Přečetl jsem si opravdu hodně “povinných” komentářů, těch článků, co musí vyjít, když to někdo pověsí na hřebík. Ale nedočetl jsem se nic zajímavého. A navíc pořád to samé. Veliký bojovník, bohužel věčně zraněný, příliš často zraněný, pořád zraněný a věčně zraněný. Bohužel, tohle k Ondrovi prostě patří. I přes tu nepřízeň osudu a řadu spíš smutných okamžiků ale nakonec dostal šanci zakončit svoje putování světem elitních lyžařů vítězně. Sice hodně potlučený, ale přesto jako KING! Jasně, po pádu v kombinačním sjezdu na mistrovství světa ve Vailu…
V těch dnech měl na svém kontě pár vynikajících, ba přímo úžasných výsledků, měl obdiv fanoušků a uznání soupeřů. Myslím, že měl všechno, aby mohl skončit “na vrcholu”. Ale nestalo se. Mozek a hlavně asi srdce bláznů prostě takhe nefungují. Dát se znovu dohromady a zkusit dosáhnout ještě víc, prostě tu zatracenou placku udělat! Ta touha byla silnější než myšlenky na odchod ve stylu filmových hvězd. Jasně, na Banyho by to asi bylo moc stylové, moc nablýskané…
A tak jsme byli svědky ještě jedné, totálně zpackané a nakonec předčasně ukončené sezony. Bolavé koleno, mizerné výsledky, rozpačitý konec… Sezony i kariéry. Ta tiskovka to, pánové, dokonale podtrhla.
Sakra, Ondra Bank se měl s vrcholovým závoděním rozloučit ve velkém stylu!
Nějaké té oficiality se možná ještě dočkáme. Tradičně na Mistrovství České republiky? Proboha, ať je to velké! Ať to přebije tu zatracenou poslední sezonu, která, nemůžu se toho pocitu zbavit, už tam byla “navíc”. Bankova kariéra, čert vem ta věčně omýlaná zranění, nebyla rozpačitá. Byla úžasná! A měla by skončit ve velkém stylu! Když už to bohužel nebylo na vrcholu.
