... nejen proto jsme si na Martina při jednom z jeho mnoha výjezdů za sněhem počkali a pokusili se přijít na kloub změnám, které se u «Vráblase» v poslední době odehrály.
Martine, máš ostříhané vlasy, změnil jsi image. Proč?
To souvisí se změnami v soukromí. Ale taky už jsem prostě měl chuť na změnu. Dva roky mi všichni říkali, abych se ostříhal a já natruc nechtěl, ale teď se to celkem hodilo.
Jak bylo řečeno v úvodu, překvapil jsi výborným dvanáctým místem v kombinaci na olympiádě. Ale před tím už jsi také vyhrál univerziádu. Kterého úspěchu si ceníš víc?
Asi té olympiády. Hlavně proto, že se mi tam poprvé povedl sjezd. Při slalomu už jsem pak byl trochu nervózní a moc se mi nepovedlo první kolo. I tak je ale celkové dvanácté místo samozřejmě úspěch. Vítězství ve slalomu na univerziádě si vážím hlavně proto, že jsem při něm konečně na velkých závodech zvládnul nervozitu. Zajel jsem dobře první kolo, vedl jsem a celé tři hodiny do startu druhého kola jsem byl jak na trní. Pořád jsem měl v hlavě Evropský pohár, který jsem těsně před univerziádou vyloženě pokazil. Ale nakonec jsem se s tou nervozitou vypořádal, zajel jsem slušně i druhé kolo a vyhrál.
Jak ty se vlastně díváš na olympiádu jako takovou. Má v tvých očích onu často diskutovanou prestiž?
Jedna věc je jasná - po sportovní stránce olympiáda tak silná není, alespoň co se týče lyžování určitě ne. Z každé země startují jen čtyři závodníci, takže je logicky jednodušší udělat co do pořadí lepší výsledek. Lyžařsky silné země tím samozřejmě trpí, protože by normálně na startu měly třeba deset závodníků. Na olympiádě ale mají jenom čtyři, takže umístit se třeba 
A jakou úroveň má univerziáda?
Slalom, co jsem vyhrál, jeli kromě mě ještě čtyři kluci, kteří jezdí Evropský pohár a bodovali už i ve svěťáku. Přitom jsme byli tři v rozmezí čtyř setin sekundy, takže to bylo fakt hodně vyrovnané.
Můžeš ještě říct pár slov k Evropskému poháru, který jsi zmínil a sám ho hodně jezdíš?
Evropský pohár je trochu zvláštní soutěž a prosadit se v něm je strašně těžké. Všichni, co ho jezdí, jsou šíleně namotivovaní, přitom ale vlastně nemají co ztratit. Všichni ti Rakušané, Švýcaři a Italové, kteří se nevešli do nabitých kádrů pro Světový pohár, chtějí v Evropském poháru dělat super výsledky. Přitom je ale nebrzdí žádné riziko, protože když jeden závod nedojedou, nic se neděje, nikam se nepropadnou. Příští závod zase rozjedou na sto deset procent a čekají, že až se jim to párkrát po sobě povede, přijde trenér a řekne: «Dobrý, za týden zkusíš svěťák.» Představ si, že posledně ve Finsku ztrácel po prvním kole obřáku třicátý závodník na vedoucího jednu vteřinu a šedesátý v pořadí jen 1,8 teřiny! Je to neskutečně vyrovnané a někdy mám pocit, že dostat se v Evropském poháru v prvním kole do třicítky je těžší než tam proklouznout při svěťáku.
Čím to, že po sérii vynikajících výsledků na evropské úrovni se pak tihle borci ve Světovém poháru často neprosadí?
Je to právě v té psychice. Tihle kluci jsou pak ve svěťáku pod velkým tlakem. Navíc vědí, že když nezajedou slušně, nebo dokonce vypadnou, zase už je někdo střídá, a to jim často svazuje nohy. Na mě to ale v tomhle případě působí skoro opačně, ve svěťáku zase nemám co ztratit já. Nemůžu taktizovat a jako oni si hlídat třicítku. Já musím jet na sto dvacet procent. Jinak nemám šanci.
Vyměnil bys dvanácté místo z olympiády za tři postupy do třicítky ve Světovém poháru?
Asi jo. Čistě ze sportovního hlediska by to pro mě byl kvalitnější výsledek. Olympiáda je sice víc na očích, což má taky svoji váhu, ale že by mi to dvanácté místo nějak změnilo život, to rozhodně říct nemůžu.
Můžeš ještě jednou vysvětli tvůj konflikt s bývalým trenérem B. Zobelem?
Zobel mě v lednu v Adelbodenu poškodil tím, že se za mě nepostavil ve věci diskvalifikace kvůli údajnému špicarovi v prvním kole slalomu. Podle mě to špicar v žádném případě nebyl, ale Zobel se na video ani nepodíval. Přitom stačilo, aby řekl OK a já bych šel do druhého kola. Jenomže jsem mu za to nestál. Hodně mě to naštvalo, přestal jsem s ním komunikovat, ale bylo těsně před olympiádou, a tak jsem to nechtěl dál nijak rozmazávat. V týmu nejsem jenom já a v tu chvíli by to nikomu nepomohlo. Na druhou stranu mi ale body z Adelbodenu mohly výrazně změnit sezonu - mohl jsem si vyjet starty v dalších závodech a možná bodovat. Přede mnou byl Wengen, Kitzbuehel, Schladming - samé prestižní slalomy, které bych býval strašně rád jel.
Jak vlastně funguje systém nominace závodníků na start Světového poháru?
Je to celkem složité. Automaticky máme na startu dané disciplíny nárok na jedno místo, které obsazuje ten, kdo má na kontě nejvíce FIS bodů. Pokud zaboduje, získáváme nárok na další místo na startu. Když ale neboduje, nebo není alespoň do půl vteřiny za postupem, střídá ho po dvou závodech naše dvojka. Ta má ale jenom jeden pokus a pak jde do boje znovu jednička. Třetí na domácím žebříčku už tedy nemá reálnou šanci si svěťák zajet, leda že by tu možnost někdo před ním odmítl.
Pokud se tedy ty, jako česká trojka, dostaneš na start a podaří se ti bodovat, obsazuješ ono druhé místo na startu příště ty, nebo zase jednička s dvojkou?
Pokud se nedohodneme jinak, mám na to místo v pěti závodech nárok já. Když ale neboduju, pak to místo opět ztratíme.
Nevzniká tímhle mezi jednotlivými závodníky v týmu přílišná rivalita?
Zdravá rivalita mezi námi je, ale v tom nevidím žádný problém. My už nějakou dobu společně trénujeme a myslím, že nás to dost semklo. Všichni dobře víme, že nepřát druhému dobrý výsledek ti v ničem nepomůže a každý si stejně musí vyjezdit všechno sám. Spíš si navzájem fandíme a ten systém to myslím podporuje. Když se někomu ve svěťáku zadaří, 
Mluví se o tom, a olympiáda to v tvém případě jen potvrdila, že jste se za loňský rok všichni posunuli kupředu hlavně v rychlostních disciplínách. Je to zásluha Zobela, který vloni s nástupem do funkce avizoval především nárůst tréninku klouzavých disciplín?
Určitě. Já mu tohle v žádném případě neupírám. Hned na začátku loňské sezony jsme na Pitztalu absolvovali pět nebo šest kvalitních tréninků, mimo jiné i s rakouským mančaftem, a to byl každopádně velký přínos. Zobel je na sjezd expert, hodně nám v tom pomohl, nicméně dneska vím, že nám z toho, co ví, neřekl zdaleka všechno. Nevím proč a ani už mě to nezajímá. Znovu se mi ale potvrdilo, jak moc ve sjezdu záleží na materiálu. Je to naprosto zásadní věc. Dva týdny před olympiádou jsem se strašně trápil, rozebíral video, zkoušel všechno možné, ale přitom jsem ty nejjednodušší rovinaté úseky jezdil o hodně pomaleji než ostatní. Kombinační sjezd jsem ale jel na lyžích, na kterých do té doby Ondra (Bank) trénoval a věděli jsme o nich, že jedou. No a já na nich na Millera ztratil dvě vteřiny. Přitom na těch svých jsem v tréninku dostával třeba sedm vteřin! K tomu už pak není co říct.
Co to tedy znamená? Jsi u Elanu spokojen?
Ale jo, trochu jsme na to s Banym zatlačili a myslím, že nám teď lyže jezdí slušně. Asi to souvisí i s poměrně silnou pozicí, jakou má Elan na českém trhu. Ty nejlepší lyže samozřejmě vždycky dostane Slovinec, tedy v současnosti Šporn, stejné to bylo s Francouzema u Rossignolu. Ale pak už je na řadě Ondra Bank a já s Kryštofem Krýzlem, takže máme u Elanu docela dobrou pozici.
V jakém bodě teď vidíš ve svém zázemí největší rezervy?
Celkem se to dost zlepšilo. O lyžích jsme mluvili, angažoval jsem osobního trenéra Mirka Jokeše, v rámci soustředění týmu s námi začala jezdit fyzioterapeutka... Ta je teď na roztrhání, protože jsme všichni poznali, jak je to důležité. Holt je to všechno o penězích, na osobního fyzioterapeuta prostředky nemám. V žádném případě si ale nechci stěžovat, to by totiž nebylo fér vůči sponzorům a lidem, kteří mě podporují. Díky nim jsem přípravu na letošní sezonu v podstatě absolvoval tak, jak jsem chtěl, za což jim patří můj velký dík.
Takže bys asi o sobě neprohlásil, že se lyžováním živíš?
No to tedy ne. Spíš je to naopak. Já do lyžování pořád vrážím všechny prostředky a kdo ví, jestli se mi to někdy aspoň částečně vrátí? Ale to si nestěžuju, vybral jsem si to a pořád mě to baví. A třeba se tím někdy budu i živit.
Jaké jsou tvoje nejbližší cíle?
Chtěl bych přivézt tři medaile z univerziády a na mistrovství světa být do desítky v kombinaci a do patnáctky ve slalomu. Zdá se ti to jako vysoké cíle? Ale já jsem celé léto nedřel proto, abych jezdil někde na chvostu. Nemá cenu dávat si malé cíle.
