Dokonce i trenér David Jiroutek spokojeně konstatoval: „Dva ze čtyř skoků byly dobré, jeden dokonce vynikající.“ Skokan se v zářivě žluté tréninkové kombinéze jen usmíval: „Ten byl někam ke 136 metrům. Jsem spokojený, snad to vyjde i v závodě.“ V sobotu a v neděli chce na zdejším HS-142, na který ještě donedávna vyhlížel z okna svého domova, poprvé v sezoně zabodovat. V dosavadních čtyřech podnicích severského turné jednou jen marně snil i o postupu do závodu, jednou v něm skončil úplně poslední. Proto trenér Jiroutek přikázal: „Budeš skákat na běžkách.“ Při technickém cvičení potřebuje skokan kopírovat odraz na skočkách. Pokud se moc předkloní, „hned jde na držku.“ Hájek jen kýve hlavou: „To se mi hned při prvním pokusu podařilo. Ale pak už to bylo lepší a lepší. Skákal jsem okolo sedmi metrů daleko.“
Trenér Jakub Jiroutek, který nyní působí u italského týmu, dodává: „U mladých by se tak měla pilovat technika. Já dal někdy před dvaceti lety, když začaly vysoké běžkařské boty na bruslení, jednou na můstku třicítce (HS-30) asi šestadvacet metrů.“ Hájek se jen směje: „On je ale známý pohádkář…“
Ostatní členové českého týmu vzpomínají. „Hodně jsme se na běžkách nebo zkrácených skočkách vyblbli,“ říká Jan Matura, původem sdruženář. „Ale pak jsme je začali lámat, tak nám to zakazovali,“ dodává. „V osmnácti jsem je postavil za skříň a od té doby na ně nesáhl,“ povídá ještě Borek Sedlák, který také začínal u severské kombinace. Horal Hájek na běžkách rád vyráží na projížďky. „Pár kiláků, zastavím si. Bauera bych určitě nestíhal…“ Na běžkách se pokoušeli v rámci zimního tréninku na balanc skákat taky atleti ze skupiny Boleslava Patery. „On taky lítal přes dvacet metrů,“ chválí ho Jakub Jiroutek. Slušné běžko-skokanské výkony rád přidával k lepšímu i desetibojařský titán Roman Šebrle.
