Skimagazín homepage Race Masters

Závodní Rokytnice, pro jednoho těžká věc

První branky víkendových mezinárodních závodů v Rokytnici nad Jizerou byly pro nemálo účastníků také prvními brankami letošní sezony. U některých to v podstatě nebylo tak úplně znát – přece jenom mají za sebou leta závodění, jiní se náležitě trápili. Ale Rokytnice byla zase dobrá!

Juergen a dva Honzové na stupních v Rokytnici

Skutečnost, že se ani v prosinci, ale ani během ledna nepodařilo uspořádat plánované závody, znamenala pro většinu borců z řad lyžařských Masters problém, protože závod se pro ně často rovná jediné možnosti tréninku v brankách. Takže letos byly první branky mezinárodních závodů v Rokytnici nad Jizerou ve dnech 25. – 27. ledna pro nemálo účastníků také prvními brankami sezony.

U některých to v podstatě nebylo tak úplně znát – přece jenom mají za sebou leta závodění... Pro mnohé to ovšem byl problém o to větší, jestliže chyběla fyzička, která v některých případech technických chyb bývá poslední možností záchrany před vyjetím z trati, případně před nepříjemným pádem.

První disciplínou FIS závodů Masters v Rokytnici byl páteční superobří slalom. Mráz pod deset stupňů vydržel celé dopoledne, ale sluncem prozářený svah přece jenom výrazně zlepšil podmínky. Trať měla být vytyčena na slalomáku u Zalomeného, což byl pro stavitele superobřího slalomu docela tvrdý oříšek k rozlousknutí. Rokytnický Milan Jón ovšem s nebývalým citem postavil trať plynulou, umožňující jízdu "naplno" i potřebnou regulaci rychlosti pro ty, kteří ji v některých úsecích potřebovali. Rozhodně jsem regulaci rychlosti, například na rozdíl od kolegy Roberta Záboje (Zamba), potřeboval. Uvědomil jsem si to ovšem teprve v páté levotočivé modré, která mě vynesla až někam k brankovému rozhodčímu. No nějak jsem se s návratem do trati popasoval a ve výsledcích se zařadil na třetí místo za své, v každém závodě velmi pozorně sledované, soupeře – Juergena z Mnichova a Honzu z Harrachova. Zambo, kterej nepotřeboval brzdit, aby trať bez chyby zvládl, ve svojí kategorii vyhrál.

Mojí nejméně oblíbenou disciplínou je slalom, a ten se jel za nádherného, i když nadměrně mrazivého počasí v sobotu. Proč nemám rád slalom? Vím, že mi chybí potřebná rychlost, obratnost i síla, ale co je hlavním problémem, to je bezradnost! Já si prostě nejsem schopen zvyknout, že kolem kloubové slalomové tyče jedou nohy po druhé straně něž hlava. Ačkoliv to ve volné jízdě poměrně dobře umím, nedokážu dát v klackách lyže na hrany tolik, kolik je potřeba pro jejich zakrojení do povrchu. No a čím je povrch tvrdší (a to tedy v Rokytnici byl) a svah prudší (a to u Zalomeného je), tím jsem nešťastnější. První kolo jsem se za svoji jízdu plnou podjíždění branek styděl, ve druhém kole jsem sebou praštil, až to ve mně zakřupalo. Dojel jsem sice do cíle, ale večer jsem si už užíval obkladů na natažená třísla a bolavé koleno. Nedělní obří slalom tím pro mne přestal být nejen výzvou, ale i realitou. Neděli jsem strávil v "domácím ošetření".

Podle informací získaných od kamarádů proběhl nedělní obří slalom tak, jak měl – už sice ne za slunka, ale na tvrdém sněhu a v pěkné trati. Já jsem se ovšem místo honění po kopci doma koukal na letos stoprocentně vydařenej Hahnenkamm – krásnej sjezd hrdinů a skvostnej slalom artistů.

Příští týden se sejdeme jen v sobotu 2. února na velmi přívětivém svahu Obří sud – Javorník na Ještědském hřebeni. Je to Memoriál Honzy Žemličky - závod s velmi pěknou organizací tradičních pořadatelů z Frýdštějna. Přijeďte, určitě to bude fajn.