Jeden z nejlepších skokanů všech dob – čtyřnásobný mistr světa. Čtyřnásobný vítěz světového poháru a majitel čtyř medailí z olympiád - ve 33 letech ukončil kariéru. Závěrečným skokem dne na metu 120 metrů. „Musel jsem pro ty lidi skočit,“ povídal pak, když se přesně v 19.12 spustil naposledy z věže.
Okolo 25 000 diváků čekalo víc než tři hodiny v dešti, větru a sněžení na exhibici Adam Eye Bull. Skokani si nejprve u kola štěstí vylosovali vzdálenost, jakou mají skočit. Chystal se dvoukolový závod. Jenže pak marně čekali na volný koridor. Televize už v 18 hodin ukončila přenos.
„Atmosféra? Něco neskutečného. Byli jsme jak Alenky v říši divů. Jestliže při svěťáku tady Poláci vždycky dokázali udělat neuvěřitelný bengál, tohle bylo desetkrát větší,“ popisoval Janda, který dostal pozvánku do vybrané společnosti sedmnácti skokanů. Jedenáct jich nakonec skočilo.
„Rozloučit se s Adamem bych přišel i pěšky,“ říkal Simon Ammann, čtyřnásobný olympijský vítěz ze Švýcarska. Zato Rakušani Morgenstern nebo Schlierenzauer z obav z rizika počasí nakonec raději sešli z věže po svých.
Všichni měli knír, aspoň namalovaný. Na počest hlavního hrdiny večera. „Od té doby, kdy se mi něco začalo objevovat pod nosem, nikdy jsem to pořádně neoholil,“ vyprávěl Malysz před časem v Norsku o svém poznávacím znamení. Teď už si pár týdnů ani nehlídá váhu. A prý přibral jen 70 deka. „Musím se ale udržovat. Aby se mi lidi nesmáli, až se na pláži svlíknu do plavek,“ povídal ještě.
„Nebesa ho nechtějí pustit. My také ne,“ komentoval počasí polský prezident Bronislaw Komorowski, který přijel i s chotí. Malyszův finský trenér Hannu Leipistö poslal aspoň vzkaz z nemocnice, kde leží. A polský olympijský výbor mu už předložil nabídku, aby dělal atašé výpravy na hrách v Soči 2014.
Pak ho polští kamarádi Hula a Stoch naložili i s lyžemi na ramena a odnesli z můstku. A v jednom nedalekém baru se slavilo až do…
