Zkušenosti bývalého závodníka, dodnes brilantního technika, stále nacházejí uplatnění jak mezi učiteli lyžování, tak především v prostředí závodící mládeže. A protože je Vlado od přírody soutěživý, vedle všech svých aktivit ještě zvládá závodit v seriálech Masters, a to jak na slovenské, tak na mezinárodní úrovni.
Vlado, jak dlouho už jezdíš závody kategorie Masters?
Dlouho, víc než deset let. Teď už ale nejezdím zdaleka všechno. Snažím se odjezdit Slovenský pohár a svěťáky, když jsou alespoň trochu v dosahu. Já to mám do Francie nebo do Švýcarska třeba 1300 kilometrů a to už je na to, aby jel na víkend, opravdu moc. Ale jezdíme na závody třeba do Čech.
Takže se účastníš Českého poháru Masters?
Snažíme se jezdit hlavně na FISové závody Masters a samozřejmě na Světový pohár. Musíme přece podpořit bratou Čechou!
Takže na Slovensku také funguje národní série závodů Masters?
No jasně, na Slovensku se jezdí už nejméně patnáct let. Vždyť vy jste se to naučili u nás! Máme asi patnáct nebo sedmnáct závodů za sezonu.
Jakou má slovenská série Masters úroveň v porovnání s Českým pohárem?
To je těžké říct. Víš, že tam existuje více kategorií, takže někdy to je u nás lepší a někdy zase horší než v Čechách. Ale asi to na Slovensku jezdí celkově víc lidí než v Česku.
Ty jsi v minulosti ve Světovém poháru Masters dosáhl pěkných úspěchů. Pochlub se trochu.
Nějaké závody jsem vyhrál, párkrát jsem byl na stupních vítězů... Bylo toho víc. Nejvíc si asi cením druhého místa na mistrovství světa. To je docela ceněná akce, tam se vždycky sejde velká konkurence, větší než na závodech Světového poháru. Před dvěma lety jsem tedy na mistrovství světa Masters v Piancavallo obsadil druhé místo ve slalomu. To je asi můj největší úspěch v závodech Masters.
Slyšel jsem, že jsi ve slalomu neporazitelný Master. Specializuješ se tedy na slalom?
Ne, to v žádném případě. Nevyhýbám se vůbec ničemu, jezdím slalomy, obřáky i super G. Jinak by to nemělo smysl, ono se těch slalomů zase tolik nejezdí.
Ve které disciplíně je ve Světovém poháru Masters největší konkurence?
Samozřejmě v obřáku. V tom slalomu se občas dá něco dokázat, my nebo i Češi se tam třeba čas od času prosadíme na stupně vítězů, ale v obřáku je to strašně těžké. Tam ti bez problému naloží pětapadesátiletý šedesátiletý chlap. :-) Oni mají obřák v sobě, mají to neskutečně naježděné. A o super G ani nemluvím! V tom nám trochu ujíždí vlak a nemluví teď jenom o Masters. Ale je to pochopitelné. Kde máme na Slovensku nebo v Čechách trénovat super G? Na slalomu se dá docela dobře pracovat, to si vlastně můžeš postavit kdekoliv a natrénuješ. Ale ti chlapy z Alp jezdí celý život obřáky nebo super G. A na svěťáku Masters nebo na mistrovství světa se jich pak sejde, že vůbec nechápeš, odkud se ty chlapy berou. Jeden lepší než druhý! Šedesátník ti v super G úplně v klidu naloží vteřinu. :-) A čím starší kategorie, tím větší konkurence. V kategorii nad třicet to třeba není kdo ví co, ale padesát a víc, to je něco, tam je to řežba!
Trénovat slalom, obřák a třeba i to super G musí být hodně náročné i organizačně. Jak tohle zvládáš?
Dali jsme dohromady takovou partu a jezdíme trénovat tak dvakrát třikrát v týdnu. Já jsem z Popradu, takže se to všechno odehrává tady v okolí Tater. Teplička, Bachledova dolina, Štrbské Pleso... Často se připojíme třeba k juniorům, když tady někde trénují.
No ti asi musí koukat jak se tatíci předhánějí. :-)
Náhodou je to fajn. My jim pomůžeme stavět, třeba jim to párkrát stáhneme a dáme si s nimi pár jízd. Zase tolik toho nenajezdíme, takže to určitě nikomu nevadí.
Já jsem s trenéry vlastně pořád ve styku, protože jsem v předsednictvu Úseku alpských disciplín slovenského svazu. Mám tam na starosti vzdělávání trenérů, takže se s nimi dokážu více méně kdykoliv domluvit na nějakém společném tréninku.
Ale divil by ses, jak mladé dokážeme prohnat. Většině z nich ještě máme co dát. OK, mladým klukům z té nejvyšší úrovně už samozřejmě nestačíme, ale třeba na úrovni FIS závodů jim klidně naložíme. Tam pro nás věk nehraje roli. Však jsme taky dřív vrcholově závodili a když na sobě pořád makáš...
Pokud si dobře pamatuju, tak ty na slovenském svazu pro sjezdaře pracuješ už hodně dlouho.
Ano, už dlouhá léta dělám vlastně takového žoldnéře přes techniku. Lyžařské oddíly si mě zvou na akce, kde se piluje technika, já jim sestavuju program, doporučuju různá cvičení na zlepšení techniky a tak podobně. Školím trenéry a závodníkům pořádáme rozježdění, taková technická opáčka.
To je tvůj hlavní job, nebo si na závodění vyděláváš ještě něčím jiným?
Ne, já mám lyžařskou školu v Tatarnské Lomnici, ve Smokovci a v Bachledovej dolině. A teď jsme školu rozjeli taky na Ukrajině, tam je obrovský zájem o lyžování, budují se tam střediska... Měl by se rozjíždět i nějaký společný vzdělávací systém Slovenska, Maďarska a Ukrajiny, takže práce je dost. Možná až moc na to, abych pořád objížděl všechny svěťáky Masters.
