Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, tak praví jedno přísloví, co vybízí k tréninku, díky němuž teprve závody mohou vypadat k světu. Nemáme s tím problém, přidat klidně můžeme i další pořekadlo o tom, že bez práce nejsou koláče, ale bez závodů to prostě není ono. Trénovat od podzimu do ledna se ve výsledku může ukázat jako hromada odvedené práce, jež by měla být odměněna pěknými výsledky. Jenomže výsledky se dosahují na závodech. Na závodech je ta správná atmosféra, kterou v tréninku nikdy nenavodíte. A je to taky zábava, vždyť závodění v seriálech Masters má nepochybně i svoji společenskou stránku. Potkat se se soupeři, vypít společně nějaké to pivko a popovídat si o tom, co je nového ve vašem lyžařském středisku, to prostě patří k věci. Chvála bohu, že se zase motáme v branách! Světový pohár FIS Masters Cup Bischofswiesen
Po otvírácích sezony v Herlíkovicích a na Stohu ve Špindlerově Mlýně už jsme se nemohli dočkat prvního měření sil na mezinárodním poli. 21. a 22. ledna se v německém Bischofswiesenu konalo mezinárodní mistrovství Bavorska v GS společně se SP Masters v GS a slalomu. Bischofswiesen je menší lyžařské středisko na rakousko-německých hranicích, zhruba 30 kilometrů od Salcburku. Neleží nijak vysoko a nevýhody vyplývající z této skutečnosti jsem měli poznat už brzy na vlastní promáčenou kůži, ale určitě má i svoje klady.
Pro Roba byl Masters svěťák konaný mimo Českou republiku novou zkušeností. Člověk si dokáže těžko představit, že by tak ostříleného lyžaře ještě dokázalo něco zaskočit, ale určité napětí asi bylo patrné na nás všech, co jsme do Bischofswiesenu v pátek večer vyrazili. Do cíle jsme díky sněhové kalamitě dorazili až v jednu hodinu po půlnoci a o nás, co jsme na začátku ledna zažili beznadějně zasněžený svěťák v Maria Alm, už se zase pokoušely mdloby. Ráno leželo na sjezdovce asi 30 cm nového sněhu, ale mezinárodní mistrovství Bavorska se naštěstí nerušilo. Pouze se redukovalo na uskutečnitelnou podobu, kterou byl při téměř třech stovkách přihlášených závodníků jednokolový obřák. A pro zrychlení pořadatel postavil dvě tratě vedle sebe, kde v jedné odjeli svůj závod ženy a starší chlapi a pak bez prodlevy se hned pokračovalo ve vedlejší trati mladšími kategoriemi mezi které patřím i já. Konal ve dvou paralelně postavených tratích.Trať pro Masters mistrovství Bavorska byla postavená krásně. Byl to asi padesát vteřin dlouhý obřák a vypadalo to, že Robo konečně naplno využije svoje obřačky od Blizzardu. „Bohužel ale bylo okolo nuly, takže se zase brzy vyjela hluboká koryta,“ říká, Robo a hned si také vzpomene na jednoho ze svých soupeřů. „Do Bischofswiesenu přijel i Slovák Dušan Ambrož, loňský vítěz celkového hodnocení SP Masters, takže o motivaci bylo postaráno. Vloni na SP v Peci mě v GS porazil asi o dvě desetiny, a tak jsem mu to v Německu chtěl oplatit.“ Docela se zadařilo, po dojetí byl Robo ve své kategorii třetí, necelou sekundu za vítězem, a čekali jsme, jak zajede Dušan a pár nebezpečných Němců a Rakušanů. Dopadlo to dobře, zůstal třetí a Dušanovi naložil vteřinu! 
Večerní GS se jelo od sedmi hodin na krásně osvětlené sjezdovce. Ale bohužel se vyplnila předpověď a začalo hustě pršet. Bischofswiesen leží jenom lehce přes 1000 m n. m. „Opět se tedy jelo pouze jedno kolo, trať byla nasáklá vodou a já jsem bez váhání vybalil „mejdlíčko“ Toko s vysokým obsahem fluoru,“ poodkrývá Robo dveře do svého waxroomu. Moc mu to ale nepomohlo. „Jel jsem vabank, jednokolový závod je stejně loterie a konkurence byla veliká. Nebyl prostor pro žádné taktizování.“ A jak to dopadlo? Jednu bránu podjel, dostal se mimo ideální stopu do hlubšího sněhu a to ho stálo cenné desetinky. Skončil pátý, sedm desetin od medaile. „Nakonec to ale nebyl špatný výsledek, pořád jsem byl nejlepší ze všech Čechů a Slováků,“ ospravedlnil Robo svoji absenci na bedně. Sponzoři to pochopili.
Protože celou noc pršelo tak, start nedělního slalomu byl posunut na deset hodin, ale začalo se až v půl jedenácté. Závodilo se opět jednokolově a ve dvou tratích, stejně se ale brzy vyjela obrovská koryta. „O najíždění bran natěsno nemohla být řeč. Koryto bylo vyježděné tak daleko, že jsem na tyč většinou vůbec nedosáhl. Byl to boj o život, jízda na tobogánu s maximální snahou udržet se v něm až do cíle,“ popsal Robo slalom na rozmáčené sjezdovce. Výsledky byly přesto docela těsné, pět závodníků dojelo v jedné vteřině a na závodníka reprezentujícího SKI magazín zbylo nepopulární čtvrté místo. Navíc nám Dušan Ambrož vrátil sobotní porážku, když tentokrát skončil druhý. No, nezbývá, než mu pogratulovat.
A jaké pocity si ze svého prvního zahraničního závodu odvezl náš Master? „Celkové pocity z prvního letošního závodu SP Masters jsou určitě pozitivní. Šel jsem do neznáma, ovšem potvrdilo se jen to, že konkurence je v zahraničí daleko větší a startovní pole je daleko vyrovnanější. Ale zjistil jsem, že když se mi podaří jízda bez chyb, jsem schopen bojovat s nejlepšími o stupně vítězů. To je dobré povzbuzení do dalších závodů, vždyť sezona vlastně teprve začíná.“
Rokytnický Memoriál Dr. Jana Vedrala
V Rokytnici nad Jizerou se v sobotu 4. února uskutečnil čtvrtý ročník Memoriálu Dr. Jana Vedrala – mezinárodní FIS Masters závod v obřím slalomu. A hned v neděli navazoval FIS Masters ve slalomu. Jen co jsme v pondělí ráno rozmrzli, hned jsme si zapsali: Super závody, moc prima akce!
Do Rokytnice jsme tentokrát přijeli už v pátek dopoledne a Robo odpoledne trochu potrénoval. „Po dvou hodinách mě ale ze svahu vyhnala příšerná zima, na Lysé hoře bylo minus devatenáct!“ Nutno podotknout, že arktická zima panovala po celý víkend a na některých z nás to bylo hodně znát. Ale nálada byla zatím dobrá a přenesla se i na chatu uprostřed sjezdovky, kde jsme s klukama ze ski klubu Železný Brod nocovali. Robo:„Chtěl jsem být v centru dění a ráno jsem se nechtěl nikam zdlouhavě přesouvat, tím je Rokytnice známá. Na chatě bylo až do pozdní noci hodně veselo a moc jsme toho nenaspali, závody na českých horách prostě mají vždy svojí atmosféru.“
Přečtěte si také náš rozhovor s Janem Čermákem - najdete ho zde, nebo v sekci Race Masters pod odkazem „Závodil jsem s Killym.“
Ráno se na startu sešlo 75 mužů včetně Poláků, Němců a silně bylo tentokrát zastoupeno i Slovensko pod vedením našeho kamaráda Vlada Ternavského. „Obřák byl postavený u vleku Zalomený, a to včetně závěrečného padáku, takže to nebyla žádná legrace. Trať byla dlouhá a zmrzlá, takže fyzicky to bylo hodně náročné. V přemrzlém sněhu se během závodu udělaly nepříjemné díry, což všechno ještě znásobilo. Tyto nepravidelné záseky způsobily, že se nedalo jet čistě a lyže v oblouku hodně odskakovaly. První kolo stálo hodně sil a nakonec jsme byly rádi, že nám na trati nevypadaly ze zubů všechny plomby. Výsledné časy byly okolo 55 vteřin, což je na takové trati opravdu hodně.“
Po prvním kole Robo bezpečně vedl ve své kategorii, celkově byl čtvrtý, těsně za Vladem Ternavským. Druhé kolo ovšem bylo ještě delší než první, pro starší chlapy doslova brutální. Časy se natáhly ještě o deset sekund! „Chtěl jsem útočit na celkové vítězství, takže jsem druhé kolo jel na doraz. Bez obalu ale řeknu, že mi došly síly. Byl jsem rád, že jsem se nějak dostal do cíle,“ vzpomíná Robo na mrazivou anabázi v Rokytnici. Ze čtvrtého místa celkového hodnocení ale postoupil na třetí a svoji kategorii bez problémů vyhrál před rokytnickým bardem a bývalým reprezentantem Honzou Samohelem. To je dobrý skalp!
V neděli byla ještě větší zima, podmínky byly opravdu na hranici únosnosti. Za to určitě nemohli organizátoři ze Spartaku Rokytnice, ti odvedli skvělou práci. Po prohlídce trati prvního kola slalomu už se ale v hospodě U Zalomenýho ošetřovaly omrzliny… „Slalom byl postaven velice hezky, plynule, trať na rozdíl od GS vydržela v dobrém stavu. Po prvním kole jsem byl ve své kategorii třetí, ztrácel jsem ale na prvního celou vteřinu. To je hodně,“ hodnotí Robo svůj výkon ve slalomu. Druhé kolo tedy maximálně riskoval, aby stáhnul něco z té hrozivé ztráty. A povedlo se, ve druhém kole zajel nejrychlejší čas! V součtu z toho bylo druhé místo v kategorii se ztrátou 19 setin na prvního. „Celkově jsem ale ve slalomu skončil až dvanáctý. Zajeli mě i kluci, které jsem na prvním závodě jasně porazil. Potvrdilo se mi, že bez speciálního tréninku se ve slalomu prostě závodit nedá,“ shrnul Robo sebekriticky svoje slalomářské kvality. V poslední době pochopitelně trénoval hlavně GS. Slalomy není s kým trénovat, všichni totiž pořád pilují obřáky. Na závěr tedy odhodlání: „Teď přichází řada závodů ve slalomu, takže se budu muset na trénink SL více zaměřit. Jinak mi kluci utečou ještě víc.“ Jasně, bez práce nejsou koláče, to přece víme!
Pěkné super G v Herlíkovicích
Hned za týden po Rokytnici byly na programu slalomy na Fajťáku ve Velkém Meziříčí, přičemž jeden z nich byl noční. Fajťák je typické příměstské středisko, které nás však tentokrát přivítalo stále pokračujícím mrazivým počasím. Bylo 20 pod nulou! Slalomy ale byly super a skončil jsem v nich na 2. a 3. místě. Hodně jsme u toho vymrzli, a tak jsme byli rádi, když jsme se po závodě mohli ohřát v přilehlé hospodě.
Za dva týdny byl na programu obří slalom na Benecku a na černé sjezdovce v Herlíkovicích také první SG v sezoně. Bylo mi jasné, že bez tréninku by to nemuselo dobře dopadnout, a proto jsem už ve čtvrtek vyrazil do Špindlu, abych ještě trochu potrénoval a rozjezdil se, což se mi s kluky ze ski akademie docela povedlo. V sobotu na Benecku vyšlo nádherné počasí a i když na druhé kolo obřího slalomu trať trochu změkla, závody se vydařily. I s výsledkem jsem byl spokojen, nakonec jsem vybojoval 1. místo ve svojí kategorii a celkově jsem byl jen těsně druhý. A všichni už se těšili na zítřejší SG! Popravdě mi celkem vrtalo hlavou jak to asi stavitel trati postaví. Černá v Herlíkovicích je skutečně strmá trať s několika zlomy, kde se v rychlosti můžete i pěkně proletět.
V neděli ráno nás počasí trochu vystrašilo, protože v noci nasněžilo cca 10 cm nového sněhu. Protože hned ráno vyšlo sluníčko a bylo docela teplo, už při prohlídce trati jsem si všiml, že i když v horní polovině trati byl led a museli jsme čerstvý sníh odhrnovat, tak ve spodní části sníh tál a podklad byl poměrně měkký, což znamenalo, že trať bude před cílem rozbitá. Musím říct, že stavitel si s tratí vyhrál. Byly na ní dva skoky, za kterými se muselo hned točit, a taky jedna pěkná komprese. Trať byla hodně rychlá, takže to byla výzva! Před startem mi bylo jasné, že každá větší chyba se může vymstít výletem do lesa, což by bylo hodně zlé. Proto jsem na start nastupoval maximálně koncentrovaný. Po startu nasledovalo par rychlých bran na ledu a skok, který jsem si pohlídal a všechno jsem projel vcelku v pohodě. Pak po střední volnější části přišel padák zakončený kompresí a přechodem na rovinu. V polovině padáku trať hodně změkla a začala být rozbitá a právě tady v přechodu, kde to chtělo trochu přizpůsobit techniku, mne to nepříjemně rozhodilo. Jednu bránu jsem podjel, což před výjezdem na rovinu nebylo optimální a stálo mě to cenné desetiny. Dojezd do cíle už byl v pohodě,největší problémy jsem měl se zabržděním, protože jsem vjel do čerstvého sněhu a měl jsem co dělat abych neupadl. Ale přežil jsem a to bylo hlavní. Místy to totiž byl neskutečný fofr!
Při pohledu na čas jsem byl mile překvapen, protože jsem i navzdory chybě vedl o více než sekundu. Nakonec to ale nedopadlo, protože mne poslední závodník těsně předjel a já jsem skončil celkově zase druhý. Nevadí, hlavní bylo, že jsme všichni přežili ve zdraví, užili si perfektní závod v SG a už jsme se těšili na další závody, kterými měl být Světový pohár v Peci pod Sněžkou.
