Jaká je správná pozice horní části těla, ramen?
«Lyžování je hlavně otázka práce nohou, ale trup by měl být vždy v takové pozici, aby nelimitoval ostatní části těla v potřebných pohybech,» odpověděl nám na naši otázku uznávaný lyžařský pedagog a bývalý dlouholetý vedoucí Katedry sportů v přírodě UK FTVS Doc. PhDr. Miloš Příbramský,
CSc. František Káčer z Asociace profesionálních učitelů lyžování už byl konkrétnější: «Princip protinatočení trupu je stále velmi podobný. Díky dnešnímu tvaru a konstrukci lyží už sice protirotaci nezdůrazňujeme tak, jak tomu bylo zhruba před deseti lety, výrazná rotace trupu je ale chybou.» Taková chyba se nám pak vymstí v jakémkoliv složitějším terénu, neboť vlivem výrazné rotace ramen ztrácíme kontrolu nad těžištěm těla a snadno skončíme na zádech. Podobně je to s pánví. « Její přiklonění směrem ke svahu už není tolik zdůrazňováno, ale soulad osy ramen s osou boků je pro kontrolu polohy těžiště těla stále důležitý,» říká František Káčer. Jeho slova nakonec potvrzují i rozbory současné závodní techniky. Doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc. z Katedry tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity však připomíná eventualitu, která rotaci ramen směrem do oblouku připouští: «Při funcarvingu bez holí je přetočení trupu, kdy jde vnější rameno dopředu, zatímco vnitřní je takříkajíc zpožděné, legitimní. Musí se však vždy jednat o pomalou a řízenou rotaci.»
Přílišné přetáčení ramen ve směru jízdy často způsobuje vklonění celého těla dovnitř oblouku, což je dodnes častým jablkem sváru lyžařských pedagogů. A právě v tomto bodě nakonec došlo k menšímu názorovému nesouladu také u námi dotázaných autorit. Zatímco Jan Štumbauer považuje vklonění trupu do oblouku za žádoucí už v případě tzv. základního carvigu (logicky také v případě funcarvingu), František Káčer toto vklonění zdůrazňuje až později. «Míra vklonění těla do oblouku přímo závisí na rychlosti jízdy - čím vyšší rychlost, tím výraznější vklonění. Vklonění tedy zdůrazňujeme až v případě vyšších rychlostí a vnějších sil, které na nás při takových rychlostech působí.
Je proto doménou zejména závodního lyžování, kde má své opodstatnění,» přibližuje své stanovisko člen metodické komise APUL František Káčer. Podle Doc. PaedDr. Jana Štumbauera, CSc. je ale vklonění přímo základem takzvaného základního carvingu. «Musí ovšem být podmíněno polohou trupu dostatečně vpředu a především musí odpovídat velikosti odstředivé síly,» dodává ještě Štumbauer.
Přistoupíme-li na tvrzení, že už při výuce základního carvingu (to však s obloukem na hraně teprve začínáme) vznikají síly vyžadující náklon celého těla dovnitř oblouku (tedy síly, které podle nás výrazněji působí až při vyšším sportovním tempu), zmiňovaný rozpor se v podstatě vytrácí. Máme-li pak z této diskuse vyvodit nějaký závěr, bude znít asi takto: v případě rekreačního lyžování zůstaňte nad lyžemi tak dlouho, dokud si situace výraznější vklonění nevyžádá. Dle našeho názoru by totiž vklonění nemělo být cílem, ale výsledkem okolností.