Má ranní cesta do Liberce byla plná očekávání. Jak to bude ve městě, kde je podle "dojmů z Prahy" vše zavřené, nikam se nesmí a všude panují omezení, vypadat? Dostanu se tam, kam potřebuji? Poradí mi někdo? A co ty davy lidí, zácpy, kolony? Ovšem chyba lávky, nic takového se pod Ještědem nekoná. Cesta až k hlavní aréně je volná, překvapivě dobře označená a pokud přeci jen zaváhám, ihned je u mě jeden ze snad tisícovky všudypřítomných pořadatelů nebo dobrovolníků a ochotně mi ukazuje cestu. Aniž bych chtěl organizátorům jakkoliv pochlebovat, zdá se, že vše funguje. Ba co víc, všichni se usmívají, nikdo si nestěžuje, nikde se nečeká. Akreditovat se bylo otázkou minut, dostat potřebné informace netrvalo o mnoho déle. "Do Vesce autem? Promiňte, nemáte povolení. Ale nechte auto zde, zastavím Vám autobus." A skutečně, během pár chvil sedím v "shuttle busu" a mířím na kvalifikační závody. Jsem vůbec v Čechách?
Situace se pomalu začíná vyjasňovat ve chvíli, kdy vstoupím na vesecké tribuny. Počítám diváky, počítám pořadatele. Deset ku šedesáti ve prospěch oranžových vest. Svátek pro všechny fandy klasického lyžování začíná bez fandů. Špatné počasí, drahé vstupenky a nezáživný program prvního dne vykonaly své. Přesouvám se tedy na uvítací tiskovou konferenci, kde novináře vítá Kateřina Neumannová a prezident FIS Franco Kasper. V tiskovém centru je spolu se mnou zhruba desítka kolegů - torzo z celkového počtu 1477 akreditovaných zástupců médií. Čtrnáctidenní šampionát začíná i bez novinářů? Ptám se kolegy, zda již jsou v Liberci všichni závodníci. "Všichni ještě určitě ne," odvětí. Mistrovství tedy začíná tak trochu i bez závodníků! Škoda, neboť být první den šampionátu v Liberci určitě stálo za to. Pro fanoušky, novináře i sportovce. Ne proto, že by byly k vidění oslnivé sportovní výkony, že by bylo o čem psát, nebo že by se rozdělovy madaile, ale proto, že tu vládne pohoda a nadšení. Snad nevládne jen proto, že tu nikdo není. A snad vydrží vládnout až do konce...
---
Ale dost bylo pocitů, pojďme k věcem důležitějším. Paradoxem právě začínajícího lyžařského svátku jsou problémy se sněhem. Není ho málo - je ho moc! Před startem mistrovství se o Liberci napsaly stovky a stovky článků, přičemž drtivá většina z nich se zabývala právě onou bílou hmotou, tak důležitou pro uspořádání lyžařských závodů. Co když nebude? Kolik už jí je? Jak se to zařídí, jestli nebude? A proč se běhá v místech, kde nikdy nebyla? Sebekriticky přiznávám, že i já jsem pod několika texty psanými v tomto antisněhovém duchu podespán. Munice nám novinářům začala docházet s příchodem roku 2009. To teploměry již delší dobu ukazovaly hodnoty hluboko pod bodem mrazu a ve Vesci se kupily zásoby sněhu, které tamní louky pravděpodobně nikdy předtím neviděly. A nebyl konec. Děla jela stále na plný výkon, neboť "co kdyby přišly únorové tropy!" A když v posledních týdnech ke sněhově-strojové invazi přibyla ještě invaze sněhově-přírodní, začaly rozjasněné tváře pořadatelů opět zahalovat drobné vrásky. Na poslední velké předmistrovské tiskové konferenci, kdy již bylo jasné, že Vesec má sněhové zásoby až do pozdního jara, položil pořadatelům jeden z novinářů napůl v žertu otázku: "Co když bude sněhu moc?" Odpovědi se ujal primátor Liberce Jiří Kittner, který s vážnou tváří odpověděl: "Bude to podobný problém, jako když ho bude málo. Potřebujeme ho prostě tak akorát." V tu dobu asi ani on sám nevěděl, jak pravdivá jeho odpověď je. Liberec za pět dní předcházejících startu mistrovství zasypalo na jeden metr sněhu a ve chvílích, kdy ve Vesci dobíhají do cíle první závodníci, zasedá městský krizový štáb, který rozhoduje o vyhlášení kalamity. Horší, než kdyby sníh nebyl to sice není, ale zanedbatelný problém také ne. V ulicích města krouží sedmdesát úklidových vozů, ale na silnicích je všude minimálně deset čísel sněhu. Na parkovištích, zastávkách a tribunách běhají dobrovolníci s lopatami, ale desítka lidí, jenž se přišla podívat na první vesecké závody, musela běžce pozorovat ve stoje. Neodhrnuté chodníky před vysokoškolskými kolejemi prý neumožnily závodníkům pravidelné ranní rozběhání, ovšem neodhrnutý přístup k toaletám na Papírovém náměstí prý neumožňuje ani něco daleko důležitějšího. A to má sněžit minimálně další tři dny! Zdá se, že příroda si z nás zase projdenou vystřelila. Vzpomínáte? Prý již brzy poručíme větru, dešti...
