobří lyžaři (viz tabulka), nemusíte se sportovních modelů bát. Někdy snad může pár jízd trvat, než si na nové sportovní lyže zvyknete, potom už ale z jejich kvalit budete hlavně profitovat.
„Kvalita nespočívá jenom v super sportovním naladění. Je to podobné jako s autem, v tom dražším prostě máte komfort, vyspělé technologie, moderní materiály… A dohromady vám to zprostředkuje skvělý pocit z jízdy. Tomu se teprve říká kvalita,“ říká bývalý reprezentant v alpském lyžování Jan Holický. Dnes vede tréninkovou skupinu Holicky Team, v rámci níž na sjezdovkách trénuje právě takové lyžaře, kteří sportovní lyže ocení. A mnoho z nich už zjistilo, že kvalitní lyže vás dokonce může i ledacos naučit, stojíte-li o to.
Pro správné posouzení kvalit lyže je dobré vědět, že modely, jejichž doporučená maloobchodní cena nepřesahuje osm tisíc korun (s vázáním), jsou určené opravdu pouze lyžařům, kteří mají na svoje lyže zcela minimální nároky, a logicky se tak dá odvodit, že asi moc lyžovat neumějí. Tedy úplným začátečníkům. Kdo lyžovat umí, připraví se s takovými lyžemi o spoustu radosti z lyžování.
Expert: Umím dlouhý i krátký oblouk na hranách, nebojím se jezdit rychle, bez problému zvládám i jízdu v rozmanitém terénu.
Dobrý lyžař: Delší oblouk umím na hranách a nebojím se jezdit rychle. Krátký oblouk smýkám, v terénu si nejsem tolik jistý jako na sjezdovce.
Začátečník: Přestože už jezdím s lyžemi u sebe, zvládám jen dlouhé a střední oblouky v pomalejším tempu, carvovat neumím. Jezdím výhradně po upravené sjezdovce.
Na co se ptát?
- Pro jaký typ oblouků se lyže hodí – krátké, nebo střední a dlouhé?
- Hodí se lyže pro jízdu ve vysokých rychlostech?
- Z čeho jsou lyže vyrobené, mají dřevěné, nebo jiné jádro?
- Jsou lyže určené výhradně pro jízdu po sjezdovce, nebo jsou v tomto ohledu všestranné a hodí se také pro jízdu mimo upravené tratě?
Na tyto otázky chtějte jednoznačné odpovědi.
Co je dnes RACE
Přeceňování vlastních schopností se odehrává výhradně u stojanů s lyžemi označovaných jako race carvery. Nejedná se o závodní lyže, jak by si někdo mohl myslet, když si prostě přeloží název této kategorie. Jsou to sice ty nejsportovněji naladěné lyže z kolekce pro (nezávodící) veřejnost, ovšem zejména v kratších délkách mají dnešní obřačky až na výjimky charakter celkem příjemných, relativně snadno ovladatelných lyží. Lyže s označením GS už nejsou ničím, čeho by se dobří lyžaři museli bát. Na druhou stranu, abyste z takových lyží měli radost, musíte jim přece jen něco dát. V první řadě je třeba vědět, že race carvery chtějí jezdit vyššími rychlostmi, a pokud možno po hranách. Pokud oblouky vykrajovat neumíte a bojíte se jezdit rychle, race carvery nechte ležet.
Slalomka, ač vysoce sportovní lyže, si zejména v českých podmínkách rychle získala velkou oblibu. Je to bezpochyby tím, že tak snadno zatáčí, ale… Top modely slalom carverů od lyžaře vyžadují možná ještě větší dovednosti a nasazení než sportovní lyže určené pro delší oblouky. Nekupujte si slalomky proto, že jsou hodně vykrojené a hodně zatáčejí, to umí velice dobře i jiné lyže. Kupte si je, pokud chcete neustále jezdit po hranách, nejraději krájíte velmi krátké oblouky a zrychlení na jejich konci vás vyloženě vzrušuje. Pak máte vynikající techniku a jste v nezvykle dobré fyzické kondici. Pokud je to ale jinak (a buďte upřímní), nebudete slalomku zvládat, a tím pádem nebudete mít z lyžování radost.
Jan Holický říká: „Slalomka je pro výborného lyžaře sice zábavná, ale každý má doma minimálně ještě další jeden až dva páry lyží. Tohle totiž není nic na lyžování s rodinou nebo na takové to odpočinkové ježdění mezi hospodami.“ Tato slova jen potvrzují fakt, že v jedné lyži nikdy nezískáte všechno. Dobrý lyžař má tedy dnes doma alespoň dva páry lyží, třeba mrštné slalomky a k tomu delší, širší lyže pro dlouhé oblouky a komplikovanější sněhové podmínky. 
Dřevo je dřevo
Při výběru nových lyží bychom se určitě měli zajímat také o to, z čeho jsou vyrobené a o jaký typ konstrukce se jedná. Vlastnosti, které máme tolik na zřeteli při výběru správného typu lyží, totiž jejich stavba významně ovlivňuje.
Dřevo je dřevo, tak zní už pěkně vousatá, ale stále platná pravda. Přestože už se ve vývoji lyží vyzkoušelo kdeco a řada nově vyvinutých materiálů se ve výrobě skutečně uchytila, kvalitní sportovní lyže mají stále jádro vyrobené ze dřeva. Dřevo dává lyžím potřebnou stabilitu, docela slušně tlumí vibrace a nepochybně bude mít co do činění také s životností. O životnosti se v souvislosti s lyžemi jaksi přestalo mluvit, přitom by nás ale tato vlastnost určitě zajímala. Je přece rozdíl, když si lyže svoje kvality udrží po několik let, nebo když jsou už po první zimě „vypráskané“. Jádro z umělých materiálů lyžím vždy nemusí ubírat na kvalitách ve smyslu jízdních vlastností, je ale otázkou, jak dlouho si svoje vlastnosti udrží.
Co se týče konstrukce, je v posledních letech dokonce i u modelů pro méně zdatné lyžaře opět upřednostňována stavba s vertikálními bočnicemi, tak zvanými sidewalls. Ty se táhnou od špičky až k patce, pod vázáním jsou nejvyšší, na koncích lyže slábnou a z jízdních vlastností lyže se jim přisuzuje zejména stabilita na hranách. Ani lyže se zakulacenými horními hranami (cap construction) však nemusejí z porovnání s těmi „hranatými“ nutně vycházet jako horší. Na úrovni rekreačního, byť třeba sportovně pojatého lyžování není třeba tyto dva odlišné, ale mnohdy také kombinované typy konstrukce stavět proti sobě. Každý má své výhody. Pokud je ale přece budeme chtít blíže zařadit, pak asi takto: Pro sportovní lyžování po upravených, tvrdých sjezdovkách a vyšší rychlosti sidewalls, pro hravé lyžování v nižších rychlostech, ale třeba také pro ježdění v měkkém či hlubokém sněhu klidně konstrukci typu CAP.
Po bradu je málo
Otázkou sama pro sebe zůstává správná délka. Zkušenosti bohužel ukazují, že s délkou vám ve většině běžných lyžařských prodejen mnoho dobrého neporadí neboli vám vždy řeknou totéž. Univerzální délkou po bradu určitě nic nezkazíte, ale dobrý lyžař by měl jít ve věci volby správné délky lyží dál. Neřiďte se tolik svojí výškou, jako spíš lyžařskými dovednostmi a preferovaným stylem jízdy. Pro lyžování v dlouhých obloucích a ve vyšších rychlostech volte lyže dlouhé, pro krátké oblouky a pomalejší tempo sáhněte po krátkých lyžích. Pak bude mít lyžování šmak, bude vám chutnat a bude vás bavit!
