Na startu samozřejmě nechyběla ústřední postava našeho projektu Robert Záboj. „Konečně závod! Jsem z toho skoro trochu nervózní, po všech těch útrapách si nakonec opravdu zazávodíme,“ prohlašoval ráno Robo a ještě vzpomínal na naši „rakouskou anabázi“, při níž jsme se za sebou místo precizně vyžezaných oblouků zanechávali jámy v metr hlubokém prašanu. Více o tomto netradiční zážitku píšeme v lednovém SKI magazínu.
Ale co bylo, to bylo. Nové závodní slalomky od Blizzardu už pod kopcem na Bubákově vyskakují nedočkavostí, takže nezbývá než připevnit slalomové chrániče a pustit se do bran. Na tomto místě bychom také rádi poděkovali společnosti Sportkoncept, která nás na konci loňského roku vybavila holemi a chrániči Leki a navíc ještě brýlemi Swans. Jak už v rámci projektu Race Masters mnohokrát zaznělo, bez kvalitního vybavení je závodění jen poloviční radost. A Leki, to je tisíckrát ověřená jistota. Sportkonceptu, výhradnímu dovozci značky Leki do ČR, tedy děkujeme za podporu ve formě vybavení, které se v sobotu na Bubákově báječně osvědčilo.
Robo:
„V pátek jsem společně s klukama ze Ski akademie trochu potrénoval ve Špindlu, večer jsem ještě lyže přebrousil a namazal doufajíc, že se strefím do odpovídající mázy. Hned ráno na prezentaci jsem si ale všiml, že v Herlíkovicích je podstatně tepleji než ve Špindlu. Trať asi bude hodně rozbitá. Vzhledem k řazení kategorií jsem vyfasoval číslo 104, což moje obavy ještě zvětšilo. Jestě že kopec na úvod sezóny není příliš těžký a dokonce se umoudřilo počasí. Viditelnost byla dobrá, chvílemi vylezlo i sluníčko.
Při prohlídce trati jsem se snažil zapamatovat si pár záludností, které pro nás stavitel tratě připravil. Byly tam tři vertikály a jedna z nich na zlomu, ta byla dost zrádná. To se během závodu potvrdilo, když tam vypadlo hned několik závodníků. Ačkoliv se pořadatelé snažili, tak se celkem brzy vyjela místy i půlmetrová koryta. Bylo tedy nutné tomu přizpůsobit techniku a nejet tak agresivně, ale spíš měkce, nenechat se korytama rozházet.
Před startem jsem byl docela nervózní, přece jen se jednalo o první slalom po zhruba dvaceti letech. A měl jsem velká očekávání, jak to celé dopadne! Po prvních branách ze mě ale všechno spadlo a soustředil jsem se jenom na jízdu. Dával jsem si velký pozor, abych byl v každé brance včas. Jízda se mi až na pár malých zaváhání celkem povedla, po prvním kole jsem byl nejrychlejší ze všech s poměrne slušným náskokem. To bylo příjemné překvapení!
Při prohlídce druhého kola se mi hlavou honily myšlenky, jestli půjdu na jistotu, nebo budu riskovat v rozbité trati. Nakonec jsem se rozhodl jít do toho naplno. Celá trať se mi povedla a když už jsem se viděl v cíly, asi tři branky před koncem jsem se po chvilkové ztrátě koncentrace dostal do záklonu, lyže okamžitě vystřelily vzhůru… Musel jsem napnout všechny svoje síly, abych neupadl, ale stejně jsem vyjel z ideální stopy a téměř jsem zastavil. Do cíle už jsem to dojel, ale byl jsem na sebe pěkně naštvaný. Musel jsem tím ztratit hodně času. Čekání na finální výsledek bylo napínavé, ale nakonec jsem měl štěstí a celkové vítězství tesně uhájil. Takže super vstup do sezóny!“
Začít sezonu prvním místem je dobré, člověka to povzbudí do dalších bojů. Je to ovšem také trochu zavazující, což se ukázalo hned následující den ve Špindlerově Mlýně.
...
Za úděsného počasí, přesto dobře naladěni, jsme se v neděli 15. ledna sešli znovu, tantokrát na sjezdovce Stoh ve Špindlu. Stoh není rekreačním lyžařům a příležitostným návštěvníků Špindlu příliš známým místem. O to víc ho ale mají v povědomí všichni, kdo se věnují závodnímu lyžování. Vlek a sjezdovku Stoh provozuje bývalý československý reprezentant, mimo jiné dokonce vítěz kombinace ve slavném Kitzbühelu, Bohumír Zeman. Sjezdovka je hlavně ve své horní části hodně prudká, a tak si „u Bobase“ odjakživa podávají kotvy zejména mladí závodníci. Jak všichni dobře víme, zavírat o víkendech sjezdovky a omezovat tím rekreační lyžaře je dnes asi pro všechna střediska problém. A nelze se tomu divit. Sjezdovka Stoh je tedy v tomto ohledu pro závodící lyžaře učiněným pokladem, zvláště drží-li takto nad závoděním ochrannou ruku Bobas, jeden z nejúspěšnějších lyžařů české historie.
Ale zpátky k našim Masters. V neděli zůstali slalomky pěkně v klidu a na scénu přišly o něco delší, v případě Roba také o poznání tvrdší obřačky. Na Stohu se stavěl obří slalom.
Robo:
„Obřák na Stohu, to byla celkem jiná story. Byla totiž zima a foukalo místy až 100 km v hodině. Trať prvního kola byla ledová a branky byly hodně blízko sebe, až to místami připomínalo spíš paralelní slalom. Měl jsem pocit, že se do toho nemůžu s race obřačkami vejít.
Z prvního kola jsem vůbec neměl dobrý pocit, hustě postavený slalom jsem musel vysloveně přeskákat, abych se do branek vešel. Nicméně po dojetí jsem průběžně svoji kategorii tesně vedl a celkově jsem byl druhý. V přestávce mezi koly vítr ještě zesílil a viditelnost byla taky velmi špatná. Trať druhého kola už byla postavena volněji a i když před cílem byla změna rytmu, kde pár závodníku vypadlo, celkem v pohodě jsem to zvládl, pohlídal si vedení v kategorii a celkově jsem skončil druhý.
Takže první závody dopadly nad očekávaní dobře! Ujal jsem se vedení v celkovém pořadí Českého poháru Masters a už se těším na příští víkend do německého Bischofsviesenu. Na řadu přijde srovnání s konkurencí ve Světovém poháru!“
Souhlas, druhé místo na Stohu určitě není špatným výsledkem, zvláště když tím, kdo byl v neděli rychlejší, byl David Horáček. David je zkušeným závodníkem a na svém kontě má ještě co by aktivní závodník několik skutečně vysoko ceněných výsledků. Dnes už David na trénink nemá zdaleka tolik času, ale kdo to jednou uměl, ten to nezapomene. Mimochodem, Davidovi se teď dobře daří v pohostinství. Chcete-li o tom vědět víc, zastavte se cestou z Krkonoš v restauraci Novopacké Sklepy.
