Lyžování prostě přitahuje zajímavé lidi a často je příjemným relaxem pro osobnosti, jejichž slovník se asi nikdy nezredukuje na nezbytně nutné minimum uváděné populárním „tak určitě“.
Při finále SKI série Masters v Rokytnici nad Jizerou jsme se ke stolu na chvíli posadili s bývalým československým reprezentantem v atletice, někdejším starostou Jablonce nad Nisou, dnes regionálním politikem a městským zastupitelem Jiřím Čeřovským.
Pane Čeřovský, vy prý máte pro sjezdové lyžování dobrou průpravu. Řekněte, odkud se tyto zprávy berou?
Já jsem se dlouho, téměř profesionálně, zabýval atletikou. Běhal jsem překážky a asi deset let jsem byl v československé reprezentaci. Tak asi to je původ těch zaručených zpráv. Ale taky jsem s rodiči od malička lyžoval, hlavně tady v Rokytnici nebo v Harrachově. Zhruba do patnácti let jsem si občas zajel i nějaké ty závody, ale to už je strašně dávno…
Se závoděním na lyžích jsem pak znovu začal až v padesáti letech, když mi známý z Jablonce řekl o veteránských závodech. Těch se pravidelně účastním poslední tři roky, ale bohužel nemám čas na trénink. Lyžuju tedy jenom o víkendech a vlastně tak vždy absolvuju závody i trénink v jednom.
Berete ještě z fyzického fondu, který jste si vybudoval v atletice?
To v žádném případě, už je to děsně dávno. Vždyť já jsem s atletikou skončil ve třiatřiceti letech. Navíc jako sprinter jsem neměl zdaleka takovou kondici, jakou mají třeba vytrvalci.
Fyzická kondice samozřejmě zchází, protože už na ní nijak nepracuju. Občas si vyjedu na kole a v zimě jsou to jenom ty lyže, takže v nohách zkrátka nemám, co bych tam mít potřeboval. Ale při mém běhání stejně svaly pracovaly úplně jinak, než je tomu u lyžařů, takže v tom vůbec žádnou výhodu nevidím. Všechno holt doháním tím nadšením.
Posunula by vás tedy lepší fyzička k častějším úspěchům ve veteránském lyžování?
Odpovídající fyzička je naprostý základ každého sportu a v lyžování je to předpoklad nejen k úspěchům, ale hlavně k tomu, aby si člověk neublížil. Přece jen podmínky jsou někdy dost složité, a to pak člověk na sobě tu nepřipravenost rychle pocítí. Mně už se v obřáku, který má víc než minutu, nohy pořádně klepou a člověk pak udělá snadno chybu, která může třeba i špatně dopadnout. Jak říkám, snažím se alespoň trochu jezdit na kole, ale to zdaleka nestačí.
Jezdíte Masters závody na race lyžích?
Vloni jsem si koupil obřačky od Lusti, 185 cm, 21 m rádius, hodně tvrdá lyže, tedy alespoň pro mě. U mě ovšem výkonnostní rezervy určitě nespočívají v materiálu, ale kromě fyzičky taky v technice. Já se jako malý samozřejmě naučil pěkně smýkat a přechod na carving jsem potom absolvoval jako úplný samouk. A ten proces vlastně trvá i nadále, snažím se o to neustále.
Kolik závodů jste letos ve SKI sérii Masters – ČMP odjel?
Pokud to správně počítám, tak asi sedm. Jezdil jsem hlavně ze začátku, pak jsem onemocněl a v březnu jsem se prakticky nikam nedostal. Navíc jezdím jenom obří slalom, protože na slalom namám techniku, ani vybavení a vlastně ani čas. Oni jsou ty víkendy už tak dost časově náročné, takže se držím jenom těch obřáků.
Jak naši sérii hodnotíte z hlediska organizace a kvality jednotlivých závodů?
Je to úžasný. Pokud tedy není nějaké psí počasí, tak je to vždycky pohoda a ohromně si to užívám. Je bezva, že obřáky jsou vždycky stavěné tak, aby to ani pro nás amatéry nebylo neřešitelné. Třeba tady v Rokytnici je ten kopec sám o sobě tak akorát na hranici mých schopností, je to docela výzva, ale bylo to moc pěkně postavené, takže jsme zase byli všichni spokojení. Nemám si na co stěžovat, když se povede počasí, je to vždycky parádně strávená sobota.
Co nějaké mezinárodní masters závody, účastníte se?
Málo, já totiž jezdím jenom závody tady v okolí - Krkonoše, Jizerky. Nejdál jsem byl letos na Bouřňáku. Když se nějaké mezinárodní závody jedou tady v regionu, proč ne, rád si je zajedu. To se ale vlastně týká akorát Pece p. S. a Memoriálu Dr. Vedrala tady v Rokytnici.
Do kolika let chcete na lyžích závodit?
Když vidím některé kolegy ve starších kategoriích, tak smekám. A mám se ještě na co těšit. Tak když mi to dovolí zdraví, budu jezdit co nejdéle.
