Určitě výrazně ubylo úrazů způsobených zastaralým lyžařský vybavením, ale na scénu zase vstoupily jiné faktory. Stoupá počet nehod, při kterých se srazí dva lyžaři, případně lyžař nabourá do pevného, nepohyblivého předmětu. A každou zimu se pravidelně zvyšuje číslo udávající počet nehod nejtragičtějších - smrtelných. Ty jsou však téměř vždy důsledkem trestuhodné nezodpovědnosti nebo alespoň špatného odhadnutí vlastních schopností, a to je ve skutečnosti téma spíš pro psychologa než pro ortopeda. My bychom se dnes raději blíže podívali na to, co na agresivně vyladěné carvery říkají naše klouby a svaly. Mají odstředivou sílu, po níž v perfektně provedeném oblouku tolik toužíme, také tolik v lásce?
Kolena stále vedou
Spolu s vybavením se v posledních letech do jisté míry změnila i technika ježdění, a tak by se snad určitý posun v množství či charakteristice úrazů dal očekávat. Jistě se nebude jednat o revoluci, jakou třeba kdysi způsobil přechod z nízkých kožených bot na boty vysoké - skeletové. «Lyžařské úrazy» se tím tenkrát naprosto evidentně posunuly od kotníku ke koleni. V nízkých botách se buďto zlomil kotník, nebo se poškodily vazy v kotníku, ale úrazy kolene nebyly zdaleka tak časté. Tím, že dnes bota vlastně drží nohu až do půlky lýtka, jednak přibylo zlomenin holenní kosti v její horní části, hlavně však dramaticky vzrostl počet úrazů kolene, v první řadě kolenních vazů. Jenomže tento stav už pěkných pár let trvá, přičemž nic na tom nezměnily ani carvingové lyže - kolena a hlavně přední zkřížené vazy stále jasně «vedou». Když se nám dnes na lyžích něco stane, jsou to nejčastěji poraněné kolenní vazy. Otázkou ovšem zůstává, zda to můžeme dávat za vinu lyžím.
Když jde všechno podle plánu
«Lyžování je ve své podstatě vlastně velmi šetrný sport. V porovnání s takovým fotbalem nebo dokonce volejbalem či basketbalem při něm tak často nedochází k vyloženě problémovým činnostem,» říká MUDr. Vladislav Hospodár, vedoucí operačního týmu Rehabilitační kliniky Malvazinky a zapálený lyžař. Těmi problémovými činnostmi jsou z jeho pohledu hlavně výskoky, dopady a zejména rychlé změny směru pohybu. To je pro kolena největší zátěž. Lyžování či bruslení většinou nejsou problematické do doby, kdy se přihodí nepříjemnost v podobě nárazu či pádu a následné nepředvídané reakce. Pokud jde všechno tak říkajíc podle plánu, nepředstavuje podle MUDr. Vladislava Hospodára sjezdové lyžování z pohledu zatěžování kloubů nikterak rizikovou zálibu. Jenomže není lyžování jako lyžování.
«Šetrná technika»
Řada zběsilých propagátorů carvingu ve své době obhajovala jízdu na krátkých, radikálně vykrojených lyžích tvrzením, že jde o techniku maximálně šetrnou ke kolenním kloubům. Když tedy čistě hypoteticky vyloučíme všechny nehody, dá se carving neboli jízda po hranách s minimálním podílem smyku označit za «zdravější» než staré sekání patkami? «Nevidím v tom velký rozdíl,» říká MUDr. Hospodár, ale vzápětí nahlas uvažuje: «Za určitých okolností může v carvingovém oblouku dojít k extrémně prudké změně směru pohybu. Carvingová lyže je teoreticky schopna vykrojit tak krátký, ale přitom rychlý oblouk, že už se vektor mezi stehenní a holenní kostí dostává do velmi nepřirozené polohy. V tom okamžiku by pak k vymknutí kloubu mohlo dojít i bez výraznějšího násilí.»
Jistě, čistě teoreticky. K dosažení situace, nad níž se MUDr. Vladislav Hospodár zamýšlí, by totiž byla nutná velmi vysoká rychlost a hlavně téměř dokonalá technika. Turistovi ani středně výkonnému lyžaři se problém typu «nebezpečně vykrojený krátký oblouk» určitě nepřihodí.
Nepřemýšlejme tedy nad tím, zda je zdravější carvovat nebo smýkat, stejně všichni praktikujeme něco mezi tím. Daleko důležitější je zodpovědnost a zdravý rozum. K tomu totiž patří i odpovídající fyzická připravenost a vědomí, že být po všech stránkách fit je stejně důležité pro lyžování jako pro jakýkoliv jiný sport v přírodě.
