Možná by nebylo nezajímavé pojednat někdy o dědičnosti lyžařských genů z odborného, možná dokonce vědeckého hlediska, protentokrát to ale vezeme přece jen lehčí, zábavnější formou. Nejde nám totiž ani tak o zdědění nějak významného talentu, jako spíš o dědičnost vztahu k tomuhle skvělému sportu. O výchovu ke sportu, k námaze spojené se zábavou, jako velmi podstatné součásti životního stylu.
Už od přelomu padesátých a šedesátých let se na závodech i při volném lyžování potkávám s otci a následně pak i s dalšími potomky stejných rodin. K těm nejkompaktnějším a nepřehlédnutelným rodinným lyžařským klanům patří nepochybně Čudovi.
Poprvé, kdy jsem zaznamenal Petra a Vlaďku Čudovi nejen jako závodníky (tuším tehdy Slavie Stavební fakulta Praha), ale také jako životní partnery, byla kvalifikace o postup do první ligy na Chopku v roce 1969. Ano, čtete dobře, jezdily se tehdy prestižní celostátní soutěže jako Československá první liga, republiková Česká a Slovenská druhá liga a dokonce i oblíbená a masově rozšířená divizní soutěž na úrovni krajů. Bylo to fajn, někdy se k tomu slovem vrátíme. Vlaďka tehdy byla už matkou nynější „hvězdy“ kategorie A4 (46-50let) Radka Čudy. K závodění se vrátila i po narození druhého dítěte, dcery Pavlíny – v roce 1973, a několik let ještě závodila.
Jablka nespadly daleko od stromu
To
podstatné je, že Vlaďka spolu s Petrem vychovali dva přátelské a
spolehlivé lidi - skvělého lyžaře a lyžařku. Radkovy děti už povyrostly a patří
mezi úspěšné mladé sportovce. A světe div se – výborné lyžaře-závodníky.
Pavlíniny děti mají skvělý vztah ke všem sportovním aktivitám, zatím však spíše
nezávodního charakteru.
Pro leckoho by mohlo být pozoruhodné, že otec a dnes už 17 let i dědeček Petr Čuda od těch šedesátých let vynechal více než 10 let své závodní činnosti, kdy se věnoval lyžařské mládeži jako trenér a také jako rozhodčí (má kvalifikaci II. třídy jako trenér a I. třídy jako rozhodčí). K závodění se vrátil až v roce 1997 ve veteránských soutěžích a závodí dodnes. V roce 2004 byl na operaci kyčle (TEP), takže vynechal ještě závodní sezónu 2004/2005, ale od té doby už zase jezdí Masters. Nyní závodí v kategorii B9 (71-75let) a patří k nejlepším veteránům v Česku. Zúčastnil se i některých mezinárodních závodů, pořádaných v rámci celosvětového seriálu FIS Masters CUP, a také v závodech tohoto seriálu získal od roku 2008 třikrát medailové umístění. V domácích závodech je vícenásobným mistrem ČR a řady vítězství či medailových umístění dosáhl i v dalších nemistrovských závodech. Od roku 2007 se každoročně zúčastnil také jednoho až dvou veteránských závodů na Slovensku, kde všechny tyto závody, s výjimkou jednoho, ve své věkové kategorii vyhrál.
Syn Radek začal na lyžích závodit jako mladší žák v roce 1977. To byla z dnešního pohledu skutečně prehistorie závodního lyžování. První Radkovy závody se jely ve Špindlu na spodní části medvědínské sjezdovky, přičemž tehdejší lanovka byla několikátým rokem ve výstavbě a ke startu se chodilo pěšky. Postupem času se Radek vypracoval mezi nejúspěšnější pražské lyžaře v kategorii starších žáků a juniorů (tehdy dorostenců), pravidelně se účastnil celostátních závodů, kde se jako pražák se ctí utkával se závodníky z horských středisek. V roce 1990 a 1991 absolvoval studijní pobyt ve Švýcarsku na známé technické univerzitě ETH Zürich, kde se též účastnil lyžařských závodů. A zde se poprvé setkal se závodním lyžováním kategorií Masters. Akademický lyžařský klub v Curychu pravidelně pořádá v lyžařském středisku Grindelwald víceboj tříčlenných družstev (Penthatlon), jehož součástí je kromě obřího slalomu i skok na sjezdových lyžích, běh, curling a plavání. Závodu se každoročně účastní i různé celebrity, a tak měl Radek možnost utkat se v obřím slalomu mimo jiné s bývalou švýcarskou hvězdou sjezdového lyžování Bernhardem Russim.
Od roku 2006 se Radek účastní závodů kategorie Masters, kde se pravidelně umisťuje ve své kategorii na ”bedně”. Mezi nejvýznamnější úspěchy patří letošní první místo v kategorii A4 v obřím slalomu na FIS závodech Memoriál Dr. Jana Vedrala a první místo ve slalomu a obřím slalomu na Mistrovství České republiky Masters v Rokytnici nad Jizerou. Radkovy děti Tereza (17) a syn Štěpán (13) taktéž před několika lety naskočily do pelotonu závodního lyžování a pravidelně se účastní celostátních FIS závodů a RKZ.
Petrova dcera a Radkova sestra Pavlína (nyní pod jménem Hrdinová) je o 6 let mladší než Radek. Začala závodit jako mladší žákyně v roce 1983. Také ona se postupem času vypracovala mezi nejúspšěnšjší pražské lyžaře v kategorii starších žákyň a juniorek (dříve dorostenek). Na začátku roku 1992 byla v žebříčku ČR v první patnáctičlenné skupině, ale začátkem této sezóny si poranila kolení vazy a to ji v další závodní kariéře velmi limitovalo. I přes tento handicap se ovšem později zúčastnila některých ročníků Masters závodů a získala ve své věkové kategorii také jeden mistrovský titul.
Závěrem je potřebné zdůraznit, že lyžování je pro rodinu Čudů opravdu zábavou. I když tomu mnozí nevěří (když jsou tak úspěšní), jejich mottem je: Nezranit se, hezky se svézt a být spokojeni se svým výkonem. Snaží se na sobě poctivě pracovat a případné úspěchy jsou pro ně jakousi třešničku na dortu, která potěší. Také se rádi potkávají s kamarády z široké lyžařské party, ať už na závodech, při tréninku nebo při volném lyžování.
Fotografie jsou z Mistrovství ČR Masters 2013
