
Převýšení je více než 1000 metrů , což je po Wengenu druhé největší převýšení ve sjezdech SP, ale Wengen je o více než kilometr delší. Z toho vyplývá, že na téhle sjezdovce opravdu není mnoho rovinatých, skluzných pasáží, kopec pořád svižně uhání dolů, a proto je trať hodně zatočená. Jen v horní části je malý úsek, kde se jede rovně, ale jinak se jde ze zatáčky do zatáčky, a to v poměrně slušné rychlosti. Protože se tolik zatáčí a každý závodník projíždí oblouky trochu jinak, navíc musí být záběry hodně silové, nevydrží trať rovná. Čas přes dvě minuty, spousta těžkých zatáček, k tomu ten nerovný povrch, to všechno dohromady znamená, že je tento sjezd velmi fyzicky náročný. Ale podle informací od těch, kteří zde jeli minulou sezónu, to tentokrát bylo ještě dobré. Minule totiž několik dní před závodem silně pršelo a v dolní části tratě zbyla na sjezdovce jen vrstva čistého ledu, který byl tak hladký, že se na něm při prohlídce nedalo udržet, ale zároveň nerovný, a to ubíralo síly ještě mnohem víc.
Inzerce
|
První trénink jsem jel spíš opatrně, abych si trať trochu osahal, zjistil jak která zatáčka vynáší a s jakou rychlostí je potřeba počítat, protože to se přece jen při prohlídce těžko odhaduje. Překvapila mě hlavně hrbolatost tratě a taky zmíněná velká fyzická náročnost. Druhý trénink byl poznamenaný nepříjemnou chvilkou, kterou jsem zažil krátce po startu, kdy jsem při horší viditelnosti přehlédl jednu nerovnost těsně před kompresí a jen se štěstím jsem se vyhnul pádu. Zbytek jízdy byl už nejistý a dole jsem i trochu brzdil. Druhý trénink vyhrál suverénně Slovinec Jerman, který pak své umění potvrdil i v závodě a podruhé v kariéře vyhrál závod SP. Když jsem studoval jeho jízdu, zjistil jsem, že svůj náskok získal díky skvělému projetí jedné obtížné zatáčky a z rychlosti, kterou zde získal, těžil i v následujícím mírnějším úseku. Téměř celý sjezd jel na podobné úrovni jako několik dalších sjezdařů, ale tuhle zatáčku nikdo nedokázal vyjet tak vysoko a čistě jako on a v ní se závod rozhodl.
Já jsem zhruba do poloviny sjezdu měl šanci na umístění na hranici bodované třicítky, ale v dolní části jsem jednak dost chyboval a jednak mi chyběly síly, takže jsem nakonec skončil 45. Ale z těch tří jízd byla ta závodní moje nejlepší a jako zkušenost a trénink do dalších závodů bylo Bormio dobré. I když jsem zatím této sjezdovce na chuť moc nepřišel.
Se smíšenými pocity bude asi na tenhle závod vzpomínat Rakušan Scheiber, který zajel s číslem jedna výbornou jízdu, která ho řadila na druhé místo, ale při obvyklé kontrole bot v cíli byla jeho podrážka o 1,5 mm silnější než pravidla povolují a byl diskvalifikován. Ani velký servisní tým firmy Atomic není zárukou, že vše bude vždy tak, jak má.
Po návratu z Bormia jsem mohl zase pár dní pobýt doma. Absolvoval jsem několik kondičních tréninků a taky jsme trénovali obřák ve Špindlu. Teď už jsem ale zase v Alpách a čeká mě lednový blok závodů Světového i Evropského poháru.
Zdraví Petr Záhrobský