A výletní zážitky? Zatažená obloha se rozevřela až v den odjezdu, takže aspoň odhalila nádherná panoramata sopek a hor v okolí. „Byli jsme se taky podívat u moře na ty potvory, na lvouny,“ vyprávěl Koukal, který vyrazil s partou pražských laufařů. Domů přivezl červený kaviár. „Na výběr byla pak už jenom vodka,“ dodal.
Český lyžařský světoběžník vyrazil na předalekou cestu jen na pár dní. Letadlem s mezipřistáním v Moskvě, pak přelet bílé Arktidy až do Petropavlovsku-Kamčatského, do místečka v cípu mapy kousek do datové hranice. „Asi čtvrtmilionové město, připomínající Chánov, trošku depka,“ hlásil.
Na jeho okraji stojí lyžařský stadion, kde den před maratonem řinčela milionářská exhibice biatlonistů, kteří si museli připadat jako rockové hvězdy. Jelo se o mercedesy, trojice Čechů neuspěla. „Nás pak nepustily ani do servismanských buněk. Mazali jsme lyže ve sklepě v hotelu. Ten vypadal zvenku mizerně, zevnitř pak naštěstí slušně,“ popisoval.
Organizace závodu ho překvapila. „Každý říkal: Něznaju a krčil rameny. Problémy se neřešily a čekalo na šéfa. Telefon? Nemáme. Kdy přijede? Zítra. Možná. Gubernie se vším všudy. Norský biatlonista Berger pak raději ani nenastoupil, protože ho nechtěli pustit do první lajny na startu.“
Závod však byl poctivý a těžký, na upravených tratích. Dva dny chumelilo, mokrý sníh se smísil se sušším, jinde klouzalo „mejdlo“. „Bylo těžké namazat. Do 15. kiláku jsem se držel. Vyhovovalo mi rovnocenné tempo, jak se začalo trhat, trpěl jsem,“ vyprávěl Koukal. Vpředu se snažili Ivanov, ruský olympijský vítěz padesátky ze Salt Lake City 2002, další Ivanov, tentokrát Bělorus, Koukalův kolega z týmu Skinfit a pak také další známý Rus Širjajev. „Na 25. mě urvali a já si to vykousl až do konce. Docela mě složil taky jet leg, byl to opravdu boj,“ přiznal Koukal.
Teď si dává měsíc odpočinku a pak vyrazí do nové sezony. Jistě v první řadě opět laufařské. Možnosti startu v reprezentační kombinéze ještě řeší.
