Na běžky za uhlobaronem

V téhle vesničce stojí sotva pár chalup, přesto byla docela nedávno jednou z nejbohatších v České republice. Sotva kdo by tomu věřil, tím spíš, že leží v horách, kde měli lidi vždycky hluboko do kapsy. Jenže před časem se sem přestěhoval uhlobaron Zdeněk Bakala a právě tady odváděl daně. Vítejte v Modravě nebo, jak je zvykem říkat, na Modravě. V samém srdci Šumavy, v místech, kde pramení Vltava a kam se v zimě rozhodně vyplatí zajet si na běžky.
Snímek 142.jpg

Zdeněk Bakala je dnes pryč, přesídlil do Švýcarska. Zůstalo tu po něm jen rozlehlé stavení zapuštěné do svahu tak, aby poutalo co nejméně pozornosti. A společně s ním nezodpovězené otázky. Proč se sem stěhoval, proč zrovna sem doprostřed šumavské pustiny, kam vede jedna úzká, děravá asfaltka a kde život nikdy nebyl a není jednoduchý. O tom, jak tvrdý chlebíček tu měli lidi, kteří se tu narodili, svědčí například expozice Muzea Šumavy v nedalekých Kašperských Horách. Tam je dobře vidět, že Šumava se s lidmi moc nemazlí. A přesto to miliardáři stojí za to, trmácet se sem. Na tom kousku světa tedy asi musí něco být. Ale proč se odsud odstěhoval? Vždyť se sotva přistěhoval. Ponechme stranou všechno to, co vám tu o tom navykládají v hospodě (stejně toho nebude moc). Je jasné, že se mu tady líbí. Nebo líbilo. Že mu tenhle sice drsný, ale krásný kout Šumavy učaroval tak, že mu stálo za to vytáhnout z kapsy několik desítek milionů korun. A že by to pravděpodobně stálo za to i vám, kdybyste je měli. Ale dost o Zdeňku Bakalovi, i když se tu o něm dodnes živě drbe. Je zima, navíc bohatá na sníh, a tak probereme hlavně to, kam se tady dá vyrazit na běžky.

Tady vládne příroda (a její ochranáři)

Ještě než začneme, sluší se předeslat, že se chystáte řádit na území národního parku, a to s sebou nese jistá omezení. V šumavském parku budete muset ustoupit tetřevům. Je jich málo, a tak potřebují klid. Své o tom ví i šumavská rodačka a olympijská vítězka Kateřina Neumannová, která se jednou nechala přistihnout právě v místech, kde podle ochranářů neměla co dělat. Cedule se symbolem tetřeva platí holt pro všechny. I pro paní prezidentku. Ale nemějte strach. Tras, kde Katku ani opeřence rušit nebudete, je tu víc než dost. Hned první den můžete pro rozehřátí vyrazit k Tříjezerní slati přes Javoří Pilu. V zimě, jako je ta letošní, ani nepoznáte, že běžíte po úzké asfaltce. Start je každopádně fajn, skoro rovinka. Po pravé ruce se zvedá zalesněný svah, po levé údolí s Roklanským potokem. Sotva se člověk příjemně naladí a zahřeje, objeví se před ním stoupák. Octnete se na rozcestí u Rybárny, ale místo abyste to vzali přímo nahoru, odbočíte doleva na Javoří Pilu. K Tříjezerní slati je to odsud necelých pět kilometrů a zpátky na Modravu to vezmete sjezdem víc než kilometr dlouhého svahu k Rybárně.

Sumava_trijezerni_slatAsi nejpopulárnější a současně nejudržovanější trasa z Modravy vede k pramenům Vltavy. Zpátky se totiž při této vycházce (výběhu) vracíte přes Kvildu a Filipovu Huť - což jsou další dvě místa, které byste si při návštěvě Šumavy neměli nechat ujít. Nejen díky věhlasu těchto končin, ale i proto, že po cestě narazíte na mnoho zajímavých podniků a restaurací. A ruku na srdce, není to právě jeden z důvodů, proč je běh na lyžích tak krásný? Ideální pro tuto cestu je zima jako ta letošní. Trasa totiž vede lesem a je-li málo sněhu, zanáší se jehličím. K pramenům je to kousek - zhruba deset kilometrů - a od nich zamíříte na Kvildu. Čeká vás šestikilometrový pozvolný sešup, ideální pasáž pro bruslení. V Kvildě spláchněte první výšlap polévkou nebo svařákem a určitě zajděte i do místní pekárny. Leží na konci vesničky směrem na Horskou Kvildu. V útulném podniku, který peče netradiční pečivo, je pořád plno. V nabídce jsou borůvkové frgály, koblihy a nejrůznější koláčky s nugátovou, malinovou, ale třeba taky pomerančovou náplní, to všechno polévané čokoládou. Specialitou podniku je povidloň - skvělý dezert z odpalovaného těsta, pomazaný povidly s pořádnou čepicí tvarohu, jogurtu a zakysané smetany. Nabídku čerstvého pečiva doplňuje tradiční domácí chléb nebo pivní rohlíky. Neuvěřitelný výběr zdejších laskomin obohacují ještě nejrůznější druhy dortů a pohárů. K dokonalému občerstvení přispívá výborné kafe nebo dobře vychlazené pivo. Cítíte-li se fit a přeje-li vám počasí, pokračujte odsud dál po směru na Horskou Kvildu. Je to dalších pět kilometrů a pak další tři do Filipovy Huti. Uděláte si tak okruh kolem Jezerní slati. Jestli vás naopak tlačí čas nebo se začne horšit počasí (případně se v některé z místních hospod rozsedíte tak, že jen těžko sbíráte síly), namiřte si to do Filipovy Huti přímo. Tam můžete udělat zastávku buď v hospůdce Hájenka nebo v penzionu Korýtko, v němž stylovému interiéru vévodí kachlová kamna a v nabídce najdete takové pochutiny jako například houbovou polévku s drbáky, lívance s borůvkovým žahourem nebo jitrnici s brambory. A zpět na Modravu je to odsud už jen co by kamenem dohodil, a to navíc z kopce. Takže se to dá zvládnout i za svitu luny - jak by řekl poetik. Možná kýčovitý příměr, ale věřte, že se může hodit...

K Černému jezeru

Trošku nemodravským tipem je poslední z míst, které si dovolíme doporučit. Svou krásou však za pár desítek minut v autě stojí. Jde o Černé jezero, největší ledovcové jezero v České republice. Je obestřeno spoustou legend, a to z dávné i nedávné historie. Zmiňují se o něm například i Jacques Bergier s Louisem Pauwelsem ve své slavné knize Jitro kouzelníků. Píšou, že právě zde nacisté před koncem druhé světové války ukryli něco hodně cenného. Něco na tom určitě je, bedny se symbolem hákového kříže tu v 60. letech hledala i komunistická státní bezpečnost a skutečně jich několik našla. Obsahovaly prý jen archivy, ale proč by se nacisti obtěžovali uložit na dno jezera papíry, které mohly spoustu z nich přivést tak akorát na šibenici? Takové materiály se ničily a v případě papírů se dají ničit mnohem snáz. ModravaZřejmě i válkou posedlí Němci by lehce přišli na souvislost se sirkou a zápalkami. Aby bylo zmatení ještě dokonalejší, sami estébáci po listopadu 1989 prohlásili, že šlo o habaďůru, která měla za úkol jediné - kompromitovat režimy na druhé straně "železné opony" tím, že spolupracují s celou řadou bývalých nacistů. Další z verzí zní také tak, že se jednalo o provokaci a nepovedenou frašku inscenovanou STB. Vyloveny ale prý nebylo vůbec nic zajímavého - neboť předem potopené bedny obsahovaly jen prázdný papír. Archiválie ze zdrojů KGB se na cestě z Moskvy opozdily. Ať už to bylo jakkoliv, černé jezero má magickou atmosféru, a to i bez legend, které se o něm vyprávějí. Leží na západ od Modravy, u Železné Rudy. Jeho hloubka dosahuje až čtyřiceti metrů a stejně jako vodní plocha je impozantním prvkem i 320 metrů vysoká Jezerní stěna ležící (stojící) v jeho bezprostřední blízkosti. Ta byla vytvořena ledem ve stejném období jako jezero samotné a už od roku 1911 je součástí stejnojmenné přírodní rezervace. Každému, kdo by chtěl známé i neznámé taje Černého jezera odhalit, doporučujeme zaparkovat v lyžařském areálu Špičák a vyběhnout si nahoru po běžeckém okruhu, který vede dál lesy a vesničkami kolem vodní nádrže Nýrsko přes Hojsovu stráž. V létě je sem vstup povolen pouze pěším - nesmí ani kola. Běžky jsou tedy jedinou povolenou berličkou, jak se k místu dostat alespoň o trochu snadněji.


BOX: Praktické info:

Šumava je běžkařským rájem, a to hlavně díky reliéfu tratí. Pozvolná stoupání, mírné sjezdy a rozhlehlé šumavské pláně, to celé v nadmořské výšce kolem 1000 metrů, jsou zárukou jak dobrých sněhových podmínek, tak i dostupnosti pro všechny kategorie běžkařů. Na šumavských kopcích je rolbou či sněžným skútrem pravidelně udržováno na 320 kilometrů běžeckých tras.

  • Šest tipů na běžky v okolí Modravy:

1. Modrava - Na ztraceném - Březník - Ptačí nádrž - Černohorská nádrž - Modrava

2. Modrava - Rybárna - Javoří Pila - Tříjezerní slať - Rybárna - Modrava

3. Modrava - Filipova Huť - Lovčí skála - Černohorská nádrž - Modrava

4. Modrava - Rybárna - Tříjezerní slať - Rokyta - Vchynicko - Tetovská terasa - Modrava

5. Modrava - Černohorská nádrž - Černá hora - Prameny Vltavy - Kvilda - Horská Kvilda - Filipova Huť - Modrava

6. Modrava - Javoří Pila - Předěl - Poledník

  • Kde se ubytovat:

Na to, jak je Modrava malá, je v ní hotelů a penzionů víc než dost. Těm, kteří nekoukají na nějakou tu korunu, doporučujeme Klostermannovu chatu. Postavil ji Klub českých turistů v roce 1924 nákladem více než milionu prvorepublikových korun. Za druhé světové války jí dal zabrat německý wehrmacht a po druhé světové válce dělníci z plzeňské Škodovky. Výsledkem byla totální devastace. Nový majitel ji nechal rekonstruovat a v roce 2004 ji s velkou slávou znovu otevřel. Za noc tu dáte od 1250 korun výš, ale můžete tu pak například relaxovat v sauně nebo si zahrát bowling, kulečník či stolní tenis. Levnější variantou je Penzion Modrava, kde vás ubytují už za 400 korun za noc.

Článek má tyto nálepky česko běžky
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Pavel Černý / 26-10-2011
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Videa na našem webu neskladujeme. Přidat nové video je možné pouze tak, že originál nahrajete na server YouTube a nám sdělíte link.
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
YouTube adresa:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Název:
Typ inzerce:
Nabídka Poptávka
Cena:
Telefon:
E-mail:
Kraj:
Kategorie:
Přidat obrázek 1:
smazat
Přidat obrázek 2:
smazat
Přidat obrázek 3:
smazat
Max. rozlišení 1920x1440, max. velikost 3MB
Popis zboží:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit