Lyžarské haly: Oberhof a jeho konkurentky

Běh na lyžích, to je čistě zimní záležitost. Alespoň z podstaty věci: neboť lyže bez sněhu, to není to pravé ořechové. Ovšem neplatí to absolutně. V roce 1997 totiž byla ve finském Vuokatti otevřena vůbec první lyžařská hala pro lyžaře běžce s 365 denním provozem.
Pohled na lyžařskou halu v Oberhofu.

A od té doby ji následovaly dvě další, první ve švédském Torsby a druhá, nám nejbližší, v německém Oberhofu. Zajímá vás, jak se lyžuje ve skleníku. Pojďte se tam společně s námi podívat. 

Patrně nejmodernější evropská lyžařská hala se nachází jen necelé čtyři hodiny jízdy od našich hranic, téměř uprostřed Německa, ve spolkové zemi Durynsko, v lyžování zaslíbeném městečku Oberhof. To bylo známé i předtím, než jednu z jeho strání pokrylo betonové monstrum o rozměru několika skladovacích hal a do jeho hotelů se začali sjíždět lyžaři běžci i v létě. Přesněji. I oni tu byli i předtím, jen je ani nenapadlo brát si s sebou v červenci skutečné běžky. Do Oberhofu se jezdilo za perfektními tratěmi pro kolečkové lyže, za biatlonovou střelnicí, zkrátka do dokonale přípravného areálu pro lyžaře, kterému v létě, stejně jako všem ostatním, logicky chyběl sníh.

Ovšem jelikož žijeme v době, kdy je za peníze možné téměř vše, poradili si místní i s touto "drobností". Rozhodli se sníh v létě zajistit – postavit halu, která by ho nabídla, i když venku panují teploty vysoko nad nulou. A jelikož hal sjezdových je v Německu již víc než u nás pořádných skiareálů volba padla na halu pro běžce. Ostatně v místě, kde se hned čtyřikrát zastavuje Tour de Ski, to ani nebylo nijaké velké představení. Coby hosté jsou běžci v Oberhofu oproti sjezdařům v dost velké početní převaze.Na stráních nad městečkem je sice od roku 1998 i osm set metrů dlouhá sjezdovka, vybavená sedačkovou lanovkou, umělým osvětlením a zasněžováním, ale ta pomyslný jazýček na váhách mezi oběma tábory vychýlit nedokáže. Oberhofská běžecká hala je raritou jak tím, pro koho je určena, tak svými technickými parametry, vybavením a polohou. Abychom vám ale pomohli udělat si o ní co nejvěrohodnější obrázek, zaměříme se ponejprv na její konkurenty.

Pod střechou se sjezduje i běhá

Lyžařské haly začaly psát svou historii na začátku minulého století, i když o skutečném lyžování pod střechou lze hovořit až na jeho konci. Snad úplně poprvé si lidé "sníh v hale" mohli užívat v roce 1927, a to ve Vídni. S velkou slávou a pompou tam 26. listopadu otevřeli sněhový palác vestavěný do haly vídeňského nádraží Nordwestbahnhof. Oblíbený list Illustrierte Sportblatt, který se tomuto unikátu ve svém článku z roku 1927 podrobně věnoval, napsal, že umělý sníh je "tak bílý, tak lehký a tak kluzký", prý přesně jako opravdový. Návštěvníci měli k dispozici sjezdovku, sáňkařskou dráhu a ti "odvážní dokonce skokanský můstek", na němž ti nejlepší prý dosahovali dvacetimetrových skoků. Sněhová plocha v hale byla rozdělena stromky a keříky, což mělo navozovat atmosféru skutečné zasněžené horské louky. Večer a při špatné viditelnosti osvětlovaly halu 25 000wattové lampy. Otevřeno bylo denně od 10.00 do 22.00 hod. Tolik dobové záznamy.
 
Po tomto experimentu se stavitelé krytých sjezdovek na dlouhou dobu odmlčeli a opět slyšet je o nich za dlouhých padesát let, kdy s myšlenkou lyžařských hal přicházejí Japonci. Tamní vláda a inženýři chtěli tvrdě pracujícímu lidu nabídnout možnost odpočinku na lyžích přímo ve městech – aby to z kanceláří a továren nebylo daleko. Nakonec se však jejich plány daří realizovat až v letech devadesátých, a tak je předbíhají státy úplně jiné. První novodobá lyžařská hala byla dostavěna a otevřena v roce 1987 v Adelaide v Austrálii. Dnes sice se svými sto dvaceti metry délky a šířkou devatenáct metrů patří k nejmenším na světě, jenže tehdy šlo téměř o div světa. A také ukázku kudy vede cesta za lyžováním v létě. O dvacet let později se svět pyšnil již více než třicítkou sjezdových lyžařských hal, a co je nejdůležitější, také první určenou výhradně pro běžecké lyžování. 

Začalo to na severu

Premianty ve výstavbě tunelu pro běžce se stali Finové. Stopa pod střechou spatřila světlo zářivek poprvé ve finském Vuokatti v roce 1997, po skoro dvaceti letech plánování. Zprvu se 1,2 kilometru dlouhá stavba s převýšením padesát jedna metrů používala i pro testování automobilů, ale dnes slouží výhradně běžcům. Ti v ní a v jejím okolí najdou vše potřebné, včetně laboratoře, tělocvičny nebo lyžařské školy. Zajímavostí je, že se začátkem podzimu (10. října) tunel otevře brány a propojí své stopy s venkovními – rovněž vytvořenými pomocí systémů umělého zasněžování – po kterých lze dojet k biatlonové střelnici. Otevírací doba tunelu je od začátku června do prosince. Po zbytek zimy pouze v případě, že venku klesne rtuť teploměru příliš hluboko. V ten okamžik si Finové ve svém tunelu přitápí.
 
Snad aby nezůstali oproti svým sousedům a věčným rivalům v ničem pozadu, otevřeli si devět let po Finech svůj tunel také Švédové. Konkrétně obyvatelé města Torsby.  Samozřejmě, že musel být delší – měří o celých sto metrů víc a jeho součástí je také krytá biatlonová střelnice. Finy ale může těšit, že ani do pasu jim Torsbyští nesahají v otázce převýšení. To je v Torsby "jenom" pětadvacetimetrové. Modernější švédský tunel architekti zbudovali ve tvaru klasického kolečka, takže není nutné se v polovině obracet a běžet zpět. I tak jsou ovšem stopy obousměrné, dvě na klasiku, dvě na bruslení v celkové šířce osmi metrů. Výška tunelu je čtyři metry. 
Tak takhle vypadá oberhofská hala při pohledu z balkónu pro hosty.

Když se vše okolo běhu točí

Po historickém ohlédnutí a skandinávské exkurzi zpět do Oberhofu, do haly nesoucí název svého hlavního sponzora DKB-Skisport-Halle. Co nás vedlo k uskutečnění testu právě zde, jsme vysvětlili minule, proč však takový test neproběhl již v předchozích letech? Důvod je prostý. Nebylo kde? Hala v Oberhofu byla otevřena před rokem a čtvrt, v září 2009. A coby nejmodernější stavba svého druhu na světě nabízí také ze všech tří tunelů nejlepší podmínky. Jen v jejím případě možná není úplně na místě hovořit o tunelu, neboť jde o nadzemní stavbu umě zasazenou do kopcovitého terénu za městem. Byla zbudována na "zelené louce", přesněji uprostřed lesa za třináct měsíců. Její celková plocha zatím činí zhruba 46 tis. m² (více než šest fotbalových hřišť), z toho zastavěná přes 15 tis. m².
 
Okolí haly ale umožňuje rozšíření do všech směrů, čehož Němci již začali využívat dostavbou biatlonové střelnice. Nejmodernější přírůstek do rodiny krytých běžeckých tratí se od konkurence liší v celé řadě parametrů. Předně nenabízí pouze jeden tubus, trať či směr, ale hned tři a navíc velkou centrální halu o šířce 35 metrů. Z ní se do třech směrů rozbíhají stopy, dvě obousměrné (Schnellkraftrunde a Nordostschleife) a jedna širší, hlavní (Westschleife), pouze jednosměrná. Je v ní také dostatek prostoru k úpravě a odložení lyží, ke zkoušení mázy ve třech testovacích stopách a vůbec k uložení všeho potřebného, co profesionálové i amatéři potřebují k dokonalému lyžřskému zážitku. Ostatně to je také důvod, proč v hale každoročně pořádáme náš SKI Classic TEST – jediný test běžeckých lyžích v Česku. 

Venku je přes dvacet, v hale hodně pod nulou

Osobně považuji za nejzvláštnější zážitek samotný vstup do haly, kde je "překvapivě" zima. Samozřejmě, že ze všech materiálů jsme byli připraveni na teplotu okolo čtyř stupňů pod bodem mrazu. Jde však o něco těžko představitelného, což ještě umocňuje pohled z haly ven, na lidi procházející se v okolí pouze v tričku a krátkých kalhotách, případně s deštníky. Prosklené zdi jsou další z místních zvláštností. Oproti stavbám ve Finsku a Švédsku prosvětluje Oberhofské zimní centrum denní světlo, což navozuje lepší pocity než běh v šedém tunelu. Celková délka stop je 1 960 metrů, přes kilometr má hlavní západní smyčka (Westschleife), na kratší tunely zbývá 380, resp. 265 metrů. Výška sněhové pokrývky je zhruba třiceticentimetrová, chlazení probíhá stejně jako u hokejových hal odspodu. To vysvětluje i skutečnost, že teplota vzduchu se pohybuje okolo čtyř stupňů pod nulou, zatímco teplota sněhu okolo minus šesti. Je dobré na to pamatovat při mazání.
 
Výroba sněhu probíhá pouze v centrální lodi, kde je pod stropem instalována čtveřice děl. Do tubusů už musí sníh zavézt rolba. Zasněžování přímo v tubusech brání skutečnost, že krystalky vody potřebují pro svou přeměnu na sníh určitý čas a toho lze docílit jen jejich pádem z výšky šesti až osmi metrů. Vystavět celý prostor s touto světlou výškou by však bylo provozně nákladné, proto bylo zvoleno řešení vyžadující přepravu sněhu. Převýšení haly je stejné jako v Torsby, 25 metrů. Nejvyšší stoupání je dvanáct procent. Přesto se názory testérů na profil překvapivě shodovaly a všichni délku i náročnost označili za velmi dobrou pro kvalitní trénink. Odjet pár kol v plném tempu dá pořádně zabrat, hlavní Westschleife je pak vysloveně náročná. 

Zadarmo to nebylo

Zázemí haly je jak jinak na špičkové úrovni. Aby nebylo, když výstavba k dnešnímu dni spolkla patnáct milionů eur a polyká dál. Nechybí šatny, prostory na převlečení, sprchy, půjčovna vybavení, obchod, restaurace, místnost pro servismany ani ... vyhlídková terasa. Ne to není vtip. Za jedno euro můžete projít vstupním vestibulem na terasu nad hlavním vchodem a pobýt v minus čtyřech stupních jak dlouho chcete. Dovoleno je fotografování i filmování, vidět je celá hlavní hala a portály všech tunelů. Nic víc, nic míň, každopádně v době naší návštěvy se zdálo, že právě balkon je pro provozovatele haly hlavním zdrojem příjmů. Zatímco na sněhu se mimo našeho týmu pohybovalo zhruba patnáct běžců, na terase se během odpoledne prostřídalo snad deset autobusů. Ona ekonomická stránka lyžařských hal, těch pro běžecké lyžování zvlášť, je vůbec samostatnou kapitolou. I když moderní technologie a kvalitní izolace se snaží náklady na provoz srazit do představitelných částek, postavení, zchlazení a vysněžení mrazáku o objemu přes 100 000 m³ nějaké euro stojí.

Není tajemstvím, že hala nebyla postavena proto, aby svým investorům vydělávala miliony, nýbrž proto, aby zvýšila prestiž regionu a usnadnila přípravu německým sportovcům v letních měsících. Na financování se podílejí jak soukromí sponzoři (název napovídá, že například společnost DKB), tak lyžařský svaz a státní samospráva (město, kraj). Němcům se zkrátka podařilo vybudovat v Oberhofu opravdový ráj pro milovníky běžeckého lyžování s desítkami kilometrů stop, moderním stadionem, stezkami pro kolečkové lyže a brusle i pestrou nabídkou ubytovacích kapacit. DKB-Skisport-Halle je pomyslnou třešničkou na dortu, kterou můžeme díky přijatelné dojezdové vzdálenosti oblizovat i my. Co na tom, že to stálo pár euro. Peníze mizí i v daleko horších projektech. Na rozdíl od miliardového Vesce, zde má zbudovaná infrastruktura alespoň smysluplné využití. 

Fakta & informace:

Místo

Země

Otevření

Střelnice

Délka

Šířka

Teplota

Cena/den

Vzdálenost z Prahy

Vuokatti

FIN

1997

Ne

1,2 km

8 m

-5 °C až -9 °C 

€17

2 375 km

Torsby

SWE

2006

Ano

1,3 km

8 m

okolo -3 °C

 

€23

1 415 km

Oberhof

GER

2009

Ano

2,0 km

8 - 35 m

okolo -4°C

€35

405 km

Článek má tyto nálepky běžky test běžek
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Jan Klouček / 26-10-2012
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Videa na našem webu neskladujeme. Přidat nové video je možné pouze tak, že originál nahrajete na server YouTube a nám sdělíte link.
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
YouTube adresa:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Název:
Typ inzerce:
Nabídka Poptávka
Cena:
Telefon:
E-mail:
Kraj:
Kategorie:
Přidat obrázek 1:
smazat
Přidat obrázek 2:
smazat
Přidat obrázek 3:
smazat
Max. rozlišení 1920x1440, max. velikost 3MB
Popis zboží:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit