SKI: Jak vás, pánové, tohle vůbec napadlo?
Tomáš: Ono to celé vzniklo tak trochu z hecu a dneska můžu říct z docela blbé sázky. Ale užili jsme si u toho dost legrace a taky trochu strachu. Já jsem dobře věděl, že mi Robin nebude stačit na tvrdé pistě, a že já jemu zase nestačím v prašanu. O tom není třeba diskutovat. Takže jsem spíš tak ze srandy řek', že to, co on sjede na sněhu, dám já klidně po kamení. No a hecovali jsme se tak dlouho, až jsme to prostě museli zrealizovat. Požádali jsme NIKE, zda by nám v tom nepomohli, jim se to líbilo a vzniknul tento sice krátký, ale zajímavý film.
Robin: Když už jsme se tedy vsadili, chtěl jsem vybrat něco složitějšího, aby to Tomáš neměl úplně zadarmo. Lomnický štít je jednak krásné místo, taky ale hodně náročný sjezd. Tomáš se s tím ovšem vypořádal se ctí.
Tomáš: Já jsem tu trasu jel i na jaře po sněhu a není to fakt žádná sranda. A ze všeho nejhorší je ten pohled ze shora. Ovšem nic proti tomu, když jsme tam stáli na přelomu srpna a září. To se mi do toho moc nechtělo. Já už jsem na štěrku jezdil, to není nic složitého, jenomže tady byl problém v tom, že je to všude okolo samý prudký sráz, takže když by ti něco nevyšlo, následky by byly moc špatné.
SKI: Jak to tam přesně vypadalo, můžete to trochu blíž popsat?
Robin: Na začátku je docela úzký a hodně prudký žleb, který se na konci ještě zužuje. Nahoře se ti to hodně rozjede a musíš dávat bacha, abys v tom zúžení netrefil nějakou skálu. Když to zvládneš, tak už je to pohoda. Otevře se to do širokýho prostranství, je tam ještě pár skalek, na kterých se dá skočit a za chvíli jsi dole.
Tomáš: Jo, přesně tak.
SKI: A o co jste se vlastně vsadili?
Tomáš: V těchto věcech nejde tak ani o to, jestli vyhraješ velkou nebo ještě větší čokoládu. Jde prostě o to, jestli to dokážeš. Když jo, tak to je právě ta výhra.
SKI: Jak dlouho ten sjezd ve skutečnosti trval?
Robin: To není moc dlouhý, bez zastávky se to dá sjet asi za dvě minuty. V tom problém nebyl.
Tomáš: Mně to trvalo, čistého času, asi o půl minuty déle než Robinovi, přestože jsem to jel prakticky rovně. Na skalách se zatáčet nedá a na štěrkových polích by to sice šlo, ale zase musíš nabrat nějakou rychlost. Ono se to nezdá, ale i když to bylo hodně prudké, tak po těch šutrech to přece jen nejede tak rychle jako po sněhu.
SKI: Mluvíš o čistém času... ?
Tomáš: No já jsem samozřejmě musel párkrát zastavit, a to zejména proto, abych si vybral další trasu.
SKI: Měli jste na to nějaké speciální chrániče?
Robin: Jako normálně, helmu a páteřák.
Tomáš: Já jsem si vzal ještě chrániče na lokty a na ramena, jinak samozřejmě helmu a páteřák.
SKI: A že sis na to taky nevzal freeridové lyže?
Tomáš: Náhodou jsme to s Robinem řešili, co by jako bylo nejlepší, nakonec jsem si ale vzal ty svoje obřačky, protože se na nich prostě cítím nejlépe. Sice je to stálo život, ale zase mi asi pomohly k tomu, že jsem to přežil ve zdraví.
SKI: Pánové, mimichodem, nepřejeli jste doufám na lomničáku žádnou rostlinku!
Tomáš: Jo ochranáři... Žádného jsme nepotkali. Ale jeden zasloužilý horský vůdce na nás koukal hodně překvapeně. Prý tam s lyžema v životě nikoho neviděl.
SKI: Tomáši, měl jsi s sebou servismana?
Tomáš: No, ten by mi asi dal... Odvedl na těch lyžích hodně práce, ale jak nakonec dopadly, to nebyl hezkej pohled. Ale já jsem teď změnil značku, tak snad už se se mnou Fischer soudit nebude.
SKI: Ale... To je zajímavá informace. Povídej, co se stalo?
Tomáš: Podepsal jsem to se Salomonem na tři plus jeden rok. Cíl je jasný - Olympiáda ve Vancouveru. U Salomonu je totiž jasný, že do skicrossu budou i nadále investovat prostředky a úsilí, a to právě s vidinou úspěchu na olympiádě. Měl bych mít zajištění na úrovni Světového poháru v alpských disciplínách, to znamená hodně lyží, hodně testování, odpovídající servis i k botám... Bude se teď hodně zkoušet a testovat a když by to nějak nešlapalo, mám pak před olympiádou ještě rok na případnou změnu.
SKI: Takže potvrzuješ fakt, že u Salomonu je v současnosti pro skicross nejlepší zázemí?
Tomáš: Je to přesně tak. Ale jde hlavně o perspektivu do budoucna. Oni mají olympiádu jako velký cíl, takže se můžu spolehnout, že mi třeba za dva roky neřeknou „Ahoj, my už do toho investovat nebudem." To je pro mě důležitý. Jsem hrozně rád, že jsme to vyřešili a já už se teď o tyhle věci nemusím starat. Nebudeme každou zimu řešit, jestli bude nebo nebude servisák, kdo to bude atd.
SKI: Robine, ty jsi také změnil značku lyží, že jo?
Robin: Jo jo, jezdim teď za tým Movement, což je „kultovka", dobrá švýcarská značka. Zatím jsem s nima moc spokojený. Ono v mém případě jde hlavně o to, aby ty lyže byly široké, aby měly hezký design a aby něco vydržely.
SKI: A vydržely?
Robin: Lomničák jsem jel ještě na Zagách. :-)
Tomáš: My jsme si tam nechtěli ničit nový nádobíčko. :-)
SKI: To jste se tedy hezky rozloučili se starými sponzory... Prý sis Robine našel nového koníčka?
Robin: Base jumping? No, to je obrovská zábava! To prostě jedeš prašanem, děláš ty zatáčky a pak přijedeš na hranu skály, která je o něco větší než obvykle a skočíš. A pak otevřeš padák.
SKI: Není to náhodou trochu nebezpečné?
Robin: Je. Ale já rád dělám nebezpečné věci bezpečným způsobem. Myslím, že je to možné. Letos bych se tomu chtěl dost věnovat.
SKI: No vida. U koho máš úrazové pojištění?
Robin: Freeskiing není kdovíjak organizovaným sportem, takže já mám běžné pojištění jako každý jiný člověk. Ale přiznávám, že ty moje záliby poněkud přerůstají rámec běžných rekreačních aktivit.
SKI: Čemu se budeš nejvíc věnovat, Tomáši? Letos není mitsrovství světa, olympiáda je daleko...
Tomáš: Jestli myslíš závody, tak asi X-Games, to bude největší závod této sezony. Ale nechci říkat, že tam jedu vyhrát, protože jak už jsem říkal, mám nové lyže a taky boty, ty jsou pro mě možná ještě důležitější. Takže kdo ví, jak to bude. Chci si právě hlavně všechno vyzkoušet a doladit.
SKI: A co svěťák?
Tomáš: Svěťák je hodně náročná soutěž, ale samozřejmě budu jezdit. Nevím, jestli na všechny závody, vždyť například finále svěťáku se termínově kříží s finále americké série. A tu bych taky nechtěl vynechat, protože je zajímavá a dá se svým způsobem brát jako příprava na olympiádu. Ty podmínky budou asi podobné.
SKI: Necítíš za tím, že jsou vrcholy obou sérií ve stejný čas, trochu konkurenční boj? Vloni si Jeep King of the Mountain a Světový pohár dost konkurovaly.
Tomáš: A já, protože jsem to chtěl stihnout všechno, jsem strávil půlku zimy v letadle. Ale nějaký boj za tím ani nevidím, protože v případě ostatních závodů už se FIS s Jeepem celkem slušně dohodla a letos to sand budou bloky závodů v Evropě a v Americe, takže toho cestování nebude zase tolik. S tím posledním závodem to prostě nevyšlo. Je to těžký, ale člověk si holt musí vybírat.
