Medailové naděje Lukáše Bauera se dnes po sedmém místě rozplynuly. Náladu mu zpravila návštěva kompletní rodinky, která tu zůstane do neděle.
Na 2,2 km byl ještě třetí se ztrátou čtyř vteřin. Po 7. km se začal propadat, na 10. km měl 24 vteřin na vedoucího pozdějšího vítěze Fina Heikkinena. Do cíle v posledním okruhu na něj nabral dalších 31 vteřin a na bronzovou medaili Sundbyho mu scházelo 23…
Je pro vás po dnešku sedmička šťastným číslem?
„Jo, jsem ten první šťastný, který nemusí večer mrznout na náměstí na medailovém ceremoniálu.“
Jak se vám dojíždělo?
„S únavou, zklamáním trochu a nevim... jdeme dál.“
Kdy jste pochopil, že medaile nebude?
„Já měl divný pocit od začátku. Na prvním kilometru, když jsem dostal informaci, že ztrácím čtyři vteřiny, jsem si říkal, že paradoxně pospíchám až moc a utrhávám sníh, tak jsem se trochu zklidnil. Podle mezičasů jsem pak jel v odstupu kolem čtyř vteřin dozadu na otočku a měl pocit: Jo, dobře, jedu s rezervou.... Ale zároveň jsem netušil, jestli jsem schopný zrychlit. Takový pocit zadrženosti. Po polovině jsem cítil, že síly rychle odcházejí. A už jsem nebyl schopen reagovat na vývoj závodu.“
Lyže vám jely?
„Když jsem viděl, jak to jede Hellnerovi, říkal jsem si: Jo, super, mně jedou lyže mnohem líp. Pak sice ztráta trochu narostla, ale nic výrazného. Jenže pak jsem najel na okruhy kolem stadionu, přede mnou jel do cíle Volžencev, a já se trochu divil, že má o pětku víc a já za ním sotva visím. Poslední kolo to bylo strašný trápení. Přišlo mi, že jsem tak unavený, že se ani nevydrápu na ty kopce.“
Nejvíc promazali Švédové…
„Byl rozdílný sníh tady na stadionu, nebo v těch vyšších pozicích. Tam mi jely výborně lyže, tady u stadionu už jsem ten pocit neměl. Byla to loterie a velké rozdíly. Na lyže si nestěžuju. Každý s tím bojoval v některých částech.“
Je podle vývoje sedmé místo spravedlivé?
„Zlepšil jsem se ještě z osmého místa na sedmé, ale víc to nešlo. Holt těch šest bylo lepších, je to smutné. Sedmé místo vůbec není špatné, ale cílem byla medaile. Takže neúspěch a trošku zklamání.“
Opravdu na to dnes nebylo?
„Prostě šest bylo lepších.“
Dal jste do toho všechno...
„Ano, i když na těch trénincích se mi poslední dva dny jezdilo líp. Nevím, jestli jsem moc podlehl atmosféře, co panovala na trati, a trochu se mnou cloumaly nervy. Na tréninku je přece jen tlak menší. Včera jsem ale měl pocit, že mi to jede. Dneska jsem měl pocit takového trápení se. Když už jsem myslel, že je to dobrý, přišla krize, ze které jsem se nesebral.“
Bylo správné rozhodnutí vynechat skiatlon?
„To se řešilo před pár dny. To bych teď neřešil. Jednak to už nikdo nezjistí a druhak... Pokud jsme vynechávali skiatlon s tím, že chceme medaili dnes, to se nepodařilo. Ale kdo ví, jak bych dnes jel, kdybych skiatlon jel. To se už nikdy nedozvíme. Někdy se stává, že někteří lidé jsou lepší, ať děláte, co děláte. Nic jsme nezanedbali. Je to můj první start tady, papírově moje nejsilnější disciplína, ale… holt byli lepší.“
Jak se chystáte na další závody?
„Při štafetě se pokusím předvést co nejlepší výkon.“
A na padesátce, jak vidíte další medailové šance?
„Asi dvacet na štafetu a osmdesát na padesátku, myšleno z možnosti pro tyto dva závody. Ale i na olympiádě jsem to viděl stejně…“
