Pane Schwaigere, opravdu to mají Rakušané v lyžování tak snadné?
Takhle bych to neřekl. Spíš to všichni máme opravdu rádi, je tady obrovská tradice a máme na co navazovat. Mně se třeba velice líbí, že naše děcka mají ve škole povině každý týden dvě hodiny lyžování. To je super, vždyť to ze školy k lanovce mají asi dvě stě metrů!Nechme děti ještě chvíli stranou.Co v Rakousku znamenají závody série Masters? Kdo vlastně tyto závody jezdí?
Masters, to jsou ti správní nadšenci! V Rakousku je naštěstí spousta lidí, kteří lyžování milují a také se mu aktivně věnují. Jsou to hobby lyžaři, ale jsou to velice, velice dobří lyžaři. Často mají za sebou nějakou „závoďáckou minulost“, kdo v Rakousku nemá, že? Ale nejsou to bývalí profíci, to ne. Prostě chlapi, co dřív závodili třeba na regionální úrovni, ovšem dodnes si udržují velice vysokou výkonnost.Takže závody Masters tu asi mají velmi dobrou úroveň, je to tak?
To tedy ano. Hlavně v kategorii od čtyřiceti do padesáti let vídáme opravdu kvalitní výkony. A je tam vysoká konkurence, sejde se klidně čtyřicet chlapů a všichni do toho šlapou! Samí dobří a vynikající lyžaři. Kdo chce vyhrát, nesmí udělat chybu.Ve které disciplíně je největší konkurence?
Určitě v obřím slalomu. Ale také ve slalomu je dobrá úroveň. Ve valné většině případů se závodí v těchto dvou disciplínách.Kolik závodníků jste očekávali na vaše závody v Maria Alm?
Běžně v Rakousku jezdí na závody Masters dvě stě až tři sta lyžařů. Myslím, že by tady bylo tak dvěstě třicet závodníků.Je to velká škoda, ale museli jsme to zrušit. V březnu ještě máme nějaký volný termín, tak třeba to ještě nahradíme.
Jezdí v Rakousku na závody Masters hlavně lidé z místa a blízkého okolí, nebo za závody cestují lyžaři z celého Rakouska?
Nejen z Rakouska, jezdí také hodně lidí z Německa a z Itálie. No a od vás z Česka taky pár lidí jezdí pravidelně.
Letos je mistrovství světa Masters v Americe. To je daleko, ale uvidíte, kolik se tam objeví lidí z Rakouska! Ti chlapi do toho vrážejí i docela velké peníze. Často jsou to hoteliéři nebo mají na horách pension, který jim vydělává. A oni závodí a děsně je to baví.
Vy nezávodíte?
Ne, já už ne. Netrénuju a bez tréninku to nemá cenu.
Jste v Maria Alm presidentem lyžařského oddílu. Řekl bych, že při takovém zaměstnání budete mít pro trénování ideální podmínky.
Ale já pracuju v bance. Schiklub není moje zaměstnání, je to hobby. I když je to docela dost práce. Od konce prosince do konce března pořádáme víc než třicet závodů. Děláme fisové závody, firemní akce, závody pro lyžařské oddíly třeba z Německa… A taky přebory Maria Alm, to je vždy na konci zimy pěkná akce. Místní chlapi to berou děsně vážně, je to prestižní záležitost. Taky jsem kdysi vyhrál!
Předpokládám, že také vychováváte lyžařskou drobotinu. Zaměstnáváte trenéry?
V oddíle máme asi 40 dětí a letos se o ně poprvé stará profesionální trenér. Spolupracujeme se Steffem Schildem, to je bratranec Marlies Schild. Oni jsou ze Saalfeldenu, Marlies vyrostla na kopci v Dientenu, to je hned tady vedle nás. Steffova akademie by se našim dětem měla postarat také o nějakou letní přípravu, tak uvidíme, jak to bude fungovat.
No to jsou děcka v dobrých rukách! Ale to asi nebude zadarmo, že?
Ne, zadarmo to jistě není. Každá sranda něco stojí, to je jasné. Letos děti platí 250 EUR.
Na měsíc?
Na sezonu.
No… To není zrovna moc. To známe oddíly, kde netrénuje žádný Schild a podobné peníze se tam platí za měsíc.
To je takový základní poplatek, nejsou v tom závody, samozřejmě v tom není skipas… Uvidíme, jak nám to celé vyjde. Máme nějaké sponzory, město, lanovkáře, naší Raiffeisenbank… A vyděláváme si pořádáním závodů. Těch není zrovna málo, takže se nějaké peníze sejdou, ale jak říkám, uvidíme po sezoně. Letos je to v tomto ohledu taková zaváděcí zima.
No tak to se hodí, když presidnet klubu pracuje v místní bance. To je asi výhodné spojení.
Ale ne, to je náhoda.
Děkujeme za váš čas a přejeme vašmu oddílu hodně úspěchů a vyrovnaný rozpočet.
Díky, že jste přijeli. Snad budeme mít příště více štěstí s počasím.
