To příběh rakouské vlaječky u jména běžkyně na lyžích Kateřiny Smutné je o poznání složitější. Na rozdíl od Johna totiž Kateřina mnoho let oblékala kombinézu našich národních barev a k převleku ji donutily až neshody s běžeckým úsekem lyžařského svazu, které vyústily v její odchod za hranice. Dodejme bohužel, neboť právě česká rodačka reprezentující rakouské barvy měla ambice alespoň částečně zacelit výkonnostní propad českého ženského běhu způsobený odchodem její jmenovkyně Kateřiny Neumannové.
SKI: Katko, vím, že jsi nechtěla, aby se celý náš rozhovor točil pouze kolem tvého odchodu do Rakouska, ale přece jen - této otázce se nejde vyhnout. Proč reprezentuješ jinou zemi?
KS: V roce 2002 jsem byla zařazená do reprezentačního družstva po bok Kateřiny Neumannové. Hlavním trenérem byl Katčin trenér pan Frühauf a asistentem můj trenér, Radim Duda. Od prvního soustředění jsme bohužel věděli, že to bude velmi těžká spolupráce. Já, o deset let mladší od Katky Neumannové, tehdy ještě juniorka, jsem sice celkem slušně zvládala společné tréninky, zde problém nebyl, avšak nastal velký nesoulad v mezilidských vztazích. Mezi mnou a Radimem se začal rozvíjet víc než přátelský vztah, což panu Frühaufovi očividně vadilo. K tomu se přidaly rozdílné názory na trénink i přípravu a důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Na jedné straně já a Radim, na druhé pan Frühauf s ředitelem běžeckého úseku panem Skrbkem. Čekali ode mne výsledky, jenže já byla v oné sezoně čtyřikrát nemocná, brala jsem antibiotika a umístění nepřicházela. Definitivní zlom nastal na MS ve Val di Fiemme 2003, kde jsem zajela velmi špatně závod na 10 kilometrů a pan Frühauf mi do očí řekl, že jsem tento závod úmyslně sabotovala a že mě za to vyřazuje z reprezentace. Výsledkem byl můj okamžitý odjezd domů, po němž následovalo mnoho nepříjemných rozhovorů s několika tehdejšími funkcionáři svazu a mé «zapsání» na černou listinu běhu na lyžích v České republice.
SKI: Sabotovat výsledek na vrcholných závodech sezony, to mi přijde z pohledu závodníka absurdní. Nedovedu si představit, že by někdo, jen proto, aby dokázal, že mu něčí metody nevyhovují, pokazil úmyslně závod na mistrovství světa. Ale na druhou stranu neshody jsou v jakékoliv skupině, která se pohybuje v jednom oboru, poměrně časté. Opravdu to byl tak vážný rozkol?
KS: Ano, velmi vážný. Ale pro mě bylo nejsmutnější, že mi pan Frühauf a Skrbek opět do očí zopakovali, že se postarají o to, abych si už v Česku nezalyžovala. Nikdo nechtěl slyšet náš názor, že Standa Frühauf není typ trenéra, který může vést mančaft. Možná byl ideálním trenérem pro Katku Neumannovou, ale s odstupem času nám dala většina za pravdu, že ostatním jeho metody nevyhovovaly a u nikoho dalšího nevedly k nárůstu výkonnosti. Přesto mě mrzí, že k tomu všemu došlo.
SKI: Nemáš třeba dnes pocit, že to tehdy šlo vyřešit jinak? Uvědomovala sis v té době, co vše takové rozhodnutí přinese?
KS: Jelikož jsme chtěli trénovat a závodit dál, prakticky neexistovalo jiné řešení.
SKI: Jaké byly začátky? Přece jen ti při odchodu do Rakouska bylo pouhých 20 let. Co jazyk? Jak tě přijal rakouský tým?
KS: Německy jsem uměla z gymplu. Prvních dvanáct měsíců jsem závodila jen za klub HSV Saalfelden, další dva roky jsem se připravovala už s reprezentací a čekala na občanství. Pomohlo nám, že Radim dostal u rakouské reprezentace místo servismana a já mohla jezdit a trénovat všude s nimi.
SKI: V době tvého přestupu, ale i nyní, jsi vlastně jediná rakouská závodnice, která má ambice na slušná umístění ve Světovém poháru. Trénuješ sama? Nebo máš nějaký sparing?
KS: Po jedenáctém místě v Sapporu jsem vstoupila do rakouské armády, což znamená, že se připravuji na Hochfilzenu, kde je víc lyžařů běžců. Ale já trénuji převážně sama s Radimem podle jeho plánu. Pokud potřebuji sparing, jdu si prostě zaběhat s klukama.
SKI: Po tvém odchodu byla poměrně dlouhá doba, kdy o tobě nebylo na mezinárodní scéně slyšet. Za Českou republiku jsi už nejezdila, ale například na OH v Turíně ti nemohli fandit ani Rakušané. Kde nastal problém?
KS: Neměla jsem rakouské občanství. To naštěstí přišlo až po Turíně.
SKI: Naštěstí? Neznám sportovce, který by byl rád, že propásl olympiádu.
KS: Každý asi ví o turínském dopingovém skandálu okolo rakouského týmu. Téměř všichni Rakušané, kteří tam startovali, mají velké problémy, ačkoliv nebyli pozitivní. Celé se to táhne už tři roky a jsem ráda, že mě se to netýká. Určitě budou hezčí olympiády, kterých se ráda zúčastním.
SKI: V minulých letech začaly přicházet výsledky. Namátkou například dvě loňská sedmá místa ve sprintech při závodech Světového poháru. Změnila se již tvá role v týmu?
KS: V zásadě je to stále stejné. Náš mini tým pro Světový pohár tvoří čtyři závodníci: Christian Hoffmann, já a dva sprinteři Wurm a Stockinger. My jediní ve SP bodujeme a neděláme mezi sebou rozdíly.
SKI: Jak velkou část roku trávíš v Rakousku a jak velkou v Čechách? Nestýská se ti?
KS: V Čechách jsme asi tak padesát dní v roce. Samozřejmě, že se mi občas stýská po blízkých, ale doma už jsem v Sankt Ulrich am Pillersee. Máme tam krásný byt, jedinečné hory a ideální podmínky k trénování.
SKI: Jak vypadá tvůj trénink? V čem je rozdílný od toho v Čechách?
KS: Trénink není moc rozdílný od ostatních lyžařů ve světě, důležitá je spíš psychická pohoda. Můj trenér říká, že je polovinou výkonu.
SKI: Již v první odpovědi jsi se v souvislosti se svým trenérem Radimem Dudou zmínila, že váš vztah se dostal i do jiné pozice nežli jen trenér - závodník. Tvým trenérem je ovšem i nadále, což znamená, že spolu trávíte v podstatě veškerý čas. Není toho někdy příliš? Netrpíte ponorkovou nemocí?
KS: Ne! My se máme totiž strašně rádi. Ta věková díra mezi námi nás ideálně stmeluje. Ovšem jen do té doby, než já si pustím muziku, kterou Radim zrovna nemusí. Pak nás musí dávat dohromady Chris Rea, ten naštěstí funguje stoprocentně.
SKI: Psychická pohoda, Rakousko s vysokými horami. Zdá se, že tvé rozhodnutí odejít bylo výhrou. Myslíš, že kdybys zůstala zde, jezdila bys na stejné úrovni?
KS: Rakousko je z pohledu tréninku opravdu ideální, a to jak v létě, tak v zimě. Prostředí ale má na mou výkonnost jen minimální vliv. Důležité je především to, že trénuji s Radimem, což by v Čechách, po tom všem, nebylo možné.
SKI: Vraťme se k výsledkům. V podstatě všechny tvé úspěchy přicházejí v «klasice». Čím to podle tebe je?
KS: Klasika je pro mě přirozená, protože jsem atletický typ běžce. Ale makáme na tom, abych se zlepšila i v bruslení. Mimochodem už jsem byla 19. a 21. ve sprintu skatem loni při Tour de Ski. :)
SKI: Atletický typ běžce... S tím souvisí další otázka. Vím, že ti vždy šly i ostatní sporty (například právě atletika). Neuvažovala jsi proto také o kariéře v jiné disciplíně? Například v bězích do vrchu?
KS: Určitě ne, je to nuda, nedá se tam promazat... :)
SKI: V kolika letech jsi začala s lyžováním? Byl to pro tebe odmalička sport číslo jedna?
KS: Nebyl. Jako malá jsem dělala moderní gymnastiku, mamka je trenérka. S během na lyžích jsem začala ve dvanácti. Tedy přesněji: když mi bylo asi jedenáct, tak jsem vyhrála školní závody a ještě ten den mě rodiče přihlásili do ski klubu Preciosa v Břízkách.
SKI: Takže talent od přírody.
KS: Asi ano. Pamatuji si, že jsem vyhrávala všechny přespoláky, ale lyžovat mě naučil až Radim. Poprvé jsem zvítězila na mistrovství ČR jako mladší dorostenka a potom již každý rok alespoň jedna zlatá z MČR přibyla. Poslední mám z kategorie dospělých v klasickém sprintu z roku 2002.
SKI: Máš pocit, že se stále zlepšuješ? V čem vidíš své rezervy?
KS: Naštěstí ten pocit mám. Ale rezervy jsou, jako u každého. Nejvíce se potřebuji zlepšit v tom zatraceném skejtu, abych mohla jezdit i «přezouváky».
SKI: Jaké si dáváš pro tyhle závody cíle?
KS: Můj hlavní závod bude pouze desítka klasicky. Konkurence je veliká, chtěla bych být do dvacátého místa.
SKI: V minulých letech, hlavně v době, kdy ještě závodila Katka Neumannová, jezdila česká štafeta poměrně slušné výsledky. Kdybys byla její členkou, zřejmě se dalo uvažovat ještě o lepších umístěních. Myslíš, že v rakouském týmu někdy dáte štafetu dohromady?
KS: Štafety miluji, ráda bych například rozbíhala tu českou, ale to už není možné. V Rakousku minimálně příštích pět let žádnou štafetu nepostavíme, což je velká škoda.
SKI: Myslíš, že je reálné uvažovat, že bys v budoucnosti opět závodila «za nás», nebo bude tvé jméno ve výsledcích již napořád spojeno s Rakouskem?
KS: Nikdy neříkám nikdy! Je to fráze, ale člověk si nemůže být jistý.
Kateřina Smutná
13. 6. 1983 v Jablonci nad Nisou
Největší úspěchy:
- MS Sapporo 2007 - 11. místo - Sprint klas.
- SP Stockholm 2008 - 7. místo - Sprint klas.
- SP Kuusamo 2008 - 7. místo - Sprint klas.
- SP Val di Fiemme 2008 - 12. místo - 10 km klas.
- SP Kuusamo 2008 - 13. místo - 10 km klas.
