Katko, letos máš za sebou tři svěťáky, ale žádný jsi nedokončila. Čemu ty výpadky přičítáš?
Já jsem na startu svěťáku vždycky hrozně nervózní. To je úplně něco jiného než normální závody, najednou je tam strašný tlak. Jsem nervózní, dělám strašné chyby a padám.
Nejseš na svěťáku třeba přemotivovaná?
To ani ne, já myslím, že to je tou nervozitou.
Nebudeš v nadcházejících závodech v Courchevelu raději víc taktizovat?
Určitě ne. Startuju s vysokými startovními čísly, to se pak na třicítku útočí špatně. Musí se jet úplně na hranici rizika, i když z toho vyplývají ty chyby.
V čem jsou podle tebe závodnice, které stabilně bodují ve Světovém poháru, lepší než ty?
Rozhodují hlavně zkušenosti, vždyť ty holky jsou třeba o deset let starší než já. Já na té vrcholové úrovni jezdím třetí rok a ony už jsou tam třeba deset let. Jsou mnohem víc vyježděné. Určitě mají i lepší techniku a v neposlední řadě je to také o té psychice. Chce to prostě zkušenosti.
V Americe jste trénovali společně s ostatními týmy. V čem ti takový trénink s lepšími závodnicemi může prospět?
Trénovali jsme například s Francouzkami a bylo to super. Jezdit v tréninku na časomíru s nejlepšími lyžařkami na světě je samozřejmě něco jiného než trénovat s holkama, které jsou na stejné úrovni jako já. To je prostě po všech stránkách přínosné.
