Evropském poháru funguje jiný systém přidělování startovních čísel než třeba ve svěťáku. Tady si nejlepších 15 závodníků v disciplíně startovní čísla vybírá. Protože jsem loni vyhrál, volil jsem si číslo jako první a v pondělí i v úterý jsem si vzal jedničku. Pro mě je to nejlepší číslo, protože trať je ještě úplně nedotčená a můžu si jet přesně kudy chci a tak, jak jsem si trať prohlédl. Jedině kdyby byl nový sníh nebo nějaká jiná situace, kdy se trať průběžně zrychluje, tak bych volil asi vyšší číslo. Ale to se nestává moc často, v EP nejsou sjezdovky většinou preparovány vodou jako v SP, takže čím menší číslo, tím lépe. Alespoň pro mě. Spousta závodníků ale nechce jet rychlostní disciplínu hned na začátku startovního pole a radši si vezme třeba pětku, aby jim trenéři stihli podat na start aktuální informace o rychlosti, jestli platí na prohlídce domluvená ideální linie jízdy a podobně .
Tento EP byl docela dobře obsazen, bylo tu pár hodně známých jmen, třeba Kostelič, Görgl, Buder, Olsson, Jerman, další dobří jezdci jeli jako předjezdci (Gruber, Kröll). Už v pondělí jsem byl docela spokojen s 5. místem, o úterku ani nemluvě. Musím taky pochválit tátu - servismana, protože mi perfektně jely lyže. To je jedním ze základních předpokladů úspěchu.
Protože se nám nakonec přece jen podařilo domluvit spolupráci s dalšími týmy (tátovo třídenní diplomatické úsilí nakonec přineslo úspěch), tak v Reiteralmu zůstáváme ještě několik dalších dní na trénink. Jak už jsem se zmiňoval minule, domluvit se teď před sezonou s domácími Rakušany na tréninku je hodně těžké. Doufám, že bude slušné počasí a tento po závodní stránce vydařený výjezd bude úspěšný i ftréninkově.