Vývojem technologie D-air se firma Dainese intenzivně zabývá už několik let. Má k tomu ty nejlepší předpoklady, na poli ochranných prostředků pro sportování je tato italská značka špičkou, což ještě víc než v lyžování dokazuje v motoristickém sportu. Vývoj „lyžařského airbagu“ byla pro tuto firmu velká výzva a zdá se, že se s ní Italové popasovali dobře. Masivnímu využívání ochranných nafukovacích vest v závodech té nejvyšší úrovně ale přesto stále něco brání…
Hodně ochoty podílet se na vývoji tohoto převratného bezpečnostního prvku od samého počátku projevovali zejména kanadští sjezdaři, mezi nimi také v Česku narozený Jan Hudec. Jistě, Dainese je jedním z jejich sponzorů, možná tedy mají testování tak trochu v popisu práce. Vittorio Cafaggi, člověk zodpovědný za vývoj D-air technologie, ale říká: „Musím říct, že Kanaďané jsou ve věcech bezpečnosti hodně aktivní. V tomto se s nimi opravdu dobře spolupracuje.“
Neslavná premiéra
Poprvé dala Mezinárodní lyžařská federace airbagu v závodě Světového poháru zelenou v prosinci 2014 ve Val Gardeně. A hned zase rozsvítila červenou, protože airbag byl vyšší, než povolují pravidla upravující podobu chráničů páteře. V Dainese se pěkně zapotili, aby mohl být airbag používán už od ledna 2015, jenomže závodníci se do jeho používání nehrnuli.
Někteří, hlavně Kanaďané, ve speciální vestě trénovali a vesměs si ji pochvalovali: „Určitě to je v zásadě dobrá myšlenka. Cokoliv může sjezdařům zvýšit bezpečnost, je vítáno, protože v tomhle sportu už se musí neustále chodit až na hranici, závodníci budou chtít posouvat svoje limity,“ říká medailista ze super G na olympiádě v Soči Jan Hudec. Eric Guay, mistr světa ve sjezdu, přitakává: „Odjezdil jsem v tom snad všechny tréninky, je to úplně v pohodě. Vůbec to na sobě necítím.“ A vývojář Cafaggi z Dainese vysvětluje: „Normálně airbag vůbec necítíte a i když se aktivuje, nenafoukne se vám žádný obrovský polštář á la Michelin.“ Nafouknutý airbag je jen sedm centimetrů vysoký a je umístěn tak, aby lyžařovi ochránil krk, záda, část hrudníku a klíční kosti. Samozřejmě se pořád počítá s tím, že to nejdůležitější obstarají ochranné sítě podél trati.
Rozhoduje matematika
V úvodu zmíněná paralela se závody silničních motocyklů je na místě, ale rozdíly tu přece jen jsou. Ten zásadní spočívá ve způsobu, jakým se airbag aktivuje. Zatímco v případě motorkářů je signálem pro aktivaci systému opuštění motorky, v lyžařských závodech je to složitější. Jak systém rozpozná, že závodník třeba jen nenarazil ramenem do branky? To se přece běžně stává…
„Ne nadarmo našemu systému říkáme inteligentní oblečení,“ směje se Vittorio Cafaggi. „Je to otázka algoritmu. Ten neustále vyhodnocuje informace získané z celkem sedmi senzorů rozmístěných po lyžařově těle. A na základě těchto informací systém rozhodne, zda se jedná o nehodu, nebo nevýznamnou událost. Vlastně je to matematika, naprogramovaný algoritmus, funkce...“ Na třech místech závodníkova těla je vyhodnocováno zrychlení, nepřetržitě pracují také tři gyroskopy a k tomu jednotka posuzující závodníkovo postavení ve vztahu k podložce. Všechna data jsou stále dokola vyhodnocována a pokud dojde k výrazné změně, pak systém reaguje aktivací airbagu.
Nejistota trvá
Sjezdaři jsou na jednu stranu rádi za každou snahu o zvýšení jejich bezpečnosti, na druhou stranu jsou ale přinejmenším velmi opatrní v používání vybavení, které by mohlo jakýmkoliv způsobem ovlivňovat aerodynamiku. Ve sportu, kde o úspěchu a neúspěchu rozhodují setiny vteřiny, se není co divit. Používání airbagu v závodech konaných pod hlavičkou FIS v dohledné době určitě nebude povinné; zda po této novince sjezdaři sáhnou, bude pouze na jejich zvážení.
Výsledky testování v aero-tunelu hovoří o tom, že D-air je z pohledu aerodynamiky neutrální, nicméně způsob, jakým špičkoví sjezdaři uvažují, velice výstižně popsal Honza Hudec: „Věřím, že v otázce bezpečnosti je airbag nesporným přínosem. Ale… Když půjdu do závodu s airbagem, skončím desátý a vím, že těch devět kluků přede mnou airbag nemělo, bude mi to vrtat hlavou. Dobře, nejel jsem asi úplně nejlépe, možná jsem taky neměl úplně nejrychlejší lyže… Ale co ten airbag, nebrzdí mě to přece jen trochu? Dostat tohle z hlavy je děsně těžké.“ Se zajímavou myšlenkou přišel i Manuel Osborne Paradis. „Časem si na to zvykneme. Nebude v tom problém, ale musí se tomu uzpůsobit také kombinézy. Když si teď airbag nacpu do kombinézy, pochybuji, že se bez problému dokážu sbalit do takového sjezďáku jako dřív.“ Závodní kombinézy jsou už tak hodně „na fest“.
D-air airbagy pro sjezdaře jsou tedy teprve na začátku své cesty. Existují, jsou povolené, což je velice důležité. Jejich používání ale zatím není tak rozšířené, jak by si odborníci z Komise pro bezpečnost FIS přáli. „Na jejich místě bych vsadil na jednu kartu, udělal bych z airbagů povinnost,“ říká Jan Hudec. Potom už by si nikdo nemusel lámat hlavu, zda mu airbag nepřidal nějakou tu setinku. Jistým problémem je ale také fakt, že airbagy vyrábí pouze italská firma Dainese.
Pro sportovce, kteří nevyužívají její helmy a ostatní chrániče, je využívání technologie D-air v rozporu s povinnostmi k jejich sponzorům. Je jasné, že třeba představitelé švédské značky POC, která do bezpečnosti sportovců také hodně investuje, by asi z povinného používání airbagů firmy Dainese velkou radost neměli… „Přes tyto problémy se v budoucnosti budeme muset přenést,“ uvažuje Vittorio Cafaggi z Dainese. „Nic nejde hned. Podívejte se na Moto GP, trvalo to patnáct let, ale dnes airbagy používají všichni. Jde přece o zdraví.“
