Petr Záhrobský: "Doma nejste nikdy prorokem"

Sešli jsme se v útulné kavárně ve Vršovicích. Seděl proti mně člověk, za jehož trenérské práce vznikaly výsledky, které už jakýkoliv lyžující Čech jen těžko překoná. Petr Záhrobský st. dění ve světovém ale i v českém alpském lyžování stále pečlivě sleduje a letos na podzim jej okomentoval exkluzivně pro SKI magazín.
Petr Záhrobský starší

"V Argentině devátá ve sjezdu? No dobře, vylepšila si body… Ale tam se jely dva kvalitní obřáky amerického poháru, ve kterých se opravdu bylo s kým měřit! Proč tam nestartovala? Nevím. Nikdo neví." Tak okomentoval Petr Záhrobský zprávu, kterou pustil před začátkem sezony do médií Svaz lyžařů. Podle ní se naše nejlepší lyžařka rapidně zlepšila v rychlostních disciplínách a do olympijské sezony nastupuje v dobré formě. Podle otce a bývalého trenéra dnes paní Strachové ale nadále pokračuje výkonnostní stagnace kdysi světové slalomářky, která jezdila výborně i další disciplíny – obří slalom, super G a kombinaci a prosazovala se v nich ve Worldcupu. Je patrné, že Záhrobský vnímá realitu českého lyžování odlišně než lidí, kteří se v něm také pohybují.

Vy jste určitě rád, že už Šárku netrénuje její partner, dnes vlastně manžel, Antonín Strach. Ale kdo je vlastně její současný trenér Klaus Mayrhofer? Existují na něho nějaké reference?

Mayrhofera znám od vidění ze Světového poháru. Byl to můj konkurent, byl u přípravy soupeřek, ale nikdy jsme spolu nekomunikovali. On býval součástí rakouského týmu, byl to jeden z mnoha. Měl třeba na tréninku na starosti časomíru, nebo stavěl slalom, nebo odpoledne vedl kondiční trénink… Samostatně jsem ho ale s nikým pracovat neviděl. To v Rakousku ani nejde a nebo jen zcela výjimečně. Tam se trénuje v týmu, kde má každý svoji dílčí úlohu. Mayrhofer z toho týmu vypadl a tak byl vyhledán lidmi z okolí naší mistryně světa. Není to nic neobvyklého, fluktuace je v těchto velkých týmech, jako mají Rakousko, Německo, Francie nebo Kanada, veliká. Je to o známostech, o mezilidských vztazích, ale i o penězích, protože třeba v Rakousku či Německu si i takový trenér jako Mayrhofer mohl slušně vydělávat.

Problém vidím v tom, že on nikdy individuálním způsobem netrénoval, ale ani jím nežil. Je totiž potřeba vědět, že trénovat tak, jako to dělá Kostelič, Gutt, nebo jako to dělal Pärson a třeba taky já, to je něco zcela jiného, než natočit na kopci video a tím to pro mě dneska zhaslo. Individuální příprava je daleko náročnější, než týmová. Absolvoval jsem s Rakušanama nějaké tréninky a třeba to, že ráno jezdí a večer si pak sednou a u videa to rozebírají, je pro mě nepředstavitelné. Mayrhofer v tom pokračuje, ovšem já to nepovažuji za dobré. To pak závodník jezdí třeba celý den špatně a dozví se to až večer. My jsme trénovali jinak. Závodnice sjela slalom a než vyjela vlekem nahoru, už věděla, co bylo špatně. Takový trénink je postavený na úplně jiných základech. Intenzita působení na závodníka se nedá s týmovým pojetím vůbec srovnávat. A když si to trenér nikdy neprošel, trénoval vždy pouze v týmu, může se snažit sebevíc, ale trenérský úspěch a zlepšení závodníka zůstává velkou otázkou. Ano, my jsme trénovali tvrdě, velmi náročně, ale nebylo to za hranicí únosnosti, jak dnes někteří rádi říkají. A neslo to ovoce! Jenomže Strach ani Šťastný na to nedokázali navázat. Polevili, takže naše mistryně světa má asi dnes pohodičku, ovšem její dřívější výkonnost už je v nenávratnu.

To ale není rozhodně chyba závodnice, to je chyba jejího týmu, který si tyhle věci neuvědomuje a nebo si je nechce připustit. Přitom dnes už jsou tady fakta. Vloni byla Strachová jedinkrát v desítce, sezonu před tím to bylo ještě horší. Prosím vás, osmá místa jsme spolu jezdili pravidelně a novináři ohrnovali nos se slovy: "Zase osmá?!" My jsme přece měli úplně jiné cíle. A ty se plnily!

Mayrhofera ale nevnímám negativně. Ovšem napravovat to, co předchozí dva po sportovně-technické stránce doslova zničili, je nadlidský a těžko řešitelný úkol.

Už je to přece jen pár let, co jste Šárku Záhrobskou, dnes Strachovou, trénoval. Dosáhli jste fantastických úspěchů, které už těžko někdo někdy v ČR zopakuje, byli jste na naprostém výkonnostním vrcholu. Není tedy zákonité, že po něm přišel určitý útlum? Nebo se podle Vás daly ty skvělé výsledky jezdit ještě dalších pár let?

Daly. To nebyl přirozený pokles výkonnosti. Závodnice mohla o medaile jezdit dál. Podívejte se třeba na Veroniku Zuzulovou vloni, abychom pořád nemluvili jenom o naší závodnici. Vždyť ona je pořád v té šestce, maximálně v destíce, když tedy neudělá nějakou hloupost. Nezměnila techniku, jezdí pořád stejně. Jistě, dneska už je to kus ženský, takže určité rozdíly tam zákonitě jsou, ale s tím se musí popasovat. A ona to dokázala. Já ji znám velice dobře, vždyť jsme proti nim jezdili od mala. Zuzulová má při dobře rozjetých prvních kolech někdy problém se závodnickou hlavou, ale loni i tento problém vylepšovali. Taky nikdy neměla tak dobrý obřák a ostatní disciplíny jako závodnice Strachová dříve. Ale ve slalomu si už řadu let drží velice vysoký standard. Protože svoji dobrou techniku nijak zásadně nemění. Jezdí stabilně do deseti a když má štěstí, vyjde to třeba dvakrát za zimu tak, aby vyhrála svěťák. O tom slalom je. A musím říci, že si to velmi zasloužila!

Nás chodili kdysi okukovat Švédi, tahali ze mě rozumy, když jim Záhrobská dávala dvě vteřiny. Samozřejmě tam bylo pořád co zlepšovat, vždy je co zlepšovat. Chtěl jsem třeba, aby ještě zesílila. Aby měla razantnější nájezd do oblouku… Ale v základu to měla výborně naučené. No, když s tím dělala bedny ve svěťáku, když s tím udělala mistryni světa, tak to špatné rozhodně nebylo! Nebo si myslíte, že mistr světa může mít špatnou techniku, jak se pak začalo učelově říkat? Zeptejte se Kosteliče, jak si ji pamatuje? Vím přesně, co vám řekne.

Když začal Šárku trénovat Pavel Šťastný, v rozhovoru pro SKI magazín řekl, že je třeba od základu změnit její slalomovou techniku, protože takto už se dnes nejezdí a je to pomalé.

To ale byla katastrofalní blbost, viďte?! A jak servilně na to naskakovali novináři a další rádoby odborníci a trenéři… Ale bohužel se to také všechno potvrdilo. To jeho "driftování" byla cesta do pekel. U chlapů je to trochu jinak, brutalita obřáků, jejich náročnost, je jinde. Ale ženy nemívají tak extrémní kopce a tam se vykrajovat, chcete-li kárvovat, dá. Předělávat původní techniku byl holý nesmysl! Závodnice tím ztratila skluz, v obloucích brzdila a nebylo to dobře vyjeté. Přitom na ženských tratích bývá branek na "driftovaní" minimum. Takové brány je možná lépe podjet. A když je podjede, protože to držíte na hranách, tak je to pořád lepší, než když se brzdí v každém oblouku.

Opakuji, podívejte se na Zettelovou, na Rieschovou a třeba i na Schildovou. Měnily třeba ve slalomu posledních třech letech něco? Ne. Jezdí pořád stejně. Maria už nejezdí bez chyb, jsou tam i určitá pohybová omezení, ale ten základ je na velmi vysoké úrovni a dá se z něj pořád hodně vytěžit, ale i vítězit. Schildová je s výkonností ve slalomu někde zcela jinde, ale v principu to o ní platí také. Nebude měnit něco, co ji vyneslo tam, kde je.

Nejhorší ale je, že návrat zpět k tomu, co Strachová uměla před čtyřmi lety, už nyní nebude jednoduchý a je i víc než velice složitý. Šťastný, který nerozuměl technice nejen slalomového oblouku, jí "dokázal" změnit svalovou koordinaci. To tělo už teď funguje jinak. Odvyklo si i na dřinu… Strach, co by trenér, si tenkrát myslel, že se i beze mě poveze v něčem, co dobře funguje a bude to fungovat dál. Nerozuměli tomu, přestali u závodnice rozvíjet to, na co dlouho dřela. A dnes? Všichni vidíme, jak to dopadlo. Myslím, že o změně techniky už přestali mluvit!!!

Měnit od základu způsob trénování je asi vždy riziko…

…Trénování ne, ale techniku, to ano! To je riziko. Tím spíš ve vyšším závodnickém věku a při zažité technice. Troufám si říci, že úspěšnost je max. do 5ti procent.

Chtěla ode mě odejít, to ano. Byla to její volba ale i odpovědnost. Nechala se ovlivnit, byla v tom třetí osoba….. Ale techniku jí pak změnili následující trenéři! Muselo dojít k poklesu výkonnosti, protože neuměli navázat na to, jak jsme do té doby pracovali. Dnes si vzpomínám na sportovní citát: "Vítězný team se nemění." Bohužel, změnilo se i mnoho dalšího. Rozebírat to nebudu, ale snad jen k tomu "píár". Přestože se tým okolo závodnice honosí profesionálním tiskovým mluvčím, je zde mnoho mediálních výstupů, které mají velmi daleko k zajímavosti, jsou ale i za hranicí bulvární "slušnosti", pokud můžeme vůbec mluvit o tom, že bulvár nějakou korektnost může mít.

Vraťme se ještě k tomu způsobu trénování. Bylo by možné tak, jak jste kdysi trénoval vy, trénovat třeba tři nebo čtyři závodníky najednou?

Ne. V té intenzitě, o jaké jsme mluvili, to není možné. Dovedl bych si představit dva. Ale pouze v tom případě, že to budou dva kluci, nebo dvě holky.

Byli by pro takové trénování dva svěřenci lepší než jeden?

To bych neřekl. Dalo by se to dělat maximálně ve dvou lidech a bylo by to přece jen o něco náročnější, protože ani dva lyžaři nejsou nikdy stejní. Člověk ty rozdíly musí sledovat a v ten okamžik už se vlastně svým způsobem věnovat každému zvlášť.

Když jsem slyšel, jaký olympijské medailistce zařídili úžasný trénink s muži, že jezdila slalomy s Trejbalem… Za mě startovala v top 7, takže jezdila vždy na kvalitních, nerozbitých tratích. A na těch jsme také trénovali. Já nevím, v čem jí pomůže, když trénuje s devadesátikilovýma chlapama, který to mají úplně jinak postavený, ale i najetý, a po třetí jízdě trať vypadá jako tankodrom.

Co vlastně v současnosti děláte? Trénujete?

Pokud mi to zdraví dovoluje, mám nyní čas na své hobby. Víte, třiatřicet let tvrdého a aktivního lyžování je na mé kostře znát, a tak pokud to jde, dělám i poradce. Radil jsem několika lidem, také Martinovi Bendíkovi. To je nejlepší juniorský slovenský sjezdař. Měl ale docela závažné zdravotní problémy, tak jsme si museli dát pauzu. Teď už by snad měl být zase fit, takže tu spolupráci asi obnovíme.

Ale to je pořád práce na více méně velmi amatérské úrovni v porovnání s tím, na co jsem byl zvyklý. Celé to samozřejmě tlačí tatínek, moc by chtěli, ale….. Oni třeba mají dva páry sjezdových lyží, my jsme jich v Headu měli patnáct. Pak se dají vybírat ty nejrychlejší. Martinovi jsem říkal: "Až se dostaneš na určitou úroveň, tak teprve zajdu do Headu a řeknu jim, že potřebujeme pořádné lyže." Ale zatím to nemá cenu. Musí se ještě hodně učit.

Teď zopakuji jednu myšlenku, pro některé kacířskou, kterou jsem hlásal i dříve. Rodiče jsou v tomto sportu alfa i omega a bez nich to nikdy nepůjde. Není možné je odstrkovat, ale naopak je do tohoto sportu zapojovat. Tudy vede jedna z cest.

A vrátím se ještě k Headu, k věcem, které mrzely i lidi z Headu. Já jsem měl a snad ještě mám v Headu nadstandardní vztahy a moji závodníci díky tomu měli, co se týče výběru lyží, naprosto mimořádnou pozici. Dostávali jsme stejné lyže jako Rieschová, nebo Görglová. Petr měl stejně kvalitní lyže jako World Cup závodníci. Ta pozice tam nebyla samozřejmost. Byla vybudována jednáními, znalostmi, ale především díky výsledkům. A nový tým okolo Strachové se na to vykašlal. Tuto pozici nejen neudržel, ale s nesmyslnými výmluvami na kvalitu materiálu od Headu odešli. A podle mě udělali zbytečnou chybu. Takovou pozici, jako měla závodnice v Headu, už nikde jinde mít nebude.

Kromě toho jsem závodnici materiál u Headu ještě dolaďoval. Svého času jsem si s tím hodně hrál. Ladil jsem podložky. Nařezával jsem je, aby na patě byly měkčí…Byly to určité novinky, dělal jsem to ve spolupráci s jejich inženýrem. Posunoval jsem i vázání, tam hrálo roli půl centimetru! Příprava lyží totiž není jen o mazání a broušení. Závodník musí být s lyžemi jedno tělo! To tělo musíte znát a využívat ho. Těžko mohu dnes konstatovat, zda se servis ubírá do takových to podrobností…

Měli jsme mistryni světa ve slalomu, která i potom ve svěťáku jezdila o bednu. Špindlu byl dokonce několikrát přidělen Světový pohár… Ta doba dnes vypadá jako zlaté časy českého lyžování.

Ono to ale všechno má určité souvislosti. Když byla Záhrobská mistryní světa, tak se do Česka přidělovaly svěťáky. Takhle to funguje. Světový pohár se nepřiděluje zemím, které ve špičce nikoho nemají, protože tu pozornost domácího publika samozřejmě přitahují hlavně domácí závodníci, pokud jezdí o medaile nebo někde nahoře. Dnes je o tom, že ve Špindlu bude svěťák, ticho. A bude asi nekonečně dlouhé. Ale na to se zeptejte pana Krýzla… Jeden z důvodů je zde uveden.

Jaké vztahy tedy máte se Svazem lyžařů, přesněji se současným vedení Úseku alpských disciplín?

Žádné. Já jsem se totiž na Svazu nikdy nedostal do pozice, abych musel o něco prosit. Všechno jsem si vyjednal na základě výkonnosti a nezpochybnitelných výsledků. Nepotřeboval jsem k tomu žádnou protekci nebo lobování někoho druhého. V tom jsem s nimi nikdy nejel. Byl jsem naprosto soběstačný, a to po všech stránkách.

Relativně nedávno mě určitá skupina lidí měla navrhovat jako kandidáta na šéftrenéra. Trenéři, kteří o to stáli, však byli rychle usazeni. Pohrozili jim, že pro závodníky nedostanou, co dostat mohou. A bylo po podpoře. To, co se tam nyní děje, pro lyžování dobré není. Mám na mysli třeba propojení Úseku alpských disciplín se soukromým Ski klubem Špindl a infiltrace těchto osob do vedení.. Oni samozřejmě nechtějí, abych do toho mluvil. A já se kvůli lyžování narozčiloval dost.

Před začátkem Světového poháru se na Svazu uvažovalo o tom, že se v Česku o právo startu v prvním GS sezony v Söldenu pojede kvalifikace. Nakonce s tak nestalo, nominace proběhla podle doposud platných pravidel, ale bylo to hodně emočně vyhraněné a diskutované téma. Jaký je Váš názor na takový kvalifikační závod?

To je typický příklad nekompetence, protekce a možná korupčních sportovních machinací. Přišel s tím Mayrhofer, že prý jeho závodnice za tou bodově nejlepší vlastně moc nezaostává a měla by tedy rozhodovat aktuální forma. V Söldenu totiž chtějí jet všichni, protože to je divadlo. Každý si tam chce pozvat sponzory a po této stránce první závod SP maximálně využít. To chápu. Nedělali jsme to jinak. Jenomže za mě byla moje závodnice v Česku první v pěti disciplínách. Nikdo to nezpochybňoval a ani nemohl. Vyvolávat nějakou lyžařskou přestřelku, jejíž pravidla nikdo nezná a která nikomu nezapadá do programu, navíc když pravidla a kriteria mluví jasně, není rozumné. Obřák v Söldenu je extrémně těžký kopec, na který se musíte odpovídajícím způsobem připravovat. Tahle kvalifikace by se jela kde? Na jakém kopci? Kdy? Jelo by se jedno kolo, nebo dvě? Či jinak? Ostatní závodníci by o Sölden jeli také, nebo pojedou jenom první a druhý? Příliš mnoho otázek… Celé je to nesmysl. Celou sezonu měli závodnici na to, aby si vyjeli postavení na žebříčku. Zpochybňovat tuto praxi na základě individuálních protekčních tlaků je nefér a především to znevěrohodňuje trenérské vedení ale i alpský usek.

Já vím, Rakušani to tak dělají, Mayrhofer to zná. Jenomže my nejsme v Rakousku! My nemáme deset míst ve Světovém poháru, která se rozdělí mezi sedm lidí na základě výsledků z loňska a o zbývající tři místa si kvalifikaci zajede dalších deset závodníků, co na to všichni mají výkonnost. Tak to může fungovat v Rakousku, ale ne v českém lyžování, kde jsme všichni závislí na sponzorech a existujeme de facto jako soukromé firmy.

Jsou v Česku v řadách trenérů osobnosti, kterých si vážíte?

Trenéři se bojí funkcionářů, kteří jsou zde pro ně. Cuknout, když pohrozí, že nedostane peníze, to by u mě neuspěli. Možná si pamatujete, jak jsem se na Svazu hádal kvůli oblečení, taky jsem mohl přijít o peníze… Jenomže mně šlo o kvalitu, nic jiného mě nezajímalo. Takovéto případy, které jsem uvedl, není třeba dále komentovat.

Ale k těm trenérům… Miloš Machytka byl vynikající asistent. Je to velký pracant, nemohl jsem si ho vynachválit. Ale trenér ještě zdaleka není a co nabízí Trejbalovi, to si dovedu jen těžko představit. To, že se mnou jezdil, ještě neznamená, že to bude umět předat. A papír, že jste trenér, s tím má co dělat jen vzdáleně. Jde o spoustu dalších věcí. Trenérům chybí samostatnost, směr a rozumný a hlavně reálný cíl.

Před MS v Aare jsme modifikovali přípravu k podmínkám, jaké jsou ve Švédsku. Se svými závodníky jsem trénoval sjezdy ve Špindlu, vydupal jsem si to na Beranovi. Z Benecka jsem pak za tmy jezdil na Mísečky, vezl jsem skútr, abychom tam byli v půl šesté! Na Medvědíně jsme postavili sjezd o délce 1:30 min. Krásný skluz v dlouhém oblouku. Než se otevřely lanovky, udělali jsme osm, devět jízd. Tam jsme natrénovali na Aare, takže v Česku se dá trénovat sjezd. Ale musíte si to holt vyhádat. A zase říkám, stálo mi to za to a šel jsem do toho.

Bohužel žádné trenérské osobnosti v lyžování nevidím. Když se dozvím, kdo školí naše trenéry, co tito "školitelé" mají za sebou ..... A pak že nakonec všech 35 kandidátů udělá zkoušky? Tak to také není třeba komentovat.

Co třeba současný šéftrenér mužů Tomáš Bank?

Ne, Bank je jakýsi "sněhový funkcionář"… Ale abyste mi nerozuměl špatně, u trenérů nejde jen o to se někde dohadovat. Musí tam být nasazení, akčnost, prozíravost, musí umět vyhledávat prostory, materiál atd. Jde i o lyžařskou rozumnost a hlavně odpovědnost. A toto bohužel většině chybí. Upřímně, to, že mladý Bank jezdil tak, jak jezdil, byla hlavně zásluha jeho táty. Starého Banka znám, on dal synovi strašně moc. Dal mu skvělé základy.

Petr Záhrobský mladší?

Jeho aktivity jsou nyní velmi široké a dá se říct i úspěšné. Vyhráli nějaké konkurzy, dělají lyžování i pro školy… Ale mají i závodníky. Jeho jméno má zvuk, odbornost a já se těším z jeho práce a mám z něj radost. Rád mu pomáhám, pokud jsem o to požádán.

Vidíte tedy v dohledné době nějakou možnost, že byste trénoval českého lyžaře?

Ne. Raději jedu na kemp, třeba na ledovec. Oproti dřívějšku je to pohodová práce, nedělám řidiče, technika, servisáka maséra a manažera dohromady. Nedělám dvacet hodin denně, jako když jsem jezdil se závodnicí World Cup. Pořád jsou lidé, co stojí o moje zkušenosti a znalosti. Takže mi dají dva asistenty, co tahají tyče, materiál, časomíru a makají. Já se mohu soustředit na trénování a na podstatné věci při něm. To mne zatím celkem baví. Ale jak víte a v Česku je to dost pravidlo, doma nejste nikdy prorokem. Takže z toho budou profitovat hlavně ostatní a konkurence. Ale to je život.

E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
E-mail:
Váš text:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Ondřej Katz / 4-12-2013
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Videa na našem webu neskladujeme. Přidat nové video je možné pouze tak, že originál nahrajete na server YouTube a nám sdělíte link.
Název:
Kategorie:
Místo:
GPS:
YouTube adresa:
Vybrat fotografii:
Max. rozlišení 1920x1200, max. velikost 2MB
Popis:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit
Název:
Typ inzerce:
Nabídka Poptávka
Cena:
Telefon:
E-mail:
Kraj:
Kategorie:
Přidat obrázek 1:
smazat
Přidat obrázek 2:
smazat
Přidat obrázek 3:
smazat
Max. rozlišení 1920x1440, max. velikost 3MB
Popis zboží:
(max 800 znaků)
Kolik je 2x3?
Tyto údaje je nutné vyplnit