My starší máme ve velké oblibě, a trošku se za to i stydíme, třeba sotva modrej Javorník. Krásnej závod, a na tom se shodnou všichni, je ale vždycky ten, kterej jsme letos absolvovali 2. a 3.března na Lipně. Sešlo se nás tam přes sto závodníků - od maličkejch předžáčků až po jejich rodiče a prarodiče - a moc pěkný tři závody to byly!
Příjezd do lipenského ski areálu je v podstatě impozantní – veliká parkoviště, restaurační a ubytovací kapacity vybudované se znalostí lyžařského byznysu, vše přehledné, příjemné, čisté, fungující. Lipno je prostě "někde jinde". Kopec je na první pohled legrační –lehounce a navíc k jihu skloněná dálnice je přívětivá i pro úplné začátečníky a navíc je obsluhovaná čtyřsedačkou. Z horní stanice lanovky padají k severu širokánské červeno-modré spíše stráně než sjezdovky. Na jedné z nich, vpravo vzadu, jsme jeli v sobotu obřák a v neděli slalom (poctivých 50 vteřin). V sobotu v podvečer se směrem k jihu jel "sjezd" - ty uvozovky jsou tam poprávu, protože to bylo 1200 m rovně bez jediného zahnutí, přes jeden hrbolek, skoro po rovince, ale vzhledem k mrznoucí podložce pěknou rychlostí nad 90 km/h. Tak svižná jízda každého potěšila!
Závody to byly krásný, se vším všudy. Ideální sklony svahů, kde nebylo nutno nikde brzdit, počasí po oba dny slunečné, teplota ve stínu minus 4. Sjezdovka byla taková, jakou se málokdy podaří připravit ve svěťáku - tvrdo, skoro led, po sto lidech ani škrábnutí a přitom to drželo jak si kdo přál a jak to kdo uměl. Bylo to závodění tak, jak si to všichni představujeme. Navíc ve chvílích před závodem, mezi prvním a druhým kolem a ještě po závodě bylo ideální poježdění bez návalu na sjezdovce a bez čekání ve frontách. Několik jen velmi přijatelně zaplněných stravovadel přímo na kopci umožnilo relax, povídání s kamarády a přitom si stále udržovat přehled o vývoji závodu.
Obřák i slalom stavěl, jako už tradičně, Jakub Pruher. Postavil to krásně, plynule, s citem výbornýho lyžaře. A taky tradičně se dvěma podivnými, zcela nefunkčními průjezdnými bránami, které, jak se dalo očekávat, řadu koumáků přiměly zavrtět se zcela mimo rytmus a "vzít to jinudy". Pohled na několik těchto nešťastníků byl jedinou vadou na kráse po všech stránkách ideálně zorganizovaného závodu.
Popisovaný lipenský "trojboj" má i velmi příjemnou společenskou část. Výtečné zázemí a zřetelně dobré vztahy pořadatelského oddílu s vedením lyžařského areálu umožňují to, co mnohde chybí. Vyhlášení výsledků s možností podívat se na lyžařské filmy, fotografie ze závodu a nebo si popovídat mezi sebou. Také diplomy jsou na Lipně mimořádné! Na každou disciplínu diplom s jinou titulní fotografií - jednou slalomář, jednou jezdec v obřím slalomu jednou ve sjezdu. Všechno fotky z padesátých let, na nichž vidíme až doposud našeho nejúspěšnějšího sjezdaře všech dob Kurta Henricha - doayena současných českých masters závodů. Zájem o originální Kurtův podpis na diplom měli pochopitelně všichni vítězové.
Lipno je senzační - s tím jsme odjížděli až v pozdním nedělním odpoledni.
- Výsledky z Lipna jsou ukryty pod těmito odkazy:
- Příště se uvidíme až na mistrovství republiky v Rokytnici n. J.
http://www.skiclubmasters.cz/cz/propozice-zavodu
- ... a nebo na tréninku v Zásadě
