Přestože je sjíždění bílých plání na dvou pečlivě připravených prkýnkách neobyčejným zážitkem, určitě se již mnohým z nás stalo, že po týdenní dovolené jsme nemohli lyže ani vidět. Jednou z možností, jak lze nastíněné situaci předejít, je kombinace lyží a snowboardu. To však vyžaduje poměrně velkou dávku šikovnosti, abychom na druhém, méně preferovaném nástroji permanentně netrpěli. Další variantou je lyže na den, dva postavit do kouta a jít se projít, zaplavat si - zkrátka relaxovat. Tento nápad však asi nezaujme akce chtivé rekreanty, kterým odpočinek přijde jako ztráta času. Doslova ideální je proto vyzkoušet některá ze zvláštních vozítek a pomůcek, která den na sněhu zpestří jako máloco. Stačí si jen vybrat!
Snowtubing
V našich krajích je jednou z nejznámějších zimních atrakcí. Jde o jízdu na nafouknuté pneumatice v předem připraveném korytu. Dá se napsat, že klukovská zábava stará desítky let se díky výrobcům sportovních potřeb změnila v komerční zimní atrakci. Jen už se nejezdí na duši od traktoru, ale na speciálně vyrobeném kruhu. A jelikož se na jízdě v pneumatice dá jen těžko něco naučit, je tento sport vhodný doslova pro každého. Pokud budete snowtubing provozovat v tomu určených drahách a areálech - nemá chybu. Jezdit na sjezdovce je však hazard!
Názor redakce: Skvělá zábava! V Česku lze díky vzrůstající konkurenci tubingovat i za velmi rozumný peníz. Celý den to vydrží jen opravdoví nadšenci, ale dvě, tři hodiny vřele doporučujeme.
Skibob a Snowbike
Skibob je z představovaných vynálezů zřejmě nejstarší a zcela jistě nejznámější. Tento bicyklu podobný stroj spatřil sníh poprvé už na sklonku 19. století a od těch dob si po celém světě získal řadu příznivců. Zajímavostí je, že Česká republika patří mezi skibobové velmoce - desítky titulů mistrů světa pro naše závodníky hovoří za vše. Jelikož je však jízda na skibobu poměrně obtížná, vymysleli chytří konstruktéři stroj podobný, jednodušší a 
tedy i komerčně nadějnější: snowbike. Stejně jako v případě skibobu jde o rám, ke kterému jsou zespodu na kovové konstrukci upevněny dvě lyže v jedné stopě. Zadní je umístěna pod měkkou sedačkou, přední se ovládá řidítky. Krátké lyžičky připevněné k nohám pomáhají lyžařovi udržet stabilitu. I úplný nelyžař nebude mít s jízdou na snowbiku problémy a v rukou zkušeného borce není ani černá sjezdovka žádnou překážkou.
Názor redakce: To je jízda! Rozhodně doporučujeme vyzkoušet! Nestačíte se divit, jak snadné je vsedě brázdit sjezdovky. Přes boule a nerovnosti se jen přehoupnete a oblouky na ranním manšestru vás přesvědčí, že pustit lyže na den k vodě byl dobrý nápad.
Bigfoots
Asi není třeba dlouze popisovat. Předchůdci dnešních bigfoots vznikly v Tyrolsku na začátku devadesátých let, ale proslavily se až později v Německu. Krátké lyžičky, jen o málo delší než boty, slouží ke sjíždění stejných terénů jako klasické lyže. Pokud si nechcete půjčovat originál, nechte si v servisu zaříznout vaše «kameňačky» - i takto vyrobený nástroj stojí za zkoušku. Jen pozor! Při jízdě je nutné trochu jinak pracovat s předozadní rovnováhou! Těžiště na špičkách se hrubě nevyplácí, i když salta mohou vypadat efektně.
Názor redakce: Dá se na nich strávit celý týden. Na pevné sjezdovce je zvládnete v pohodě, ale v nerovném terénu vám dají zbrat. Jsou vynikající výukovou pomůckou pro zatěžování obou lyží a celkově vzato - procvičení rovnováhy se vždy hodí.
Airboard
Tento výtvor mnohým připomene letní dovolenou u moře. Válení se na lehátku, houpání vln! Ale na to zapomeňte. Airbord je osmdesát centimetrů dlouhé na¬fouknuté lehátko, na které se lyžař (asi lépe airboardista) položí na břicho a hlavou dolů. Jezdí se na mírných sjezdovkách, ale vzhledem k rychlosti a poměrně nejisté ovladatelnosti pohyb mezi lyžaři nedoporučujeme. Ideální jsou právě airboardingu vyhrazené svahy. Korigování směru probíhá pouhým nakláněním těla buď na levou, nebo pravou stranu, ale s tím, že vás airboard poslechne během okamžiku, příliš nepočítejte.
Názor redakce: Nenápadný nástroj, který dokáže divy. Let po svahu hlavou dolů vyvolá pořádnou dávku adrenalinu. Jízda chce trochu cviku, a tak to po první hodině hned nevzdávejte. Brzdí se odražením od lehátka a jeho přesunutím do kolmé polohy. Salto přes hlavu není ničím výjimečným.
Monoski a Skwal
Termínem monoski se označují hned dva výrobky. Pokud pomineme ten první, který umožňuje lyžovat handicapovaným sportovcům, pak výraz monoski označuje jednu dlouhou, širokou lyži s vázáním v podélné ose lyže - těsně vedle sebe pro obě nohy. Zatáčí se naklopením prkna na hrany a jízda vyžaduje dost praxe. Před pár lety nebyl problém na horách monoski spatřit, dnes už na ni ale téměř nenarazíme. Blízkým kamarádem monoski je skwal, který se pro laika liší jen v tom, že vázání není umístěno vedle sebe, ale za sebou.
Názor redakce: Oba zmíněné nástroje vyžadují dostatek praxe - nelze jen «obout a jet». Proto nejsou k pouhému rozptýlení na dovolené právě nejvhodnější. Skwal je na pohled efektnější, v mistrovském provedení je pak opravdovou vysokou školou carvingu. Monoski je naopak především o smýkání a tím pádem tak trochu «out».
Skifox
Sedátko s velmi kvalitním odpružením vzdáleně připomínající Skibob nebo Snowbike. Jede se po jedné lyži a k udržení stability 
se, podobně jako u již zmíněných nástrojů, používá malých lyžiček. Lyžař se při jízdě drží madel, která jsou umístěna po stranách sedáku. Změnu směru provádíme náklonem na hranu, přičemž lyže má díky vykrojení tendenci projíždět oblouky bez smýkání.
Názor redakce: Velmi vydařený vynález. Lze jezdit prakticky kdekoliv, přičemž dobře vypreparovaná pista je lepší než neupravený plácek. Skifoxovat se dá celý den, průměrný lyžař by neměl mít s ovládáním potíže. Jízda na pomě v sedě pak nemá chybu.
Snowkiting
Při snowkitingu si nesplníme základní předpoklad, který je nastíněn v úvodu, tedy že odložíme lyže či snowboard. Ale i přesto má tento nápad v našem povídání místo. Pokud máme popsat snowkiting co nejstručněji, pak jde vlastně o lyžování na větrnný pohon. Avšak kdo nezkusil, neuvěří, jakou sílu dokáže nafouknutý padák vyvinout. K provozování stačí jediné: patřičně dlouhá a rovná plocha, na které fouká vítr - hladiny jezer a zasněžená pole jsou přímo ideální. S přibývajícími zkušenostmi se pak vaše jízda může stále více měnit v létání.
Názor redakce: Rozhodně ušetříte za permanentky, ale pozor! Při silnějším poryvu mohou začátečníci snadno opustit vybrané «hřiště» a přistání pak nemusí být zcela bezpečné.
Trikke - Skki
Představit tenhle dopravní prostředek v několika větách není nic jednoduchého, ale na druhou stranu je tak zajímavý, že chybět v tomto přehledu prostě nemůže. «Zimní tříkolka» Trikke - Skki vychází ze své letní kolegyně (Trikke), která v posledních letech dobývá celý svět. Jde vlastně o řídítka a dvě plošiny, které jsou s přední vertikální osou rámu spojeny patentovaným 3CV kloubem. Princip jízdy lze pak popsat jako lyžování na chodníku. Pohyb kupředu je totiž zapříčiněn nakláněním jezdce do stran a otáčením řídítek, což vzdáleně opravdu připomíná carvingové lyžování. Zimní mutace je už jen logickým pokračováním nápadu. Původní kolečka se prostě jen vymění za krátké lyžičky.
Názor redakce: Když jsme přestali přemýšlet, co tento stroj nutí k pohybu vpřed, byli jsme spokojeni. Náklon vpravo, náklon vlevo a pak už klidně na mírný svah. Bude zajímavé sledovat, kam se vývoj podobných strojů posune v příštích letech.
Zorbing
Poslední zimní výstřelek, který jsme se rozhodli vám představit, se nazývá zorbing. Jeho princip je jednoduchý. Zájemce o zorbování je nahoře na kopci vtěsnán do nafukovací průhledné koule a ruce i nohy jsou mu připevněny k úchytům uvnitř. Jak si lze domyslet, pak už stačí jen lehké drcnutí a koule se, i se svým lidským nákladem, začne kutálet dolů. Rychlosti přes třicet kilometrů za hodinu nejsou nijak výjimečné, a že se po zorbování pořádně motá hlava, snad není třeba dodávat.
Názor redakce: Nenašli jsme odvahu zorbing vyzkoušet. I kdybychom to udělali, zřejmě bychom si z toho nic nepamatovali.
Snowrafting a Snowsurfing
Tyto dvě disciplíny jsme pro jistotu zařadili zvlášť, protože je nedoporučujeme začátečníkům a k jejich provozování se s největší pravděpodobností většina smrtelníků ani nedostane. Jde o jízdu po sjezdovce, nebo ve speciálně upravených drahách, na raftu či surfu. V prvním případě se posádka člunu dokonce snaží ovládat směr jízdy pádly, jízda na surfu je pak samozřejmě ovlivněna větrem. V Čechách se s těmito sporty příliš často nesetkáte, ale považovali jsme za důležité upozornit vás na to, že pokud na parkovišti spatříte lyžaře s helmou, surfem a plachtou přes rameno, nezbláznili jste se vy.
