Pec pod Sněžkou je tradičním hostitelem nejprestižnějšího seriálu závodů, v nichž se utkávají lyžaři starší třiceti let. Také letos převzali záštitu nad závody Ministr pro místní rozvoj, hejtman Královehradeckého kraje a starostové Pece pod Sněžkou a Trutnova, což celé akci nepochybně dodává jistý punc výjimečnosti. Dá se říct, že letos byl FIS Masters Cup jedním z nejvýznamnějších lyžařských podniků v Čechách.
Na základě zkušeností z minulých let se i letos dala očekávat velká účast závodníků ze všech koutů světa. Nakonec přijelo do Pece změřit síly s těmi nejlepšími ve svých věkových kategoriích na 180 závodníků z 12 zemí! Už při páteční prezentaci a Captains meetingu poznávali organizátoři ze společnosti SJ SKI známé tváře reprezentantů Slovenska, Polska, Rakouska či Německa. Potěšením byla i účast Italů, Francouzů, Chorvatů, Rusů, Slovinců, ve startovní listině se ovšem objevila také jména dvou závodníků a jedné závodnice ze Spojených států amerických a přijeli dokonce i lyžaři z Kazachstánu.
Sobotní slalom
Ten, kdo v sobotu zavítal do skiareálu v Peci pod Sněžkou, nelitoval. Čekaly na něj od rána sluncem zalité sjezdovky, na závodníky pak výborně připravená trať a především skvělá nálada, jež byla před startem slalomu patrná na tvářích všech jeho účastníků. Vůbec první závodnicí, která se vydala do zhusta nasázených bran, byla rakouská lyžařka Edit Gallob. A po ní se na trati objevilo ještě dalších 27 závodnic. Tou nejrychlejší byla mezi ženami v obou kolech Tina Vrhunc ze Slovinska, která nakonec zvítězila před Češkou Andreou Červenou a Italkou Licií Arsuffi.
Muži kategorie „B“ jezdili ve stejné trati jako ženy. Nutno podotknout, že závodní pista byla opravdu perfektně připravená, a tak byly k vidění neuvěřitelné výkony. Jako třeba jízda nejstaršího závodníka Waltera Gottsteina z Německa, který se narodil roku 1926! Z vítězství se ale radovali mladší a nutno podotknout, že v jednotlivých kategoriích i čeští zástupci. Celkově vyhrál kategorii „B“ Rakušan Josef Hoeller, a to o bezmála vteřinu.Nejmladší závodníci, tedy lyžaři ve věku 30 až 55 let, jsou v Masters závodech sdruženi v jednotlivých kategoriích s označením „A“. Na startu se jich letos sešlo 74, což je i na takto prestižní závod vysoké číslo. V Peci měli svoji vlastní trať, která byla opět perfektně připravená, a závodilo se opravdu na plné pecky. V cílovém prostoru se shromáždilo i nemalé seskupení diváků, které nebavil freestyle snowboarding na vedlejší sjezdovce. Nejrychlejším závodníkem celého dne se stal český reprezentant Ludvík Vacek a suveréním způsobem opanoval tuto kategorii. Druhý byl v celkovém hodnocení dvojnásobný mistr světa Miroslav Rycek a třetí Rakušan Hans Kaufmann.
Závod skončil až okolo třetí hodiny a závodníci tak neměli mnoho času na odpočinek, neboť v 17:30 už začínal slavnostní večer s dekorováním tří nejlepších závodníků jednotlivých kategorií. Na hotel Horizont, kde se slavnostní večer s rautem a zábavou konal, přišlo přes 200 hostů! A na tvářích závodníků bylo s přibývajícím večerem vidět, že jen s velkou nevolí opouštějí sál, aby se mohli odpovídajícím způsobem připravit na nedělní obří slalom.
Nedělení GS
Bylo to až k nevíře, ale i v neděli panovaly podmínky, které tento závod už dlouhá léta nepamatuje. Přes noc mrzlo, ráno se teploty pohybovaly okolo přijatelných -2 a na sjezdovku opět dopadaly paprsky slunce. Sjezdovka Javor nepatří k těm nejstrmějším svahům, to ale převážně starším závodníkům nevadí, a proto s velkým odhodláním nastoupili i do bran obřího slalomu.
Jako první se s tratí popraly ženy. České diváky mohly potěšit další úspěchy domácích závodnic, avšak nejrychlejší byla opět lyžařka ze zahraničí. S nástrahami tratě si nejlépe poradila Sonja Enichlmayr z Rakouska, a to v čase 54,28. S takovýmto časem by se rozhodně neztratila ani mezi muži.
Trať pro „béčkaře“ se přestavovat nemusela. Pista skvěle držela a až na malé rýhy prakticky nebylo poznat, že se na ní závodilo. V celkovém pořadí se nejlépe umístili zástupci lyžařských velmocí, tedy Rakušané a Němci, nicméně v jednotlivých kategoriích byla česká stopa dobře patrná. Třeba 3. místo Jana Čermáka mezi muži B8 či vítězství Zdeňka Špringla v kategorii B10, která má věkové rozmezí 75-79 let, určitě stojí za připomenutí. Oba pánové předvedli mimořádně kvalitní výkony.
I v neděli byla trať pro mladší muže přestavěna a po vyhlášení výsledků a předání pohárů v kategoriích C a B byl odstartován i závod nejmladších závodníků. Češi zde znovu patřili k nejlepším a duo Vacek-Horáček se dokonce postaralo o dva nejrychlejší časy dne. Oběma pánům gratulujeme k parádním výkonům a stejně jako oni už se těšíme na další ročník FIS Masters Cupu, který se, pevně věříme, za rok zase ukáže v Peci pod Sněžkou.
- Kompletní výsledky najdete na http://vysledky.czech-ski.cz/masters
Anna Blahutová: Reprezentantka ČSSR ve sjezdovém lyžování
Anna Blahutová, za svobodna Droppová, učí na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Bratislavě, kde je její specializací sjezdové lyžování. A tak není divu, že se ve volných chvílích více než zdatně proplétá branami národních i mezinárodních veteránských závodů. Doposud získala Anna Blahutová v Masters kategoriích celkem pět titulů mistryně světa! Ale není se co divit, bývaly totiž doby, kdy jsme jméno Dropová mohli zaznamenávat dokonce v souvislosti s lyžováním na úrovni Světového poháru.
SKI: Anno, můžete nám prozradit něco ze svojí zajímavé lyžařské minulosti?
AB: Je to už dávno, dnes si tu dobu vybavuji spíš v souvislosti s příchodem vojsk Varšavské smlouvy. Ale někdy v té době nás vzali do juniorské reprezentace a společně s Tušilovou, Švábovou, Uhrovou, Šebestovou a ještě dalšími děvčaty jsme začaly jezdit Evropské a v sedmdesátých letech pak i Světové poháry.
SKI: Po skončení aktivní závodní kariéry jste ale u sportu zřejmě zůstala.
AB: Se závodním lyžováním jsem skončila brzy, vlastně současně s ukončením studia, ve dvaadvaceti letech. Ale zůstala jsem na fakultě, kde učím dodnes. Dvanáct let jsem také pracovala ve středisku vrcholového sportu, takže ve sportovním prostředí se pohybuji neustále. No a asi před deseti lety jsem zase začala závodit, tentokrát na veteránské úrovni.
SKI: Jezdíte také na ostatní mezinárodní závody, nebo se soustředíte jen na Slovenské podniky?
AB: Z těch mezinárodních akcí se snažíme jezdit hlavně na veteránská mistrovství světa a také na finále Světového poháru Masters. Je to samozřejmě podmíněné financemi, všechno si hradíme sami, takže všechny Světové poháry objíždět nemůžeme.
SKI: Na kontě ale máte úžasné výsledky. Jak se na závodění v seriálu Masters připravujete?
AB: Kondici si udržuji hlavně v rámci svojí profese. Na škole máme pět lyžařských kurzů za zimu a k tomu pět letních sportovních kurzů. Přiznám se, že v bránách ani nijak speciálně netrénuju. Zatím mi moje kondice a hlavně v minulosti vypěstovaná pohybová koordinace stačí na to, abych si občas na poli veteránského sportu připsala i nějaký ten úspěch.
K tomuto mám ale čerstvé a docela zajímavé poznatky. Nedávno jsem dokončila habilitační práci, jejímž tématem je právě úroveň pohybových a koorodinačních schopností závodníků veteránských kategorií. Všchni by se asi divili, jak dobře na tom v této obasti někteří padesátníci jsou. Závodníci, kteří jezdí ve špičce veteránských kategorií okolo padesáti let se mohou třeba v oblasti pohybové koordinace směle rovnat s o desítky let mladšími lyžaři.
SKI: Jak byste ohodnotila celkovou úroveň veteránského lyžování na Slovensku a v Čechách
AB: Myslím si, že na tom nejsme vůbec špatně. Rakušané jsou schopní trénovat třeba čtyřikrát týdně, na velké závody s nimi jezdí i servismani, to jejich zázemí a úroveň podpory Masters lyžování se s naším moc nedá srovnávat. Ale při pohledu na výsledky na Slovensku nebo v Čechách nijak nezaostáváme, to je třeba ocenit.
SKI: Existuje na Slovensku nějaká podpora veteránského závodění třeba ze strany lyžařského svazu?
AB: Dostali jsme korytnačky (páteřáky). A skupina závodníků, kteří se účastní těch nejvýznamnějších veteránských závodů, a patřím do ní i já, má od svazu zaplacené pojištění. Jinak na začátku zimy třeba pořádáme v Livignu rozlyžování, které je pro tuto skupinu závodníků povinné. To si ale hradíme sami. A musím říct, že rádi, protože jsou to moc prima akce.
