Tvarování a úpravy lyžařských bot jsou už několik let jedním z velkých témat pro všechny, kteří se zajímají o sjezdové lyžování. Mohou za to jak výrobci bot věnující této problematice čím dál větší pozornost, tak jistě i informační osvěta zdůrazňující důležitost patřičně těsného obutí pro co možná nejlepší lyžařský zážitek. Fenomén je to natolik silný, že tzv. boot fitting už dávno opustil stránky odborných periodik a o broušení, zahřívání a tvarování píší i mnohé zpravodajské servery. Hitem letošního roku z pohledu sportovního lyžaře je bezesporu technologie Vacuum od firmy Fischer. Však jsme o ní již v letoší sezoně psali (SKI listopad 2011). Proč tedy opět článek ze stejným názvem? Fischer nás totiž ze svou novinkou zaujal natolik, že jsme se rozhodli ji vyzkoušet na vlastní kůži.
Pořídit si lyžáky tak, aby odpovídaly všem odborným poučkám, dalo se v nich vydržet déle než dvacet minut a ještě se v nich dobře lyžovalo, je úkol, k jehož splnění potřebujete minimálně týdenní dovolenou, mapu kvalitních tuzemských sportovních prodejen a pořádnou dávku štěstí. Osobně se snažím boty vybírat opravdu svědomitě, řekl bych že i s přemýšlením mně jejich nákup zabere zhruba dva roky a nové kolo shánění zahajuji týden poté, co vyzkouším na sněhu právě zakoupený model. Tvarování lyžařských skeletů rozhodně není novinkou posledních měsíců nebo let. Závodníci upravují odnepaměti a i my obyčejní lyžaři máme tento servis už pár let k dispozici. Jen rozhodně není zadarmo (cena hravě převýší cifru, za kterou jste pořídili boty), musíte přesně vědět co chcete i proč a poctivě shánět specialistu, který vaše přání bude schopen realizovat. Navíc v Česku osob erudovaných zrovna moc nemáme. S tvarováním bot na masovější bázi přišel před pár lety jako první Salomon, když představil technologii Custom Shell. Poprvé bylo tehdy možné tvarovat skelet bez mnoha odborných znalostí, neboť v exponovaných místech jsou tyto botky vyrobeny ze speciálního plastu, který po nahřátí mění svůj tvar k obrazu vašemu. Řešení dobré, bohužel zdaleka ne dokonalé. Custom Shell jsem testoval krátce po jeho uvedení na trh, bota skutečně ve speciálních zónách povolila, bohužel v dalších nespeciálních logicky nikoliv - což vedlo k tomu, že Salomony musely ze hry ven. Jistě existuje mnoho lyžařů, kteří mají problémy jen tam kde je mají mít a po nahřátí se stanou majiteli pro ně ideálního kousku, univerzální lék to ale není.
Poučen touto zkušeností jsem do prodejny exkluzivního českého dovozce značky Fischer, firmy Sport und Freizeit v Českých Budějovicích vcházel s patřičným despektem. Věděl jsem sice, že o boty Vacuum je letos v Evropě enormní zájem (můj model šel do ČR přes dva měsíce), přisuzoval jsem ho ale především touze po novince jako takové. Vlastně bych ještě měl dodat, že v botách od Fischera jsem nikdy předtím dlouhodobě nelyžoval. Párkrát jsem jim dal šanci v obchodě, jednou na svahu, ale vždy mně přišlo, že jejich skelet a má noha k sobě pasují asi jako kulička do neúměrně malého čtvercového otvoru. Vrcholem nespokojenosti (zřejmě zcela neprávem) bylo v mých očích vyosené soma-postavení nohou, kterému jsem přisuzoval značkou část mých problémů. Vybírání velikosti Vacuum Fischerek bylo jednoduché, protože největší kousek, který firma pro letošek dodává je 29,5 mondo. O 5 mm méně, než měří má noha. Zkouším a doufám. První pocity jsou příšerné. Respektive úplně stejné, jaké znám ze svých předchozích pokusů s Fischerem. Tlačí nárt, kotníky, klouby u palců, každá noha je usazena jinak a obě boty bych potřeboval asi o číslo větší. No co! Teď to nevzdám! Stoupám si na speciální stolici, která se nejprve musí zafixovat v pozici co nejpřesněji simulující váš lyžařský postoj, aby v druhé fázi posloužila coby kompresní stanice. Na úvod nohy akorát od sebe, na šířku pánve; do kolen, jak by řekli rodiče a vyčkat až specialista dotáhne všechny aretační šrouby. V tomto momentě volím rovněž náklon boty - na výběr je mezi 14 a 17 stupni. Intuitivně vybírám druhou variantu (17 °), prý stejně jako drtivá většina zákazníků přede mnou. Zouvám španělské boty, odevzdávám k vypečení a jdu na kávu.
Ještě jsem nenapsal, který z pětice modelů Vacuum jsem zvolil. Dámský můžeme přeskočit, takže zbyla dvojice "obyčejných" bílých (flex index 110 a 130) a dvou závodních RC4 PRO (flex index 130 a 150). Souboj touhy a rozumu měl nakonec překvapivého vítěze, v troubě skončil tvrdší z obou "obyčejných", u kterého byl větší potenciál, že test neskončí pár minut po svém začátku. Doba ohřevu je závislá právě na tvarovaném modelu. Pod bílými Vacuuy topí prodavač deset minut, pevnější žluté potřebují o pět minut více. V teple je pouze plast, botičky čekají na svou chvíli po mém boku. Určený čas uteče jako voda a skelet stojí přede mnou. Nezbývá než znovu do něj. Jestliže vás zajímá, jak probíhá obouvání bot, které se deset minut předtím rozpalovaly na 80 °C, pak je to dobrá otázka, která ale mne vůbec nenapadla. Beru botu úplně stejně, jako na parkovišti pod lanovkou a až záhy mně dochází, kde je problém. Přezky pálí jako čert a zbytek skeletu na tom není o moc lépe. Přijímám pomoc od prodavače a nechávám práci na něm. Vše lehce dopnout, v mžiku nandat chladící návleky, přes ně dopnout druhé, nafukovací, vacuuové a honem opět na stolici. Pozice je připravena, takže jen dokleknout až k zarážkám, připojit hadice, nastavit tlak a ať to fouká. Míru těsnosti ovlivňují právě hodnoty, které si v tento moment necháte nastavit. Rozmezí je od 100 do 360 jednotek, čím více, tím těsnější bota ve výsledku bude. Když už jsem sáhl po bílém modelu, ať je alespoň na fest - třístovka bude akorát. Stolice napumpuje do pláště nejdříve vybrané maximum vzduchu, poté v průběhu cyklu upouští, až do jeho úplného vysátí. Chladící gelové vložky mají za úkol proces tuhnutí urychlovat, skelet je tuhý zhruba po sedmi minutách. Tlak na nohy během procesu je rozhodně znatelný, dost silný, ale nikoliv výrazně nepříjemný nebo nesnesitelný. Bota by měla zhruba ještě dvanáct hodin po natvarování v klidu odpočívat - ideální není zima, jakákoliv nepřirozená poloha, ani zátěž. Tím nákup Fischer Vacuum končí. Dobré je vědět, že tyto typy přezkáčů vám neprodají nikde jinde, než tam, kde mají k dispozici Vacuum Fit Station a i tvarovací anabázi byste měli podstoupit v okamžiku nákupu.
Kontakt je precizní, vyzutí nezvládám
Celý proces ohřívání, nastavování, nafukování a ochlazování je zajisté zajímavý, pravda se však ukáže až úplně jinde. Na sněhu. Dle instrukcí nechávám po natvarování boty patřičně odpočívat (vzhledem k nedostatku času ne namísto půl dne téměř tři týdny), dotahuji všechny šrouby a přezky, které jsou během úprav povoleny a pln očekávání vyjíždím na kopec. Problém první, nazouvání. Žluté modely se obouvají s botičkou, bílé klasicky. Můj vůbec. Dostat se dovnitř vyžaduje nepřeberné množství sil jak morálních, tak fyzických. Ještě jakž takž zvládám ranní nástupy, když je skelet vyhřátý, po vyzutí během dne je ale cesta zpět podmíněna mobilizací všech (i cizích) sil. Odměnou za muka je precizní fixace a téměř dokonalý zážitek z jízdy. Samozřejmě, že první dny byly stejně, jako v kterékoliv jiné velmi sportovně těsné botě, krušné - po týdnu už naštěstí vydržím celý den. Noha nemá pocitově ani milimetr prostoru navíc, příkladná je poloha paty, drží jako přikovaná. Zároveň nic nikde netlačí. Drobnou muškou budiž absolutní fixace prstů, což má vliv zejména na tepelný komfort. Doporučuji proto, nechat si prostor ve špičce při tvarování drobně vyplnit (vložením pěnové ochrany pod ponožku). Během lyžování trocha místa zde asi nijak vadit nebude a boty budou příjemnější. Hlavně v nich bude tepleji. Mě opětovné tvarování patrně ještě čeká, alespoň vyzkouším, jak po něm Fischery fungují. Pokusů je prý pět.
Problém druhý vložka. Přestože Fischer Vacuum stojí přes 12 000 korun, je v nich vložena jen úplně obyčejná stélka. Ta nejenže nezmění tvar dle chodidla, ale ani jej nijak nepodpírá, což je po pár hodinách v botě setsakramentsky znát. Jízdu bez tvarované vložky jsem před prvním dnem testování Vacuum bot nezkusil už pěkných pár let a dalších pár si tenhle zážitek zase nechám odepřít. Chodidlo pálí, noha bolí i cit v lyži je horší. Mám štěstí, že první test Fischerek jsem spojil s pracovní návštěvou VANCL sportu ve Vrchlabí (str. 32), kde mé problémy vyslechl a perfektně vyřešil Dan Krčmář. Díky jeho práci mám nyní nejlépe natvarovanou vložku v životě, v botách přizpůsobených na míru. Kombinace téměř ideální!
Hodnocení na závěr? Fischer Facuum Fit funguje. Pro mne osobně je to překvapení, i když velmi pozitivní. Vzpomenu-li na pocity po prvním obutí a dnes, smekám. Konečně existuje možnost, jak si nechat uzpůsobit celý skelet, bez nutnosti složitě hledat odborníky a věřit v jejich umění. Ani Fischerky vám sice zatím nedodělají na každém rohu (Vacuum Fit Station stojí přes sto tisíc korun a tenhle luxus si kromě dovozce zatím dovolil pouze pan Žitník ve své Cyklo Ski prodejně), ale počet adekvátně vybavených obchodů jistě poroste. Stejně jako plejáda Vacuum modelů. Od příští sezony by také nemělo číslování končit na velikosti 29,5, takže své botky si budou moci natvarovat i lyžaři velkonozí. Každopádně si k nákupu Vacuum bot s sebou vždy vezměte vlastní stélku. Pokud ji nemáte, zhruba dvoutisícové investice rozhodně nebudete litovat. Opačný postup, tedy že vložku bude dodělávat následně, funguje také, určitě ovšem není ideální a i když problémy nepociťuji, z logiky věci je jasné, že noha musí být teď v botě usazena jinak, než během tvarování s vložkou tovární. Co se týká opotřebení bot, jejich tvrdosti v závislosti na venkovní teplotě a vůbec zkušeností s Vacu-Plastem, prakticky nemám výhrady. Zda jsou pravdivé udávané informace o jeho větší odolnosti vůči výkyvům teplot nemohu posoudit. Boty byly na sněhu vždy při teplotě hluboko pod nulou a rozdíly mezi polednem a ránem nijak vysoké. Všiml jsem si, že na některých místech jsou v plastu po týdnu používání vymáčklé stopy po přezkách - vliv na funkci to ale nemá žádný! Počítejte rovněž s tím, že alespoň u bílých modelů se velmi rychle sedřou nápisy na vnitřních stranách bot. Nic víc. Po týdenním testování myslím hodně slušný výsledek!
