Rokytnice má mezi českými lyžaři odjakživa své skalní příznivce a nejen oni museli na začátku nového milénia se zatajeným dechem naslouchat zprávám o nekonečných dluzích a rozprodeji majetku městečka na horní Jizeře. V lyžařském areálu Horní Domky už tou dobou sice jezdila nová sedačková lanovka, ovšem jízda na ní prý nejednomu obyvateli Rokytnice hořkla při pomyšlení na špatnou ekonomickou situaci města. Podle všeho však byla pro rokytnickou radnici příliš velkým soustem především výstavba Horního a Dolního náměstí a zmiňovaná lanovka, která vznikala souběžně s touto výstavbou, se pak v očích mnoha lidí tak trochu neprávem dostávala do pozice stěží financovatelného luxusu (lanovka je s 2198 metry nejdelší sedačkovou lanovkou v Čechách). V současnosti je sedačková lanovka na Lysou horu v majetku Spartaku Rokytnice, a.s a svou jízdou na ní vlastně akciovce pomáháme s jejím splácením.
My jsme se ale při návštěvě známého lyžařského střediska rozborem účetních knih rozhodně nezabývali a podobné starosti jsme rádi pustili z hlavy. S lyžemi na nohou jsme se raději byli přesvědčit, co všechno v Rokytnici za poslední desetiletí vyrostlo a jak to v současnosti z pohledu lyžaře funguje.
Kdo Rokytnici znal, ale stejně jako autor tohoto článku ji nenavštívil více než deset let, bude pravděpodobně šokován. Co všechno tu vyrostlo, co bylo přestavěno a co zbouráno! Masivní investice a relativně divoká výstavba dnes z Horní a Dolní Rokytnice umíchaly koktejl starých krkonošských časů a moderní, skoro alpské reality. To se nemusí zdaleka každému líbit, pokud ale svoji pozornost upřeme jen k lyžařskému areálu v Horních Domkách, musíme být jako lyžaři jednoznačně potěšeni. Sjezdovky pod Lysou horou patřily v Krkonoších vždy k tomu nejlepšímu, konec konců lyžovat se zde naučil i juniorský mistr světa ve slalomu, místní rodák a patriot Filip Trejbal, a technické zázemí zde v uplynulých letech prodělalo neskutečný up-grade. Nejvýraznější změnou byla výstavba čtyřsedačkové lanovky na Lysou horu (otevřena v roce 1996), kam do té doby jezdila poma a kotvový vlek, dalším krokem pak byla čtyřsedačka nahrazující proklínaný přibližovák od známého hotelu Rokytka. Zde také vyrostlo parkoviště, čímž se alespoň částečně odbouraly legendární pěší túry ze spodního parkoviště k přibližovací kotvě. Horní parkoviště se ale rychle zaplní a pak se stejně musí parkovat na dolních parkovištích, ze kterých jezdí k lanovce skibus. Zázemí lanovky Horní Domky (postavena byla v roce 2006) s kasami a provozními prostory dělá na našince skutečně grandiózní dojem, takovýto komplex jinde v Čechách nenajdeme. U dolní stanice lanovky na Lysou horu, ve skutečném centru všeho lyžařského dění, zase nedávno vyrostla moderní restaurace s prostornou terasou. Je pravda, že tyto stavby dost ostře kontrastují s tím, čím byla Rokytnice vždy typická - malé krkonošské chalupy jakoby náhodně rozeseté po okolních kopcích. Jak skloubit charakteristický ráz horské vesnice s žádaným a v lyžařské branži neodkladným rozvojem stejného místa je ovšem úkol, s nímž se více či méně úspěšně potýkají snad všechna lyžařská střediska na světě. 
Co zůstalo stejné? «Zalomený» talířkový vlek (na startu kope pořád stejně, jako před lety!) a Slalomák vedle něj. Na sjezdových tratích se toho vlastně moc nezměnilo - červená z vrcholu Lysé hory potěší hlavně dvěma a půl kilometry, celý terén pak především svojí rozmanitostí - u horní části sedačkové lanovky z parkoviště najdou hezký plácek začátečníci a děti, využívat tu mohou dva talířkové vleky, zkušení lyžaři jezdí nejraději Slalomák k bufetu «U Zalomenýho», případně v lese skrytou a poměrně úzkou černou sjezdovku obsluhovanou vlekem Montaz. To je ten, co dříve vedl až na Lysou horu, ovšem v současnosti končí už na Harrachovské cestě. Snowpark je situován ke spodní stanici lanovky na Lysou. Slabinou areálu Horní Domky je pár ne zcela dořešených přejezdů, ať už se jedná o cestu mezi baráky od vleku U Zalomenýho ke spodní stanici lanovky na Lysou, nebo propojení spodních stanic obou sedačkových lanovek. V obou případech se jaksi nepatřičně mísí lyžaři, sáňkaři a pěší návštěvníci areálu, v některých místech se ale dokonce střetávají v opačném směru jedoucí lyžaři, což je hodně nebezpečné. Ani sedačková lanovka zcela neodbourala nepříjemné fronty lyžařů, kteří touží stanout na Lysé hoře, a tak je často rozumnější zvolit kratší, ale svižnější pozemní vleky. Jako nevýhoda se v určitém ohledu dá hodnotit i jihozápadní orientace svahů pod Lysou horou. Sluníčko je sice fajn při posezení před hospůdkou, ovšem zjara už dává kvalitě sněhu na sjezdovkách hodně zabrat. Lyžování v Rokytnici ale není jen areál v Horních Domkách. V bezprostřední blízkosti Dolní Rokytnice se nachází lyžařský areál Studenov, který sice nevykazuje rekordní délky sjezdovek, ovšem určitě neurazí. Tratě jsou tu dvě - modrá a červená, obsluhují je především poma a dva kotvové vleky a vyhledávají je hlavně méně zdatní lyžaři a snowboardisté. Sjezdovky jsou pěkně široké a ve skutečnosti ani neleží o mnoho níž než ty v Horních Domkách. V obou případech se začíná zhruba v 630 m n. m.
O kvalitní nabídce běžkařského vyžití není pochyb, hned na několika místech se dá z Rokytnice nastoupit na upravované stopy Krkonošské magistrály, co tu ale dělat po večerech? Hospůdku s dobrým pivem najdete bez problémů, Horní a Dolní Rokytnice nakonec tvoří relativně velkou zástavbu, ve které není problém ani povečeřet ani nakupovat. Na druhou stranu ale Rokytnice nepatří k místům, která by vešla v povědomí skrze divoké večírky, a její bezprostřední konkurenti jako Harrachov nebo Pec pod Sněžkou ji v tomto ohledu jasně předčí. Nočnímu životu určitě nepřispívá ani fakt, že večer už nejezdí skibus, což je v značně rozlehlém městečku docela problém. Máte-li zájem spíš o další sportovní aktivity, informujte se v TJ Spartak Rokytnice, k dispozici by měla být krytá sportovní hala, kuželna či sauna.
