Kapacita umělé sjezdovky by měla být maximálně 300 lyžařů. V zemi, která je považována za lyžařský ráj, by sněhové radovánky neskončily se zimní sezonou, ale pokračovaly by i v létě.
V Německu již existuje několik lyžařských hal. Známé jsou například v severoporýnském městě Neuss nedaleko Düsseldorfu, v Hamburku či Berlíně. Na umělé sjezdovce se mohou vyřádit i obyvatelé či návštěvníci Dubaje.
Také v České republice se v minulosti objevilo několik podobných projektů. Krytá sjezdovka měla například vyrůst na Střížovickém vrchu v Ústí nad Labem. Proti tomu protestovali ekologové spolu s většinou místních obyvatel. Studie lyžařské haly existuje i pro pražský Chodov.
Ve Vídni byla lyžařská hala již v roce 1927
Lyžařská hala v Rakousku, která má do roku 2012 vyrůst ve Vídni, byla v původních zprávách označena jako první v historii – tou ale ve skutečnosti nebude. Podle agentury APA měla Vídeň svůj Sněhový palác již v roce 1927. S velkou slávou a pompou posvětil Sněhový palác 26. listopadu 1927 tehdejší vídeňský primátor Karl Seitz. Zimní království se nastěhovalo přímo do haly vídeňského nádraží Nordwestbahnhof.
Oblíbený list Illustrierte Sportblatt, který se tomuto unikátu ve svém článku z roku 1927 podrobně věnoval, napsal, že umělý sníh je "tak bílý, tak lehký a tak kluzký", prý přesně jako opravdový. Návštěvníci měli k dispozici sjezdovku, sáňkařskou dráhu a ti "odvážní dokonce skokanský můstek". Na můstku lyžaři dosahovali až 20metrových skoků.
Sněhová plocha v hale byla rozdělena stromky a keříky, což prý mělo navozovat atmosféru skutečné zasněžené horské louky. Večer a při špatné viditelnosti osvětlovaly halu 25.000wattové lampy. Otevřeno bylo denně od 10:00 do 22:00.
