Finále SP se jelo v Garmischy v Německu a byla to zároveň generálka na mistrovství světa, které se tam jede příští rok. O finále EP se podělila dvě střediska - Kranjska Gora ve Slovinsku, kde se jely technické disciplíny, a nedaleké Tarvisio v Itálii, kde byly disciplíny rychlostní.
Já jsem se svým týmem okamžitě po SG v Kvitfjellu odletěl z Osla přes Amsterdam do Mnichova a odtud jsme se autem přesunuli do Kranjske Gory, kde se hned následující den jel obří slalom. Jelo se na stejné sjezdovce jako se jezdí SP, jen start byl asi o 10 bran níž, čili první prudký úsek se nejel, takže to přece jen bylo o dost jednodušší než při SP. Podmínky byly ideální, tvrdá, ale ne úplně ledová trať a krásné počasí. Startoval jsem s číslem 29, protože při finále už neplatí pravidlo o 450 bodech z minulé sezóny, díky kterému jsem startoval při minulých závodech EP nejhůře s číslem 16. Bohužel jsem po docela dobrém mezičasu udělal asi 10 bran před cílem poměrně velkou chybu, takže moje ztráta narostla na 2,3 s. Po 1. kole jsem byl někde okolo 45. místa a do 2. kola jsem nenastoupil, protože bodovaná třicítka byla daleko a ani nebyla šance vyjet dobré FIS body. Navíc program posledních dní byl hodně náročný, proto jsme se s tátou dohodli, že bude lepší šetřit síly na další závody.
V klidu jsme se přesunuli asi 30 km do Tarvisia, kde bylo o tři dny později finálové SG. Kvůli počasí, které ženám neumožnilo je o den dříve, se jelo ve stejný den SG mužů i žen. Jako obvykle v EP jsem zvolil startovní číslo 1, ačkoliv to byl trochu risk, protože předpověď počasí naznačovala možné sněžení a pak by bylo výhodou spíše o něco vyšší startovní číslo. Vzhledem k tomu, že se jelo ve stejné trati po ženách, jsem doufal, že trať bude dostatečně projetá. SG bylo postavené hodně jednoduše a rozdíly byly opět minimální. Mě se podařila dobrá jízda, opět jsem měl perfektně připravené lyže a nakonec z toho bylo 4. místo se ztrátou jen 0,22 s na vítěze, Slovince Perka. Protože jsem ale porazil všechny závodníky, kteří mi byli nejblíže v průběžném hodnocení disciplíny, podařilo se mi obhájit celkové vítězství v SG Evropského poháru. Letos to bylo o to cennější, že jsem startoval pouze ve čtyřech z pěti uskutečněných SG, protože jeden závod byl ve stejném termínu jako SP v Kvitfjellu.
Úplně posledním závodem letošního EP byl sjezd, který také nebyl příliš těžký, ale byly v něm čtyři opravdu velké skoky. Dojel jsem na 9. místě, což byl vyrovnaný nejlepší letošní výsledek a s číslem 29 dobrý výkon. V konečném pořadí EP jsem skončil celkově na 15. místě se 408 body. Jinak v obřím slalomu 36. s 53 body, v SG 1. s 275 body a ve sjezdu 21. se ziskem 80 bodů.
Ve volném odpoledni po sjezdu jsem si pod odborným vedením Libora Junka poprvé v životě vyzkoušel i jízdu na běžkách. Docela mě to bavilo, ale rád jsem se zase vrátil na sjezdovky, protože boty i lyže jsou sice o něco těžší, ale aspoň člověk ví, že má něco na nohou a má nějakou stabilitu... :-)
