Městečko postavené nad závěrečným úsekem silnice číslo 296 bylo od roku 1511 do počátku minulého století pouze hornickou osadou. Těžební průmysl stojí i za názvem Pec odvozeným od pecí na tavení železných, arzenových a měděných rud. Přestože již v roce 1880 přijížděl každou neděli do tehdejší osady továrník z Trutnova pan Faltys, považovaný za jednoho z prvních tamních zimních sportovců, opravdový lyžařský rozvoj oblasti se datuje až k roku 1958 a spuštění prvního vleku Zahrádky. V té době také začínají pravidelné výměny rekreantů přijíždějících pod taktovkou ROH v pravidelných sedmidenních turnusech a z městečka se stává rekreační středisko se vším všudy. Masové nájezdy školních autobusů mají zásluhu také na dnešním privilegovaném postavení Pece pod Sněžkou, neboť právě díky nim je středisko místem, kde mnoho dnešních lyžařů stálo prvně na svahu a kam se mnozí z nich tak rádi vrací. Vzorným příkladem zmíněné skutečnosti může být kultovní film Sněženky a machři natáčený v chatě Smetánka, jehož druhý díl právě v těchto měsících okupuje česká kina. Také jeho děj dokazuje, jak rádi máme místa svého mládí.
S dostavováním vleků (1960 Mulda, 1964 Javor, 1971 Hnědý vrch, 1975 Vysoký Svah na místo Muldy, 1978 Javor II.) se projevuje další naprostá unikátnost Pece, ceněná do dnešních dnů. Mnoho z chat rozprostřených po svazích okolních kopců se dostává do těsné blízkosti vznikajících sjezdovek, čímž si středisko vysluhuje přezdívku «Česká Francie». Vylézt před boudu a nazout lyže je luxus prakticky nemající v Česku konkurenci.
V současné době nabízí areál svým návštěvníkům jednu sedačkovou lanovku, devět vleků a stejný počet sjezdovek. Tratě svým profilem uspokojí takřka všechny lyžaře od začátečníků po zkušené. Smůlu mají jen ti nejnáročnější vyhledávající svahy výhradně černé barvy. Takový je v Peci pouze jeden, šestisetmetrový, často proměněný v souvislou, nesjízdnou, ledovou plochu. Prim mezi červenými hrají sjezdovky Javor a Hnědý vrch, svým profilem a délkou splňující nároky i opravdu náročných lyžařů, jakýsi spojník obou míst představují mírnější Zahrádky vhodné k nácviku techniky nebo potřebnému odpočinku. Společným jmenovatelem všech sjezdovek je jejich dostatečná šíře, nabírající na důležitosti zejména s nástupem carvingových oblouků. Další trumfy představuje noční lyžování na Javoru, soupeřící o pozici české jedničky s černohorskou Protěží, a neobyčejná jistota sněhu. I v posledních zimních sezonách byla Pec areálem, který stejně jako například krušnohorský Klínovec prakticky neměl starosti se sněhem. Jediným ohroženějším místem je jihovýchodně orientovaný svah na Hnědém vrchu, který však v loňském roce spolehlivě zabezpečila náročná investice do umělého zasněžování za 70 milionů korun, zvyšující podíl uměle zasněžovaných tratí ve středisku ze 40 na 60 procent.
Problémy jako všude jinde
Bohužel ani areál s tak výsadním postavením, jaké Pec mezi tuzemskými středisky bezesporu má, se nedokáže vypořádat s typicky národními nešvary trápícími většinu našich horských oblastí. Prvním je námi mnohokráte kritizovaná kvalita stravování. Možná jsme měli smůlu a z mnoha chat vybírali ty nesprávné, ale restauraci s odpovídající, slušnou obsluhou a výběrem z více jídel než variací klobás a párků jsme našli až na čtvrtý pokus. Ještě větší problém byl s parkováním. Reklamní kampaň lákající jednodenní návštěvníky na odstavení vozu zdarma byla všudypřítomná, bohužel když jsme dle instrukcí letáčku zastavili na jediném volném a do akce zapojeném parkovišti, byli jsme rázně upozorněni, že «Zadarmo se v Peci rozhodně zaparkovat nedá!» A ani následná konfrontace hlídače s letáky nevedla k většímu úspěchu než vyjádření, že něco takového bude snad platit za pár dní. Pomyslnou korunu všemu nasazují bezohlední jezdci na motorových skútrech prohánějící se po přilehlých cestách rychlostí mistrů světa v rally s bezohledností vlastní mnoha českým řidičům. Perfektně upravené tratě pro bežecké lyžování se pod pásy těchto strojů mění v oraniště a ani neustálé uskakování před rozjetými maniaky není při sjezdech právě nejpříjemnější. Pokud neholdujete pohybu v bílé stopě, pak vězte, že podobně silný a emotivní zážitek je možné absolvovat i při noční procházce městem.
Provozovatelé našich areálů si dost často stěžují, že srovnávání českých a zahraničních středisek není tak úplně fér. Přírodní podmínky se změnit nedají a potenciál Alp je rozhodně jiný než potenciál Krkonoš, Jizerských hor nebo Beskyd. Jistě mají pravdu. Naše hory jsou svou blízkostí ideální na jednodenní výlety, Alpy se vyplatí na týdenní dovolenou. Bohužel dokud si všichni, kdo v Česku pracují nebo jinak participují na cestovním ruchu, neuvědomí, že kritériem úspěšnosti není pouze zisk, je práce mnoha ostatních, slušných, dramaticky degradována. Udělat si o středisku negativní názor je velmi snadné, o poznání těžší je ho změnit.
