Ano, právě v Jižním Tyrolsku, přesně v oblasti ledovce Schnalstal, byl v roce 1991 nalezen zmrzlý muž, pravděpodobně lovec z mladší doby kamenné. K lítosti místních obyvatel byl poněkud ukvapeně pojmenován Ötzi, pokud však opravdu mířil až do rakouských Ötztalských alp, není divu, že skončil tak, jak skončil. Vy své síly nepřeceňujte a použijete-li k dopravě na Schnalstal automobil, jeďte známou cestou na Innsbruck, dále přes Brenner až do Bolzana, kde odbočíte směr Merano (sjezd Bozen süd). Z Merana už vás ukazatele spolehlivě nasměrují do údolí Val Senales, které projedete až na samý konec. V době, kdy budete objíždět přehradu Vernagt Stausee, už to máte slabých deset kilometrů do Kurzras (2011 m n. m.) – právě tam se nachází ubytovací kapacity.
Ledovec i lyžařské středisko Schnalstal se nacházejí až na samém konci údolí Val Senales, což může být současně výhodou i nevýhodou. V porovnání s věhlasnými středisky městského typu, jakými jsou třeba Chamonix, St. Moritz, ale také ostatní dostatečně živá městečka na úpatí vysokých hor, připomíná Kurzras tak trochu konec světa. Kromě komplexu čtyř velkých hotelů, které v podstatě tvoří jeden celek, pod ním dobře ukrytého supermarketu a několika menších hotýlků v těsné blízkosti tu nic dalšího nenajdete. Kdo je na zimní dovolené zvyklý vystřídat alespoň dvě megadiskotéky za noc, bude se tady asi trochu nudit. Nám ostatním to však náramně vyhovuje! Není totiž nejmenší problém zajít na drink do hotelového baru a pokud vás sjíždění fantastických svahů dostatečně neunaví, najde se i ona diskotéka. Jen jaksi nevyřvává a nesvítí do celého širého okolí. To pravé vyžití se totiž nachází až o několik, přesně 1250 metrů výš!
Nic než skvělé lyžování
Cestu za lyžařským dobrodružstvím je nutné začít u velkého Gletscherbahnu, který najednou pojme až 80 osob. Proti sobě se tu střídají dvě obrovské kabiny a vy se s jejich pomocí rázem dostanete do výšky 3212m n. m. Věřte, že těch zhruba 1200 výškových metrů překonáte během krátké chvilky a v uších tedy pěkně loupe, v polovině vás to navíc hezky zhoupne! Ale pak už stojíte ve vrcholové stanici Grawand, kde je kromě hotelu a samoobslužné restaurace také bar a terasa s fantastickým výhledem na vše, co vás za okamžik čeká. Z jedné strany máte pod sebou Kurzras jako na dlani, na druhé straně se vám nabízí v podstatě kompletní přehled dostupných sjezdovek. Jako první budete muset každopádně sjet červenou trať, jejíž neuvěřitelná šíře přímo vyzývá k těm nejdelším obloukům. Po levé straně je zpočátku dost prudká, postupně se však natahuje téměř do roviny, na jejímž konci najdete restauraci Gletscherbar s venkovní terasou. Při zpětném pohledu z tohoto místa zjistíte, že z vašeho pohledu vlevo od právě sjeté červené tratě se rozpostírá ještě velice mírný, pro začátečníky naprosto ideální svah. Uprostřed ho protínají dva vleky – jediné, na kterých musíte cestou nahoru postát. Vzhledem k tomu, že jsou poměrně dlouhé a nejezdí nijak rychle, si je asi dobře zapamatujete. Od Gletscherbaru se dá vyjet trojsedačkovou lanovkou zpět do stanice Grawand, ze které jste právě sjeli, lépe je však pokračovat dál do údolí. Po kratším plochém úseku vás opět čeká vlevo červená, vpravo modrá trasa, sjíždějící se na konci prakticky ve stejném místě. Nyní se nabízejí tři možnosti: další trojsedačkou vyjet zpět ke Gletscherbaru, respektive až na Grawand, dvousedačkou se vydat na protější Im Hintern Eis (3289 m n. m.), nebo pokračovat údolím a po 8 km dlouhé cestě sjet prakticky až do hotelu. Zvolíte-li druhou z možností, tedy vyjet na nejvyšší dostupný vrchol Im Hintern Eis, čeká vás více než deset minut trvající cesta sedačkovou lanovkou (bývá na ní pěkná zima) a následně nejdelší sjezdovka na Schnalstalu. Je červená, poměrně členitá a o poznání užší než ta pod Grawandem. Nejste-li úplní začátečníci, nenechte si ji ujít, stojí za to dlouhé posezení na lanovce.
Ještě v květnu se dá bez větších problémů sjíždět až ke spodní stanici Gletcherbahnu, to znamená až těsně k hotelům. Celá trasa má velice mírný charakter a jedná se vlastně spíš o cestu než o sjezdovku. Zhruba v polovině však narazíte ještě na jednu sedačkovou lanovku, pod kterou se proplétají asi nejprudší sjezdovky z celého střediska. V žádném případě z nich ale nemusíte mít strach, přestože jsou značené jako černé, jejich náročnost více odpovídá běžným červeným sjezdovkám. Také skutečnost, že se jedná o ryze jižní svah, jim zejména na jaře ubírá na «nebezpečnosti». Obě tratě se sjíždějí v místě, kde začíná lanovka a vy se tak bez problémů napojíte na cestu vedoucí k hotelům. Vlastně ani nemáte jinou možnost, neboť chcete-li znovu vyjet například na Gletscherbar a okolní sjezdovky, musíte nutně až dolů na obří Gletscherbahn. Pokud se vám ale již nebude chtít vyjíždět kabinou zpátky na Grawand, nabízejí se ještě další možnosti. Údolím, kterým jste právě sjeli, vede ke konci oněch «černých» sjezdovek sedačková lanovka a vy si tento prosluněný svah můžete dopřát znovu (je zde také poněkud méně frekventovaná hospůdka s venkovním posezením). Na opačnou stranu, než na kterou se z centra šplhá velká kabina, také vyjíždí ještě jedna sedačka.
Donese vás do výšky 2430 m n. m. a u její vrchní stanice najdete restauraci Lazaunhütte s venkovní terasou. Je tak trochu stranou hlavních tras a zejména na jaře se do ní po celý den opírá ostré slunce. To se však může projevit i na kvalitě sněhu ve chvíli, kdy se po červené sjezdovce vydáte nazpět. Trať se po první třetině ještě rozdvojí, ale v obou případech končí opět u dolní stanice lanovky. Vydáte-li se na onom rozcestí vpravo, čeká vás hezky členitá červená sjezdovka, trasa vlevo je zejména ve spodní části dost plochá.
Schnalstal off piste
35 km sjezdovek, které Schnalstal nabízí, není co do rozlohy nijak zvlášť oslnivým údajem. Spoustu zkušenějších lyžařů ale potěší fakt, že si lze «chybějící kilometry» vynahradit mimo sjezdovky. Terén pro freeridové lyžování je na Schnalstalu opravdu parádní, a to i pro průměrné lyžaře. Nejedná se vždy o dobrodružný extrém, zato téměř vždy dojedete k lanovce nebo na sjezdovku. Nejlepším výchozím bodem pro výlety do volného terénu je vrchol Im Hintern Eis (3289 m), ze kterého si po jen velmi krátkém stoupání můžete vychutnat poměrně nenáročný sjezd vlevo od lanovky (při pohledu dolů). Po menším převisu a zhruba třicetimetrovém prudkém úseku už je terén většinou mírný, kdykoliv přitom můžete odbočit na značenou sjezdovku. Poněkud dobrodružnější místa lze navštívit v případě, že se od horní stanice sedačky vydáte doleva. Traverzem lze překonat pár kopečků a skalisek a následně už se pod vámi otevírá mělký žleb ústící na již známou cestu do údolí. Terén je zde o něco více skalnatý a může se stát, že narazíte i na poněkud obtížnější pasáž. Je proto třeba dobře vyhodnotit množství napadaného sněhu, kterého tu díky nadmořské výšce bývá většinou dost, na druhou stranu sem však hodně svítí sluníčko. Tyto okolnosti pak samozřejmě hrají důležitou roli i při určování lavinového nebezpečí. Naopak příjemným překvapením může být kamenná restaurace, na kterou lze při sjíždění této oblasti narazit (dá se k ní přijet i po značené cestě). Bývalá celnice Schöne Aussicht disponuje kromě tradiční terasy s krásným výhledem také kvalitní kuchyní.
Téměř nekončící lyžařská sezona a také skutečnost, že od hotelu k lanovce je to jen pár kroků, je bezesporu důvodem přítomnosti značného množství závodníků nejrůznějších věkových i výkonnostních kategorií. S výjimkou konce května a začátku června, kdy probíhá údržba lanovek, tu můžete potkat třeba A-teamy německých sjezdařek, italských snowboardistů, ale často i mladé závodníky z českých skiklubů. Ti všichni už kvality Schnalstalu znají a vesměs na něj nedají dopustit. V letních měsících se lyžuje pouze na sjezdovkách z Grawandu po mezistanici u Glestcherbaru, někdy i pod něj.
