Pro člověka neznalého poměrů se může zdát až neuvěřitelné, že prakticky celý běžecký a biatlonový svět se měsíc před startem prvního závodu sejde k tréninku na jednom místě, ale jen letmý pohled do kalendáře jednotlivých reprezentací potvrzuje, že tomu tak skutečně je. Na Dachstein letos nezavítali pouze Italové a Norové, kteří dali přednost výše položené italské Anterselvě, a Američané připravující se na Novém Zélandu. Všechny ostatní týmy využily k tréninku právě ona dvě ledová plata pod vrcholkem Dachsteinu, která se díky tomu proměnila v nejvyhledávanější lyžařské středisko počátku sezony.
Samozřejmě, že u takové sešlosti nemohl chybět zástupce naší redakce Daniel Baran, který sledoval dění jak přímo v běžeckých stopách, tak v zákulisí tohoto společného nadnárodního soustředění. Během čtrnáctidenního pobytu se mu podařilo jednak podrobně zmapovat a nafotit dění na ledovci, poté vyzvědět zajímavosti z tréninkového plánu naší letošní reprezentační jedničky Kamily Rajdlové, s kolegou Honzou Zamprem a dalšími běžci otestovat letošní závodní běžky a v neposlední řadě i exkluzivně vyzpovídat hlavního servismana Madshusu Hakana Nordbackema. Budiž mu tedy nyní předáno pomyslné pero se slovy Járy Cimrmana: «Tiše, pohádka začíná!» 
Dřina v běžeckém ráji
Říjen co říjen, ráno co ráno, se úderem osmé hodiny na lanovce mířící na dachsteinský ledovec objeví až šest set lyžařů, aby se za několik minut mohli rozběhnout po dvou běžeckých okruzích (desetikilometrovém a sedmikilometrovém) důmyslně natočených ve výšce 2500 metrů nad mořem. Podél tamních tratí již v tu chvíli stojí trenéři, servismani a zástupci jednotlivých značek, kteří se starají o servis, výběr lyží a řeší i technické věci dle připomínek jednotlivých závodníků. V údolí ve stejném okamžiku můžete potkat celé skupiny lyžařů a biatlonistů na kolečkových lyžích, kteří trénují na vedlejších silnicích nebo na speciálním lesním kolečku, jehož součástí je také biatlonová střelnice.Penzióny jsou v Ramsau po celý říjen plné, bydlí v nich nejen reprezentanti hvězdných týmů z Ruska, Německa, Švédska nebo České republiky, ale i závodníci z exotičtějších asijských států nebo postsovětských republik. Celý ten mumraj má fantastickou atmosféru, ve které se mísí sportovní profesionalita s přátelstvím a radostí ze sportu a pohybu. Zajímavostí je, že vedle profesionálů jsou ve stejném čase v údolí ubytováni i rekreační běžci, kteří to myslí s běžeckým lyžováním trošku vážněji, a kteří mají chuť připravit se na zimu po boku takových es, jakými jsou Lukáš Bauer, Maria Pedersen, Kati Wilhelm nebo Frode Estill. A přestože tito nadšení amatéři samozřejmě nejsou na takové výkonnostní úrovni jako zmíněné hvězdy, nemusejí mít z běhu v jejich blízkosti strach. Všichni se tu všem totiž ohleduplně vyhýbají, trať je široká a nikdo na nikoho nekřičí tak, jako se to stává u nás na běžecké magistrále.
Před odjezdem na Dachstein jsem si kladl za cíl, že v této reportáži nesmím zapomenout na podrobnosti o používané máze, neboť díky častým dotazům vím, jak velký je o takové informace zájem. Bohužel (nebo naštěstí) mi příznivé podmínky nedovolí report delší než dvouřádkový. Bruslili jsme výhradně na Swix LF 4, na klasiku jsme mazali modrou gumu jako grund a první dny přes ní tuhé, později fialový klistr s Rode Multigrade. Odraz byl vždy tutový a i když v kopcích trochu nestačily plíce, zážitek z jízdy excelentní. Tratě jsou na ledovci natočeny smyčkovitě, do zatáček je potřeba vzhledem k prudkým vracečkám odšlapovat, ale protože se netvořila sůl, nebylo to tak složité. Někteří technicky méně vyspělejší lyžaři v našem týmu si libovali, protože počáteční strach z náročnosti okruhů brzy vystřídalo nadšení z nádherného lyžování. Pro zajímavost bychom si mohli říci, jak vypadá takový jeden týden tréninku vrcholového sportovce na ledovci. Už první den jsem potkal naši současnou ženskou jedničku Kamilu Rajdlovou a po dohodě s ní jsme pro vás připravili ukázku jejího tréninkového plánu.
Samozřejmě, že prvnímu lyžování předchází poměrně náročná letní suchá příprava, která je zaměřena hlavně na objem a využívá se při ní dostupných sportovních aktivit blízkých běžeckému lyžování. Je to klasický běžecký trénink, kolečkové lyže, posilování, kolo a imitace. Každý sportovec k tomu přidává i nějaký jiný sport, Seveřané hodně závodí v orientačním běhu, někdo plave či posiluje vršek na kajaku. Náš Jirka Magál například proloží letní sezonu závody do vrchu, na známém Dolomittenmanu dokonce vybojoval našemu týmu první místo v běhu před známými vrchařskými specialisty. Hodně lidí zajímá, v jaké intenzitě by měla příprava probíhat. Zpočátku je dobré zvolit zhruba střední náročnost, určitě ne intervaly a posilování, spíše objemy a vytrvalost. V září již začíná tvrdší dřina, někdy i se dvěma intervalovými tréninky v týdnu. Zhruba pět až sedm týdnů intenzivního tréninku obvykle střídá první lyžování na sněhu. Zde je pozornost soustředěna hlavně na techniku, stabilitu a plánovanou regeneraci. Trénink na soustředění v Ramsau je dvoufázový. Dopoledne většinou jízda na sněhu, odpoledne takzvaný suchý trénink. Pobyt bývá většinou jedenáctidenní s ohledem na výšku, proložený i volnými dny. Jeho součástí musí být regenerace, na kterou se mezi hobby sportovci často zapomíná. Po tomto cyklu odjíždí například Kamila Rajdlová na týden domů a poté se na ledovec vrací na další desetidenní trénink.
