Emmerich byl všestraný sportovec, který se specializoval na vytrvalostní závody. Reprezentoval Rakousko-Uhersko na olympiádě v maratonském běhu, ale zúčastnil se třeba i mistrovství Evropy v hokeji. Byl vášnivým kajakářem a na olympiádu v Paříži v roce 24 pádloval po Sieně přes tři sta kilometrů. Skvěle zvládal i lyžování. Ve filmu Synové hor uvidíme, jak nasadil život při záchranné akci, když se při závodě v Krkonoších zhoršilo počasí.
O tom kdo byl Emmerich Rath si můžete přečíst v našich minulých textech:
|
Stoletá tradice Padesát kilometrů se na Holmenkollenu jezdí od roku 1902 v rámci Holmenkollen skifestivalu, ve kterém se kromě běžců představují i skokani na lyžích, sdruženáři a novodobě také v biatlonisté. Závod má původ v soutěži Husebyrennet pořádané Společností pro propagaci lyžování, jejíž první ročník v roce 1879 sledovalo deset tisíc diváků včetně krále. Ti mohli vidět skoky k hranici 20 m v kombinaci s tří kilometrovým během. V roce 1892 byl závod přesunut na Holmenkollen, kde už se soutěžilo v kombinaci skoku a 18km běhu.
|
Rekord, o kterém je tento článek se odehrál ale až o jedenáct let později v roce 1924. Počasí tentokrát lyžařům přálo a na startu slavného závodu se začali scházet běžkařští nadšenci. Mezi těmi, kdo se vydali k 50 km vzdálenému cíli, se představil i Rath. Nikdo by si jeho jméno asi nepamatoval, kdyby nepřišla osudová zastávka na občerstvovací stanici. Lyžaři tehdy ještě odkládali lyže a po několik minut odpočívali nebo si nabídli z připravené svačiny – vajíček, ovoce nebo ovesné kaše. Už naštěstí nebylo zvykem, aby si závodníci ještě zapálili cigaretu, ale Emmerich si zajisté stihl dát místní nealkoholické pivo, aby doplnil tekutiny. Možná zvládl i dvě, protože jeho pověstná zastávka trvala tři čtvrtě hodiny a tento rekord už později nikdo nepřekonal. Na konci dvacátých let trvala průměrná zastávka jen 3 minuty. Nutno ještě dodat, že Emmerich závod dokončil v čase 6 hodin a 44 minut, dvě a půl hodiny za vítězným Thorleifem Haugem.
Emmerich Rath se zapsal do historie běžeckého sportu i dalším kouskem. Na jednom z prvních mistrovství světa ve Finském Lahti, když teplota klesla k -40°C, vyrazil do závodu zabalený, jak na polární výpravu, a s velkým batohem. K překvapení všech vytáhl v půlce závodu z ruksaku gramofon a za zvuku hudby se tancem zahříval.
Ne nadarmo dostal Emmerich Rath od našeho olympijského výboru In memoriam zvláštní cenu za přínos sportu.
