Krausův aljašský deník: Den šestý

Pravděpodobně nebude v Česku mnoho lyžařů, kteří by neslyšeli o tom, že čtveřice našich elitních závodníků byla na sklonku loňské lyžařské sezony vyzkoušet kvalitu sněhu a terénů na Aljašce. Čtveřice Martin Černík, Tomáš Kraus, Robin Kaleta a Michal Novotný svůj výlet jaksepatří zmedializovala a po jejich návratu nebylo novin, které by o něm nepsaly. Nebyli bychom ale specializovaný lyžařský časopis, kdybychom z takto zajímavé akce nedokázali přinést více než ostatní.
T5Z3899+2.jpg

Po celou dobu pobytu našich elitních lyžařů a snowboardistů na Aljašce psal jeden z nich - skicrossař Tomáš Kraus exkluzivně pro skimagazin.cz deník. Den po dni tak zaznamenal všechno, co mini tým potkalo a s čím se musel během "výletu" potýkat. Jeho zážitky vám právě teď přinášíme. Postupně, den po dni. Tak, abyste se měli na co těšit.

Den 0 - Odlet

Jako většina výletů směřujících přes oceán začal i ten náš na letišti. Příjezd i odbavení proběhlo vcelku bez problémů, jen nás všechny na úvod obrali o 55 USD za zavazadlo navíc. Strach jsme měli o plynové lahve, které jsou součástí lavinových batohů Snowplus. Ale rozhodli jsme se nehlásit jejich přítomnost v našich taškách a doufat, že na ně TSA nepřijde. Nepřišla, nebo jí to nevadilo. Lety a přestupu šly podle plánu, jen v Amsterodamu jsme si spletli boarding time s časem odletu a na gate jsme dorazili až po důrazném upozornění v letištním rozhlasu. Pracovníci letiště nechtěli věřit, že jsme po šesti hodinách čekání málem nestihli odlet. No to je toho :) Další komplikace naštěstí nenastaly a tak jsme po krásných osmadvaceti hodinách cestování, v jednu hodinu po půlnoci, konečně zahlédli přistávací dráhu letiště v Achorage. Přesouváme se do půjčovny obytných aut, kde na nás čeká Martin. Dáváme si jedno pivo na shledání a jdem spát. Venku je -5, auto, ve kterém spí Robin s Pedrem netopí.

Den 1 - Přílet

Dnes nás čeká jen přesun na Thompson pass a nakupování, ale vypadá to, že víc bysme stejně nedali. Kluci jsou po noci bez topení takoví jakoby zmrzlí. :) Nejprve je třeba převzít naše auta, což se ukáže jako první problém. Slečna z kanceláře trochu nestačí na svěřenou práci a přebírání se tak mění v docela úmorný maraton. Alespoň v jednom nám ale pomohla. Vysvětluje, že kluci v autě nemohli topit proto, že plynová lahev byla zavřená. Výborně. Oba hned pookřáli, když se našel důvod. :) Přesto, že to nevypadalo i formality nakonec zvládáme. Ještě naplnit plynové lahve, aby fungovaly bezpečnostní batohy Snowpuls a hurá na nákup. Seznam potřebných věcí na dva týdny byl tak dlouhý, že přepočteno do řeči prostoru vydal na dva plné a jeden skoroplný "americký vozík". Při placení nám docela padá brada. A uvědomujeme si i dalí problém. Po ránu jsme moc nestresovali, plnění a nakupování zabralo taky něco času a najednou je odpoledne a na Thompson pass to máme pořád nějakých pět hodin jízdy. Sedám si za volant jednoho auta. Jízda s velkou obytkou vyžaduje o dost klidnější jízdu než osobák, naštěstí za cca padesát mil mám už auto v ruce a cesta vcelku ubíhá. Přesto nemáme šanci dojet před desátou večerní. A v té době už na místě dozajista nikdo od helikoptér nebude. Šance na zítřejší jízdy se zmenšuje k nule.

Den 2 - Konečně sníh

Ráno opět nikam nespěcháme, tentokráte ale ne že bychom nechtěli. Nýbrž není kam. Je krásné počasí a všichni litují našeho včerejšího pozdního příjezdu. Martin odešel za lidmi od helikoptér a asi hodinu a půl se nevracel. Přemýšlíme, co dělat, když tu klap, dveře a rychlé oznámení, že v jedné skupině je místo a že odlétáme za chvilku. No rozjet jsem se dneska chtěl. Jen si nejsem jist, jestli si budu moci vybrat kde. Obléct, bezpečnostní školení u helikoptéry a letíme. Skupinka, do které jsme se připojili, pro mě nebyla neznámá. Čítá Natea Hollanda, pětinásobného vítěze boardercrossu na X-Games, Grahama Watanabea, člena US teamu v boardercrossu a Setha Westcotta, vítěze obou olympiád v téže disciplíně. Všichni už tu jsou nějakou dobu a určitě tedy neletí poprvé. Najednou jsme všichni na hřebeni jednoho zdejšího hřbetu šťastní, ale minimálně já a Majkl máme pocit, že nejsme na správném místě. Moje lyže na freeride jsou fungl nové a potřebuji pár oblouků na rozjetí, říkám si. No musí to jít i bez nich! První kopec jsme viděli jen z helikoptéry cestou nahoru, takže o nějakém čtení kopce moc nemůže být řeč. Ani na hřebenu se času nedostává. A tak odpich a hurá dolů. Pustil jsem to asi dost rychle, což mělo za následek chybu, přerotování a příchod pocitu, že pád byl velmi, velmi blízko. Naštěstí jsme se s ním minuli a svůj první sjezd jsem ustál. Pocit dole se dá těžko popsat, plácnutí si s klukama, co už jsou dole a čekání na ty, kteří si to dají za chvilku. Paráda! Druhá jízda, o kousek vedle vypadala jako lehčí. Jen uprostřed byli těsně pod povrchem přikryté ostré skalky. Majkl jel první a po dvou zatáčkách ho dohonil docela velký sluff (sypající se sníh, který lyžař uvodlní svou jízdou), který mu podrazil nohy a donutil dát si kopec až dolů po zadku. Před mým odrazem je malá skalka uprostřed už bez sněhu a trčí asi půl metru ned povrch. Po tom, co jsem viděl u Majkla se mi právě dvakrát jet nechce. Ale na přemýšlení není čas. Poslal jsem to tam z druhé strany a po druhé zatáčce jsem uviděl rozpukaný povrh sněhu, a už letím. Lyže-hlava-lyže směrem na skalku uprostřed. Minul jsem ji ani nevím jak. Když jsem se dokutálel, nasadil lyže, dojel dolu a pozdravil s Majklem, odrazil se na hřebeni Martin, který po našich pádech uznal, že zatáčky jsou zbytečný risk a mazácky to pustil skoro rovně. Všichni dole jsme rychle probrali situaci a sledovali Robina, přesouvajícího se po dlouhém hřebenové traverzu nad skalami, vysokými ... hodně. Kdyby se kdekoli po trase něco přihodilo, asi by neměl šanci. I guidové radši pro jistotu počkali na helikoptéru. Robin to ale nakonec dává bez velkého problému, jen po posledním dropu padá z vázání. Leč žádná komplikace. Další jízda je pro mě s Majklem oddychová. Po ohromné pláni užíváme Aljašského sněhu. Bez nebezpečí, stresu a nervozity (pro Martina s Robinem trochu ztráta času). Poslední jízda však jejich a naše pocity otáčí o 180 stupňů. Začíná to výskokem na drsné špičce, o dohadováním s guidem, jestli můžeme jet na severní stranu, kde sníh i svah vypadá nejlépe. Mě se tam moc nechce, dobrodružství jsem měl toho dne už docela dost, jenže kluci to nakonec uhádali a už byli dole, Majkl jen podotkl, že se mu tam nechce zůstávat jako poslední a už jsem tam byl poslední já. Rozjel jsem se za horizont okolo skalky přes asi nejprudší svah toho dne, navíc s parádním sněhem a už jsem u kluků, srdce buší, bezvadnej pocit. Určitě nejlepší za dnešek! Ještě dlouhý sjezd k silnici vanem k obytkám a domů. Přesněji domů já s Michalem. Martin má ještě chuť a vyjíždí s Robinem na dlouhý sjezdík před večerem, název kopce Diamond. Švýcar druhý den po vyslovení tohoto jména uznale pokyvuje. Oba přicházejí spokojení. Je večer, hurá na steaky, hurá spát. Skvělej den!

Den 3 - Peněz není nikdy dost

Ráno zase bez stresu, až do chvíle, kdy zjišťujeme, že jsme včera prolítali třetinu rozpočtu na helikoptéru. Zážitky dobrý, ale peníze lítaj! Doslova. Po dohodě trochu riskujeme a přes trvající dobré počasí, se rozhodujeme počkat na nový sníh a poté vyjasnění. Shodou okolností se tady dnes jede freeridový snowboardový závod King of the hill. Jeli jsme se kouknout na "konkurenci"-) a při výjezdu pod kopec, zažili neuvěřitelnou sílu a stabilitu moderních našlapaných skútrů. Všem nám připadalo, že riskantněji se na skútru už jet nedá! To nás ale teprv čekal zážitek z jízd zvučných jmen na kopci proti nám. Dost lidí dalo pěkné jízdy, ale co předvedl Travis Rice, to byl úlet. První jízdu předvedl po úvodní rychlé zatáčce v nejprudším místě 720 dlouhou, že všichni zůstali stát s otevřenou pusou. Druhou mezi skálama v místě, kde nebylo vidět, kudy se dostal dolu. Vyhrál jasně a nám ukázal, kolik zkušeností a talentu má. Cestou dolu jsem si ještě stihl slušně zvyknout na lyže Rocker od Salomonu a měl o důvod víc těšit se na zítřek.

Den 4 - Sněží

Od rána není vidět dál než pár desítek metrů a je tedy čas na výlet a doplnění plynu v obytce. Dojeli jsme do Rybářského městečka Valdez, zařídili vše potřebné a rozhodli se rozhlédnout okolo. Bohužel nikde nic. Nevím kdy je tu sezona, ale v dubnu tu chcípl pes!

Den 5 - Návrat k přívěsům

Přestože je počasí na nic, docela se těšíme zpátky na Thompson Pass. Nevím, čím mi je těch patnáct obytných přívěsů uprostřed ničeho sympatických? Vracíme se, grilujem burgery a jdem spát.

Den 6 - Stále je ošklivo

Další ráno jako přes kopírák, trochu začínáme uvažovat, jestli nebylo moudřejší prolítat peníze druhý den, kdy bylo super počasí. :)

... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...

- více o lyžování této čtveřice na Aljašce včetně obsáhlého rozhovoru najdete v říjnovém čísle SKImagazínu

Článek má tyto nálepky freeride
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Tomáš Kraus / 15-11-2010
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Videa na našem webu neskladujeme. Přidat nové video je možné pouze tak, že originál nahrajete na server YouTube a nám sdělíte link.
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
YouTube adresa:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Název:
Typ inzerce:
Nabídka Poptávka
Cena:
Telefon:
E-mail:
Kraj:
Kategorie:
Přidat obrázek 1:
smazat
Přidat obrázek 2:
smazat
Přidat obrázek 3:
smazat
Max. rozlišení 1920x1440, max. velikost 3MB
Popis zboží:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit